Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.07.2008, sp. zn. 28 Cdo 2550/2008 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2550.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2550.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 2550/2008 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce B. r., s.r.o, proti žalovanému Ing. J. V., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 350.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 6 C 136/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 13.9.2007, č.j. 35 Co 1183/2006-78, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 13.9.2007, č.j. 35 Co 1183/2006-78, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21.12.2005, č.j. 6 C 136/2004-57, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou k dalšímu řízení. Odůvodnění: A. Předchozí průběh řízení Žalobce se domáhal žalobou podanou u soudu dne 4.3.2004, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 350.000,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 7.3.2003 poukázal v domnění, že platí zálohu stavební firmě V. J. nad N., s.r.o., omylem na účet žalovaného částku 200.000,- Kč a dne 31.3.2003 dalších 150.000,- Kč, tj. celkem částku 350.000,- Kč. Žalobce dále uvedl, že se společností V. s.r.o uzavřel dne 25.2.2002 smlouvu o dílo – přestavbu domu č.p. 471 v J. nad N. na penzion. Po odsouhlasení nákladů zjistil, že žalovanou částku poukázal omylem místo na účet společnosti V. s.r.o. na soukromý účet žalovaného. V průběhu řízení tvrdil, že mu žalovaný sdělil, že společnost V. s.r.o. má dva účty, a to účet „na práce“ s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o dílo a dále účet „na materiál“ s číslem účtu, na nějž žalobce peníze zaslal v domnění, že jde rovněž o účet společnosti V. s.r.o. Žalovaný namítal, že uvedené platby byly dohodnuty mezi žalobcem a společností V. s.r.o. Žalovaný pracoval pro společnost V. s.r.o. jako stavbyvedoucí na stavbě prováděné pro žalobce, a to do 1.7.2003 na základě svého živnostenského oprávnění na inženýrskou činnost, od uvedeného dne pak jako odpovědný zástupce v pracovním poměru. K operativnějšímu provádění stavby bylo podle žalovaného dohodnuto, že záloha na materiál bude poukázána na osobní účet žalovaného, který předmětnou částku též k nákupu materiálu použil a společnosti V. s.r.o. řádně vyúčtoval. Později mělo mezi žalobcem a společností V. s.r.o. dojít podle žalovaného k neshodám o ceně za provedenou stavbu, jejichž řešením měla být právě projednávaná žaloba. Dále namítal, že ve sporu není pasivně legitimován, neboť při přebírání žalované částky jednal za společnost V. s.r.o. Protože vyúčtování předmětné částky nemá od společnosti V. s.r.o. písemně potvrzeno, navrhl žalovaný provedení důkazů fakturací mezi společností V. s.r.o. a žalobcem a výpisy z jejich účtů za účelem prokázání částky, kterou žalobce na dohodnutou cenu díla ve skutečnosti uhradil. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 21.12.2005, č.j. 6 C 136/2004-57, uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 350.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1.12.2003 do zaplacení, ve zbytku žalovaného příslušenství ve výši 10 % a 8 % ročně žalobu zamítl. Soud prvního stupně vyšel ze shodných tvrzení účastníků, podle niž byla žalovaná částka ve dvou splátkách poukázána na soukromý účet žalovaného, který se neshodoval s účtem uvedeným ve smlouvě o dílo mezi žalobcem a společností V. s.r.o. Z výslechu svědka V. O., jednatele společnosti V. s.r.o., vzal za prokázané, že všechny platby z uvedené smlouvy o dílo byly buď poukazovány na číslo účtu uvedené ve smlouvě, nebo předávány v hotovosti proti dokladu, a nemohlo se stát, že by šly na jiný účet, a dále, že všechny platby mezi žalobcem a společností V. s.r.o. jsou vyrovnány. Soud proto považoval předmětnou částku za plnění bez právního důvodu (§451 odst. 2 obč. zák.) K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 13.9.2007, č.j. 35 Co 1183/2006-78, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu i co do 2 % úroku z prodlení od 1.12.2003 do 6.5.2004 zamítl, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci, když zjistil, že předmětná částka byla žalobcem poukázána na jiný účet, než byl účet uvedený ve smlouvě o dílo mezi žalobcem a společností V. s.r.o. Žalovanému se podle odvolacího soudu nepodařilo prokázat, že by mezi žalobcem a společností V. s.r.o. byla uzavřena dohoda, podle níž by žalobce měl předmětnou částku poukázat na účet žalovaného, protože svědek V. O. uzavření uvedené dohody popřel a jiné žalovaným navrhované důkazy nebyly provedeny, neboť byly nezpůsobilé její uzavření prokázat. V otázce příslušenství se žalobci nepodařilo prokázat, že by žalovaného vyzval k vrácení žalované částky dříve než podáním žaloby, a proto odvolací soud přiznal žalobci úrok z prodlení až ode dne doručení žaloby žalovanému. B. Dovolání Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Rozsudek odvolacího soudu napadl v celém rozsahu a to jednak proto, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dále proto, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Konkrétně namítal, že a) odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že žalovaný při přijetí částky 350.000,- Kč nejednal jménem společnosti V. s.r.o., b) žalobce sice popřel existenci ústní dohody o platbě záloh na účet žalovaného, nebyl však schopen vysvětlit, proč uvedenou částku na účet žalovaného poukázal a proč ji nepožadoval bez zbytečného odkladu zpět, c) odvolací soud odmítl jím navržené důkazy k prokázání, že k bezdůvodnému obohacení nedošlo, zejména pak důkaz trestním rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 1 T 12/2006, kde byl pro stejný skutek zproštěn obžaloby z trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. C. Přípustnost Protože odvolací soud, s výjimkou části výroku o příslušenství, potvrdil první rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky uvedené v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je podle §237 odst. 3 o. s. ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo vyřešil-li odvolací soud určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem. V projednávané věci dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem, a proto je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. D. Důvodnost 1. K námitce dovolatele ad a), že žalovaný jednal jménem společnosti V. s.r.o. Z předchozího průběhu řízení plyne, že žalobce a společnost V. s.r.o. uzavřeli dne 25.2.2002 smlouvu o dílo, podle níž měla jmenovaná společnost přestavět dům žalobce v J. nad N. na penzion. Žalovaný byl na uvedené stavbě stavbyvedoucím, a to do 1.7.2003 na základě vlastního živnostenského oprávnění, později jako odpovědný zástupce – zaměstnanec, přičemž jako stavbyvedoucí též nakupoval materiál potřebný pro stavbu. Podle §15 odst. 1 obchodního zákoníku je ten, kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu ustanovení §15 obchodního zákoníku upravuje zákonné zastoupení podnikatele, přičemž k tomu, aby určitá osoba mohla jednat za podnikatele, vyžaduje současné splnění dvou podmínek. Především musí jít o osobu, která je pověřena určitou činností. Zákon neobsahuje žádné další omezení týkající se poměru těchto osob k podnikateli (nemusí jít o zaměstnance podnikatele, popř. o osobu v jiném, obdobném vztahu k podnikateli) a neurčuje ani obsah a formu pověření. Druhou podmínkou vzniku oprávnění pověřené osoby zastupovat podnikatele přímo ze zákona bez zvláštní plné moci je to, že činnost, kterou byla tato osoba pověřena, je činností při provozu podniku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.2.2004, sp. zn. 32 Odo 766/2003). V projednávané věci nebylo sporu o tom, že žalovaný byl společností V. s.r.o., resp. jejím jednatelem V. O., pověřen činností stavbyvedoucího na stavbě prováděné pro žalovaného, a je též nepochybné, že činnost stavbyvedoucího je činností při provozu stavební firmy. K rozsahu zmocnění podle §15 odst. 1 obch. zák. pak dovolací soud rovněž konstantně rozhoduje tak, že jednatelské oprávnění vyplývající z ustanovení §15 obch. zák. není