ECLI:CZ:NS:1997:2.CDON.1438.96.1
Žalobci se jako oprávněné osoby podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, domáhali, aby žalované akciové společnosti bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu, kterou by jim vydala “díl parcely 679 o výměře 118m2, která je částí parcely č. 1069, a dílu parcely č. 679 o výměře 1m2, který je částí parcely č. 683/2” v P. 1.
Žalovaná namítala, že sporný pozemek je “podstavěn” podzemními prostorami jejího obchodního domu K.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem z 1. 6. 1995 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění učiněného ze znaleckého posudku Ing. I. G., podle kterého je pozemek parc. č. 679 ve své severní části odhadem ze 40 % zastavěn podzemními podlažími obchodního domu, přičemž zpevněná plocha - chodník v této části spočívá na stropní konstrukci podzemního podlaží obchodního domu K. Díl o rozměru 1m2 je pak zastavěn zcela. Z toho dovodil, že na předmětném pozemku byla po jeho přechodu na stát zřízena stavba, která je nemovitostí podle §119 odst. 2 obč. zák. a za zastavěnou plochu stavby je potom podle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 178/1994 Sb. považována plocha ohraničená ortogonálními průměty vnějšího líce svislých konstrukcí všech nadzemních a podzemních podlaží do vodorovné roviny. Návrh pak zamítl s poukazem na ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., podle kterého pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem, se nevydává.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. listopadu 1995 rozsudek soudu prvního stupně, s výjimkou nedotčeného výroku ohledně soudního poplatku, potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti svému rozsudku připustil dovolání. Ve věci samé vyjádřil názor, že při výkladu pojmu stavba, uvedeného v ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., je třeba vycházet z ustanovení §1 vyhlášky č. 85/1975 Sb., kterou se provádí stavební zákon č. 50/1976 Sb. Uvedené ustanovení za stavbu považuje veškeré stavby bez zřetele na jejich stavebnětechnické provedení a odvolací soud je pak toho názoru, že stavbou je i stavba podzemní. Není pochybností, že jde o stavbu trvalou, jen umístěnou pod terénem na pozemku, jehož vydání se žalobci domáhají. Nelze ani přihlížet k odlišnému ustanovení jiného předpisu, a to §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., podle kterého vydání pozemku nebrání stavba umístěná pod povrchem země. V daném případě nejde o pozemek sloužící zemědělské výrobě, ale pozemek stavební, přičemž při stavbě musí být uvažováno i o podpovrchových úpravách, což v projednávaném případě je nereálné. Odvolací soud připustil dovolání s tím, že “otázku výkladu pojmu zastavěného pozemku podzemní, popřípadě podpovrchovou stavbou, považuje za zásadního významu po stránce právní".
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.). Namítají, že uvedené podzemní prostory jsou jako garáže ve smyslu §120 odst. 1 obč. zák. součástí stavby obchodního domu K. Součást věci však není způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů a sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní. Z toho vyplývá, “že není splněna zákonná podmínka bránící vydání sporných pozemků, neboť podzemní garáže v daném případě nejsou samostatnou stavbou, ale pouze její součástí, a není třeba se již dále zabývat otázkou, zda jsou umístěny na sporném pozemku či nikoliv. Ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. neměl soud vykládat v rozporu s účelem zákona v neprospěch žalobců jako oprávněných osob, když stavba je umístěna pod povrchem sporného pozemku, zatímco zákon nevydání pozemku podmiňuje umístěním stavby na pozemku. Ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. mělo v obecné rovině přispět ke správné interpretaci zmíněného zákonného ustanovení tohoto zákona, která by byla v souladu se smyslem a účelem restitučních předpisů. Navrhli, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud svým rozsudkem dovolání zamítl.
Z
Odůvodnění:
Vzhledem k odvolacím soudem vymezené právní otázce, pro jejíž řešení bylo dovolání připuštěno (s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek žalobců), je dovolací soud povolán k řešení otázky, zda stavbou uvedenou v §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. se může rozumět i stavba umístěná pod povrchem země. Aby řešení této otázky mělo v souvislostech tohoto případu smysl, je třeba řešit i dovolateli vyvolanou otázku, zda součást stavby, popřípadě její část, může být považována za stavbu samu.
Již ustálená soudní praxe dospěla k závěru, že zákonem č. 87/1991 Sb. v §8 odst. 3 užitý pojem stavby je třeba vykládat tak, že to musí být samostatná nemovitá věc, jež je způsobilá být předmětem majetkoprávních vztahů a nikoli příslušenství věci jiné.
V daném případě není sporu o tom, že podzemní garáže, zasahující do sporných pozemků, jsou součástí nemovité stavby - obchodního domu žalované, když představují jedno z jeho podlaží. Tato součást věci hlavní je ve smyslu §120 odst. 1 obč. zák. neoddělitelná od věci hlavní, kterou tak vedle jiných stavebních součástí tvoří. Jestliže tedy "jen" součást stavby zasahuje do pozemku druhého, zasahuje do něj celá stavba. V daném případě tak stavba obchodního domu žalované svou podzemní částí zasahuje do sporných pozemků. Proto prvá část námitek dovolatelů je nemístná a je třeba se dále zabývat otázkou, zda na sporném pozemku je umístěna stavba či nikoli.
Umístěním stavby na pozemku ve smyslu ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. je třeba rozumět jeho zastavění stavbou ve výše uvedeném smyslu. Přitom pozemek je definován jako část zemského povrchu oddělená (různě danými hranicemi) od jiných pozemků (srov. ustanovení §27 písm. a/ katastrálního zákona). Přitom pozemkem v tomto smyslu nelze samozřejmě rozumět jen svršek země či půdy (rostlý terén) v daných hranicích, ale i celý hlubinný prostor půdy či jiné zemské vrstvy nacházející se pod tímto svrškem. Podle názoru dovolacího soudu je pak pozemek zastavěn nejen stavbou nadzemní, která má často i svou podzemní část, ale i stavbou umístěnou pod povrchem země. Tento názor lze dovozovat i z obdobného ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., kterého se dovolávají sami žalobci. Podle ustanovení §11 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, jde-li mimo jiné o stavbu umístěnou pod povrchem země. Z tohoto negativního vymezení totiž logicky (argument a contrario) vyplývá, že zastavěným pozemkem bez tohoto vymezení by byla i stavba umístěná pod povrchem země. Dovolací soud také nepochybuje o tom, že zřízení podzemní stavby, např. sklepa na cizím pozemku (tedy pod jeho povrchem) bez řádného právního důvodu opravňuje vlastníka pozemku k ochraně jeho práva ve smyslu §135c obč. zák. žalobou na odstranění takové stavby. Přitom toto ustanovení rovněž a přirozeně má ve své hypotéze předpoklad stavby zřízené "na cizím pozemku".
Z výše uvedených důvodů je právní posouzení věci odvolacím soudem v rozsahu vymezené přípustnosti dovolání správné. Tím je dána i správnost dovoláním napadeného rozsudku.
K další dovolací námitce lze stručně uvést, že rozdíly v právní úpravě obdobných právních vztahů zákona č. 87/1991 Sb. a zákona č. 229/1991 Sb., konkrétně ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. a §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., nelze vykládat jako nedopatření. V tomto ohledu nutno dát za pravdu odvolacímu soudu, pokud se zmiňuje o zvláštnosti půdy sloužící zemědělské výrobě v porovnání s pozemky, které slouží jinému účelu. Těmito zvláštnostmi pak lze vysvětlit rozdílnost obou úprav.