Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2000, sp. zn. 20 Cdo 935/2000 [ usnesení / výz-A ], paralelní citace: 47/2001 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.935.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
Právní věta Nedoručil-li soud předvolání k prvnímu jednání s poučením o možnosti rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání zástupci žalovaného s plnou mocí pro celé řízení, nejsou splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, a to ani tehdy, jestliže k prvnímu jednání předvolal s tímto poučením žalovaného, jehož osobní účasti bylo zapotřebí.

ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.935.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 935/2000 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) J. M a B) M. M., proti žalovanému P. P., o 10.308,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 204/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. prosince 1999, č.j. 12 Co 824/99 - 28, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. prosince 1999, č.j. 12 Co 824/99-28, a rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 27. května 1996, č.j. 5 C 204/95-11, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Blansku k dalšímu řízení. Odůvodnění: Odvolací soud ve výroku citovaným usnesením odmítl podle §218 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §202 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jeno.s.ř."), odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání ze dne 27. května 1996, č.j. 5 C 204/95 - 11, jímž Okresní soud v Blansku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 10.308,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. února 1994 do 14. července 1994 a se 16% úrokem z prodlení od 15. července 1994 do zaplacení. Předpoklady, s nimiž občanský soudní řád spojuje možnost soudu rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání (§153b odst. 1, 3), měl odvolací soud za splněny. Zejména zjistil, že žalovanému bylo dne 6. května 1996 řádně doručeno předvolání, jež obsahovalo poučení o následcích nedostavení se k (prvnímu) jednání, nařízenému na den 27. května 1996, bez důvodné a včasné omluvy, a - shodně se soudem prvního stupně - včasnou omluvu žalovaného ze dne 22. května 1996, došlou soudu dne 24. května 1996, jíž žalovaný omluvil neúčast na jednání „z důvodu nepřítomnosti v ... místě trvalého bydliště", pokládal za nedůvodnou. Otázku, jakého poučení z pohledu ustanovení §153b odst. 1 o.s.ř. se dostalo v předvolání k jednání zástupkyni žalovaného, odvolací soud nepokládal za významnou, protože zákon povinnost takto poučovat i zástupce účastníka neukládá (zejména za situace, je-li jím advokát, u něhož „úplná znalost procesních předpisů se logicky předpokládá"). Souhrn žalobních tvrzení pak podle odvolacího soudu poskytoval dostatečný podklad pro závěr o odůvodněnosti nároku žalobců po stránce hmotněprávní (slevy z kupní ceny za osobní automobil). Žalovaný (zastoupený advokátkou) podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ a §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. V rámci výslovně zmíněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. zpochybnil závěr odvolacího soudu o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, zejména s přihlédnutím k tomu, že k jednání dne 27. května 1996 byl předvolán vzorem č. 10 (stejným vzorem jako jeho zástupkyně), který postrádal poučení o možnosti rozhodnout v jeho neprospěch rozsudkem pro zmeškání, jestliže bez důvodné a včasné omluvy jednání zmešká. Za nesprávné považuje rovněž hodnocení omluvy ze dne 22. května 1996 jako nedůvodné a tvrdil, že se omlouval rovněž telefonicky (stejně jako jeho zástupkyně). Podle dovolatele z tvrzení žalobců obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci ve spojení s jeho vyjádřením důvodnost nároku žalobců nevyplývala; žalovaný totiž není ve sporu pasivně legitimován, neboť mezi ním a žalobci žádná kupní smlouva o prodeji osobního automobilu uzavřena nebyla. Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. a je i důvodné. K vadám uvedeným v §237 odst. 1 o.s.ř., a (je-li dovolání přípustné) i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); jelikož jiné vady z obsahu spisu nevyplývají, Nejvyšší soud zkoumal, zda řízení je postiženo zmatečností v dovolání namítanou. V rozhodnutích uveřejněných pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších, Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, že po změnách, jichž s účinností od 1. ledna 1996 doznalo ustanovení §237 písm. f/ o.s.