infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.02.2016, sp. zn. IV. ÚS 3626/15 [ usnesení / SLÁDEČEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2016:4.US.3626.15.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2016:4.US.3626.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3626/15 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti eMoneyServices s. r. o., se sídlem Praha 10, Kubánské náměstí 1391/11 zastoupené JUDr. Jiřím Ctiborem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Národní 41/973, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 1 Nc 2/2015-23 ze dne 11. 2. 2015 a usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Co 45/2015-58 ze dne 31. 7. 2015, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí městského soudu, kterým bylo vydáno předběžné opatření, jímž mu bylo nařízeno zajistit servisní služby počítačových programů podle licenčních smluv uzavřených mezi vedlejším účastníkem a právním předchůdcem stěžovatele. Rovněž požaduje zrušení uvedeného rozhodnutí vrchního soudu, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Dále žádá o anonymizaci rozhodnutí Ústavního soudu ve smyslu §45 odst. 1 a §59 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tj. aby v publikovaném textu nebyly uvedeny údaje o jeho totožnosti (případně o totožnosti jiných osob a jeho právního zástupce) a o totožnosti účastníků, vedlejších účastníků a jejich právních zástupců. Důvodem žádosti jsou důležité obchodní a podnikatelské zájmy stěžovatele, autorská práva stěžovatele a osobní údaje jeho zaměstnanců. Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že Městský soud v Praze vyhověl návrhu podanému vedlejším účastníkem Hlavním městem Praha a vydal předběžné opatření podle §74 a násl. o. s. ř., kterým bylo stěžovateli nařízeno zajistit servisní služby počítačových programů podle licenčních smluv uzavřených mezi vedlejším účastníkem a právním předchůdcem navrhovatele (dále jen "servisní služby"), a to do právní moci rozhodnutí ve věci samé. V návaznosti na nařízené předběžné opatření zahájil vedlejší účastník podáním žaloby dne 13. 3. 2015 u Městského soudu v Praze řízení vedené pod sp. zn. 32 C 45/2015, v němž navrhuje, aby byla navrhovateli uložena povinnost poskytovat servisní služby. Stěžovatel namítá, že předběžné opatření neupravuje zatímní poměry účastníků, ale prejudikuje konečný výsledek sporu. Tvrdí, že soud prvního stupně porušil jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, neboť odvolání bylo postoupeno odvolacímu soudu až po 3 měsících. Odvolacímu soudu zejména vytýká, že rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a svá tvrzení založil pouze na tvrzeních obsažených v návrhu na nařízení předběžného opatření, které převzal do svého rozhodnutí. Nedostatečně vyhodnotil předpoklady pro nařízení předběžného opatření, nespecifikuje, jakým způsobem došel k závěru, že je prokázána potřeba zatímní úpravy právních poměrů, ani blíže nekonkretizuje ohrožení zájmů vedlejšího účastníka. Neprovedl řádné dokazování a nevypořádal se s argumenty stěžovatele v odvolání. Podle stěžovatele potřebu nařízení předběžného opatření nelze bez dalšího dovodit z pouhého neplnění závazku stěžovatele poskytovat servisní služby. Nutnost zatímní úpravy poměrů pro vydání předběžného opatření musí být navrhovatelem předběžného opatření podle §75c odst. 1 o. s. ř. prokázána. Zákon má tedy u této podmínky pro nařízení předběžného opatření vyšší nároky a "v případě prokázání" má na mysli, že z návrhu, ve spojení s předloženými důkazy, musí prokazatelně vyplývat (být jisté), že navrhovatel bude ve věci samé pravděpodobně úspěšný a je nutné zatímně upravit poměry. Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba je podrobněji rekapitulovat. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv. Pokud jde o předběžné opatření, Ústavní soud ve své ustálené judikatuře vychází z názoru, že samotné posouzení podmínek pro jeho vydání je věcí civilního soudu. Ústavní soud se může jen přesvědčit, zda v konkrétním případě byly podmínky vůbec dány (srov. nález sp. zn. II. ÚS 221/98, IV. ÚS 189/01, I. ÚS 375/2000). Již ze samotné povahy řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření vyplývá, že soudy vzhledem ke krátké lhůtě, v níž musí o takovém návrhu rozhodnout, nemohou provádět dokazování, ale vychází pouze ze skutečností, jež jsou v době podání návrhu osvědčeny. Předběžné opatření má přitom povahu opatření dočasného, nejedná se o konečný výsledek sporu, avšak zajišťuje se jím, aby konečné rozhodnutí mohlo mít vůbec reálný význam. K otázce dokazování v řízení o předběžném opatření se Ústavní soud vyslovil již ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 221/98, v němž uvádí: "je však nepochybné, že kdyby bylo požadováno více než prokázání odůvodněné obavy, mohlo by vydání předběžného opatření prakticky ztratit jakýkoli význam". Uvedené atributy Ústavní soud zohlednil i při posuzování námitek stěžovatele, přičemž neshledal, že by ze strany soudů při rozhodování o nařízení předběžného opatření došlo k excesivnímu či svévolnému postupu, jenž by svou intenzitou vedl k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Z rozhodnutí vrchního soudu vyplývá, že se seznámil s argumentací obou účastníků řízení a dostatečně zvážil potřebu zatímní úpravy za účelem zamezení vzniku a dalšího rozšiřování újmy a své závěry přijatelným způsobem odůvodnil. Z ústavního hlediska nelze ani mít výhrady proti jeho závěru, podle něhož v rámci řízení o nařízení předběžného opatření nelze provádět rozsáhlé dokazování za účelem posouzení komplexu smluv uzavřených účastníky. Ústavní soud se rovněž neztotožňuje s názorem stěžovatele, že předpokladem pro nařízení předběžného opatření je, aby z návrhu, ve spojení s předloženými důkazy, prokazatelně vyplývalo, že navrhovatel bude ve věci samé pravděpodobně úspěšný. Uvedený předpoklad ze zákona nevyplývá. Potřebu zatímní úpravy nelze vykládat natolik extenzivním způsobem, který by v podstatě popíral potřebu vést ve věci řádné řízení. Ústavní soud si je vědom závažnosti věci, která bude ze strany soudů vyžadovat důkladné a komplexní posouzení, avšak i s ohledem na tuto skutečnost nelze po Ústavním soudu požadovat, aby se věcí, byť v souvislosti s nařízením předběžného opatření, v podstatě meritorně zabýval. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti je i její subsidiarita, z níž plyne také princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních soudů, do níž na základě své kasační pravomoci ingeruje pouze v případech závažného porušení ústavně zaručených základních práv. Ústavní soud pro úplnost podotýká, že předběžné opatření je opatřením dočasným a může být na návrh zrušeno. Nadto je třeba zdůraznit, že za případné škody vzniklé z nedůvodného předběžného opatření odpovídá podle příslušných ustanovení podústavního práva navrhovatel tohoto předběžného opatření. Námitka týkající se průtahů v řízení před soudem prvního stupně, spočívající v tříměsíční prodlevě s postoupením věci odvolacímu soudu, není sama o sobě způsobilá založit neústavnost napadených rozhodnutí. Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem vytýkaných základních práv a tedy ani žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. února 2016 JUDr. Jaromír Jirsa předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2016:4.US.3626.15.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3626/15
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 2. 2. 2016
Datum vyhlášení  
Datum podání 11. 12. 2015
Datum zpřístupnění 17. 2. 2016
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
SOUD - VS Praha
Soudce zpravodaj Sládeček Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §74, §75c odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík předběžné opatření
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3626-15_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 91302
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18