infNsTyp, errNsTakto, errNsVec, infNSVyrokGroup, errNsPouceni, infNsDne,

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 02.12.1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97 [ usnesení / výz-A ], paralelní citace: 61/98 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:1997:2.CDON.774.97.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
Právní věta Rozhodnutí o povolení obnovy řízení (§234 odst. 1 o.s.ř.) není ve smyslu §239 o.s.ř. rozhodnutím ve věci samé.

ECLI:CZ:NS:1997:2.CDON.774.97.1
Usnesením ze dne 7. 2. 1997 Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresní h o soud u v Chebu ze dne 31. 10. 1996, jímž byl zamítnut návrh na obnovu řízení vedeného u téhož okresního soudu pod sp. zn. 11 C 179/94, a zároveň vyslovil přípustnost dovolání s Odůvodnění:m, že ”...otázka způsobilosti navrhovaných důkazů a rozhodnutí být důvodem obnovy řízení podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. má po právní stránce zásadní význam...”. Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž se domáhal zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aby tak mohlo být vyhověno jeho návrhu na obnovu původního řízení. Dovolatel (kromě polemiky s právními závěry soudů obou stupňů, jež - podle jeho názoru nesprávně - vycházely v původním řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 179/94 z vadného posudku znalce V. B.) vyjádřil právní názor, že v návrhu na obnovu řízení ”..předkládal nové důkazy, které soud dosud neměl možnost zvažovat...”, a jimiž by dosáhl ”...prověření správnosti hodnocení cílového určení pozemku parc. č. 117/1 v H. L. a tudíž jeho zařazení pod ustanovení §15 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 393/1991 Sb”. Nejvyšší soud usnesením dovolání odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Z Odůvodnění: Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje v prvé řadě ustanovení §238a o. s. ř. O žádný z případů v tomto ustanovení zmíněných však ve věci nejde (a žalobce se jich ani nedovolává). Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani odstavci 1 písm. b) až f) citovaného ustanovení. Vady řízení a rozhodnutí, s nimiž ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř. ), v dovolání rovněž namítány nejsou a ze spisu se nepodávají. Protože podle §238a a §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání přípustné není, zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v §239 o. s. ř., kterým argumentuje dovolatel. Ustanovení §239 o. s. ř. podmiňuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, tím, aby šlo o usnesení ve věci samé, a to bez zřetele k tomu, jde-li o případ, kdy vyslovení přípustnosti dovolání zvažuje odvolací soud (§239 odst. 1 o. s. ř. ) nebo (za splnění podmínek určených v ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. ) soud dovolací. Pojem ”věc sama” je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je oním předmětem, pro nějž se řízení vede. V tzv. řízením sporném, v němž jde o to rozhodnout spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se mluví také o věci hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (§79 odst. 1 o. s. ř. ). V posuzovaném případě je ”věcí samou” požadavek na ”...určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí a uložení povinnosti prodeje majetku...”, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 7. 1995, č. j. 11 C 179/94-13, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11.6.1996, sp. zn. 11 Co 765/95. Rozhodnutí o povolení obnovy řízení (§234 odst. 1 o. s. ř.) je naproti tomu rozhodnutím výlučně procesní povahy, protože je způsobilé založit účastníku jen právo procesní, totiž nové projednání věci (nyní již ve smyslu věci samé) podle §235 odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí o povolení obnovy tedy neřeší věc samu (vymezenou návrhem resp. žalobou), ale pouze jedinou - a to procesní - otázku, totiž zda věc sama bude v případném obnoveném řízení projednána znovu. Teprve v případě kladného zodpovězení této otázky, tedy nabude-li rozhodnutí o povolení obnovy právní moci, projedná soud v obnoveném řízení věc samu znovu, bez ohledu na to, že již byla pravomocně rozhodnuta (§159 odst. 3 o. s. ř. ). V případě změny napadeného rozhodnutí ve věci samé je pak toto původní rozhodnutí nahrazeno novým. Rozhodnutím odvolacího soudu o přípustnosti dovolání není dovolací soud bez dalšího vázán. Zákon totiž neposkytuje odvolacímu soudu v tomto směru volné uvážení. Možnost vyslovit přípustnost dovolání je vázána na splnění zákonných předpokladů. Dovolací soud je oprávněn správnost závěrů odvolacího soudu přezkoumat a vyvodit závěry z toho, že odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání v rozporu se zákonem, neboť jinak by účastníku bylo přiznáno více práv, než mu podle zákona náleží. Právo posoudit v každé věci přípustnost opravného prostředku je právem soudu, který je povolán o tomto opravném prostředku rozhodnout, tedy - jde-li o dovolání - Nejvyššímu soudu. Protože - jak výše uvedeno - rozhodnutí podle §234 odst. 1 o. s. ř. o povolení obnovy řízení není usnesením odvolacího soudu ve věci samé ve smyslu §239 o. s. ř., nemůže být dovolání přípustné ani podle ustanovení §239 o. s. ř. Dovolací soud je tedy - aniž se mohl zabývat posuzováním jeho důvodnosti - jako nepřípustné podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Souhrné informace o rozhodnutí
Právní věta:Rozhodnutí o povolení obnovy řízení (§234 odst. 1 o.s.ř.) není ve smyslu §239 o.s.ř. rozhodnutím ve věci samé.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/02/1997
Spisová značka:2 Cdon 774/97
ECLI:ECLI:CZ:NS:1997:2.CDON.774.97.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Obnova řízení
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:61 / 98
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28