ř. (tím, že za slovo „byla" byla vložena slova „v průběhu řízení nesprávným"), je za „postup soudu v průběhu řízení" možno považovat jen činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. Rozhodnutím odvolacího soudu o odmítnutí odvolání (v něm projeveným hodnotícím úsudkem, že předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání byly splněny) tedy zmatečnost podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. založit nelze; potud je dovolání, jež k jinému „postupu soudu v průběhu řízení" uplatněné argumenty nepřipíná, zjevně neopodstatněné a jeho přípustnost (a tím i důvodnost) z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. odvozovat nelze. Argumentem nesprávnosti závěru o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání (potud, že žalovaný nebyl o následcích nedostavení se k jednání poučen, vznesl důvodnou omluvu a že tvrzení žalobců v žalobě byla nedostatečná) vystihl dovolatel dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení §153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně pět dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§47), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Ze spisu dovolací soud zjistil, že k jednání nařízenému na den 27. května 1996 byli řádně předvoláni všichni účastníci řízení a jejich zástupci; z referátu na č.l. 8 p.v. vyplývá, že soudce nařídil předvolat k jednání žalovaného vzorem č. 14 („předvolání účastníka k prvnímu nebo dalšímu jednání ve věci, má-li být při něm vyslechnut") a jeho zástupkyni na základě plné moci pro celé řízení (advokátku) vzorem č. 10 („nařízení jednání"), který poučení ve smyslu §153b odst. 1 o.s.ř. neobsahuje (srov. přílohu č. 2 instrukce ministerstva spravedlnosti ze dne 30. srpna 1993 č.j. 1068/93-OOD, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní a krajské soudy, jak platila v době, kdy soud prvního stupně nařídil první jednání ve věci). Žalovaný a jeho zástupkyně se k jednání nedostavili. V případě, že žalovaný je v řízení zastupován zvoleným zástupcem (§24 o.s.ř.), vybaveným plnou mocí pro celé řízení (§25 odst. 1, §28 odst. 1, 2 o.s.ř.), vztahuje se ustanovení §153b o.s.ř. i na tohoto zástupce; předpoklady, jimiž občanský soudní řád podmiňuje možnost vydat rozsudek pro zmeškání (řádné doručení předvolání nejméně pět dnů přede dnem, kdy se má /první/ jednání konat, absence důvodné a včasné omluvy a poučení o následcích nedostavení se k jednání) musí pak být splněny ve vztahu k zástupci žalovaného. Uvedené platí i tehdy, je-li žalovaný k jednání předvoláván proto, že jeho přítomnosti je třeba (§49 odst. 1, §115 odst. 1 o.s.ř.), např. má-li být proveden důkaz jeho výslechem. Jestliže odvolací soud poučení zástupkyně žalovaného o následcích nedostavení se k nařízenému jednání považoval za nadbytečné (s vysvětlením, že zákon povinnost tohoto poučení ve vztahu k zástupci účastníka neukládá), založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl uplatněn důvodně. Ostatně, napadené rozhodnutí neobstojí ani v rovině své vlastní argumentace. Žalovaný totiž nebyl k jednání předvolán písemností určenou do jeho vlastních rukou (§153b odst. 1, §47 o.s.ř.) a zásilku převzala jeho manželka (srov. doručenku na č.l. 8 p.v.). Nejvyšší soud proto - aniž se zabýval dalšími věcnými námitkami dovolatele - dovoláním napadené usnesení, včetně rozsudku soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 2, věta druhá, o.s.ř.). Právní názor vyjádřený v tomto rozhodnutí je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věty druhá a třetí, o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. června 2000 JUDr. Vladimír K u r k a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová

Souhrné informace o rozhodnutí
Právní věta:Nedoručil-li soud předvolání k prvnímu jednání s poučením o možnosti rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání zástupci žalovaného s plnou mocí pro celé řízení, nejsou splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, a to ani tehdy, jestliže k prvnímu jednání předvolal s tímto poučením žalovaného, jehož osobní účasti bylo zapotřebí.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/29/2000
Spisová značka:20 Cdo 935/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.935.2000.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Rozhodnutí soudu
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:47 / 2001
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18