založeno na určení příslušných úkonů ve vnitřních organizačních předpisech, nýbrž na pověření určitou činností při provozu podniku a na obvyklosti právních úkonů, k nimž při této činnosti dochází, přičemž jejich obvyklost je třeba posuzovat objektivně, nezávisle na jejich případném vymezení ve vnitropodnikových normách (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.3.2002, sp. zn. 29 Cdo 2074/2000). Také k rozsahu zmocnění stavbyvedoucího se Nejvyšší soud již několikrát vyjadřoval. V usnesení ze dne 23.11.2004, sp. zn. 32 Odo 274/2004, dospěl k závěru, že při činnosti stavbyvedoucího obvykle dochází k uzavření smluv potřebných k realizaci díla, tj. že stavbyvedoucí bude např. jménem zhotovitele stavby nakupovat materiál. V rozsudku ze dne 28.11.2007, sp. zn. 32 Odo 1409/2005, uzavřel, že z funkce stavbyvedoucího může vyplývat i oprávnění uzavírat smluvní dodatky, v nichž by byly řešeny technické otázky. Jestliže rozsah zmocnění stavbyvedoucího zahrnuje oprávnění uzavírat smlouvy o nákupu materiálu, zahrnuje podle názoru dovolacího soudu rovněž oprávnění přijímat od objednatele zálohy k nákupu materiálu určené, neboť stavbyvedoucí je obvykle osobou, s níž se objednatel při kontrolách postupu stavby stýká jako se zástupcem zhotovitele, přičemž není rozhodné, zda uvedené platby přijímá v hotovosti či jiným způsobem. Za této situace dovolací soud uzavřel, že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, když zcela pominul ustanovení §15 odst. 1 obch. zák. a vůbec nezkoumal, zda žalovaný při přijetí žalované částky nejednal jako zákonný zástupce společnosti V. s.r.o., ačkoli to žalovaný namítal. Jestliže totiž žalovaný jednal jako zákonný zástupce společnosti V. s.r.o., nemůže být ve věci pasivně legitimován, neboť ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému (§22 odst. 1 druhá věta obč. zák.). 2. K námitkám dovolatele ad b) a c), zda došlo k bezdůvodnému obohacení. Podle §451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je, že jeden subjekt získá majetkové hodnoty na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna negativně projevila (srov. Švestka, Spáčil, Škárová a kol., Občanský zákoník, komentář, díl I., Praha: C.H.Beck 2008, str. 1176). Aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení (§456 obč. zák.) je ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tzn. subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2008, sp. zn. 33 Odo 728/2006). V rozhodované věci se soud prvního stupně a odvolací soud spokojily se zjištěním, že žalovaný získal majetkový prospěch, neboť přijal částku 350.000,- Kč. Nevedly však dokazování k otázce, zda výplatou této částky vznikla žalobci majetková újma, tj. zda se majetek žalobce zmenšil více, než se realizací přestavby domu č.p. 471 v J. nad N. na penzion podle smlouvy o dílo se společností V. s.r.o. zmenšit měl. Žalovaný přitom namítal a též navrhoval důkazy k prokázání, že poukázáním uvedené částky na účet žalovaného nevznikla žalobci majetková újma. Dovolací soud proto uzavřel, že soud prvního stupně i odvolací soud nesprávně posoudily předpoklady vzniku nároku žalobce z bezdůvodného obohacení, když opomněly zkoumat, zda na straně žalobce vznikla majetková újma. Na základě uvedené argumentace dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), když jednak opomněl zkoumat, zda žalovaný při přijetí žalované částky nejednal jako zákonný zástupce společnosti V. s.r.o. podle §15 obch. zák., a dále nesprávně posoudil předpoklady vzniku nároku z bezdůvodného obohacení. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jeho rozsudek (§243b odst. 3 o.s.ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právními názory soudu dovolacího (§243d odst. 1 ve sp. s §226 odst. 1 o.s.ř.). V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 15. července 2008 JUDr. Iva Brožová, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/15/2008
Spisová značka:28 Cdo 2550/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2550.2008.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02