ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.1616.98.2
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 21. 11. 1996 přivolil k výpovědi žalovaných z nájmu "části bytu v přízemí domu č.p. 6/8 v J. ul. v L.", určil, že nájemní poměr žalovaných skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a uložil žalovaným povinnost označenou část bytu vyklidit do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty; současně rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky domu, v němž se sporná část bytu nachází, že žalovaným, kteří jsou podílovými spoluvlastníky sousedícího domu č. 6/7, byl rozhodnutím bývalého Městského národního výboru v L. ze dne 20. 9. 1980 přidělen byt, označený jako byt v J. ul. v L., sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, a že žalovaní uzavřeli dne 22. 12. 1980 dohodu o užívání bytu. Část tohoto bytu, který žalovaní od roku 1980 užívají, je situována v domě č. 6/7 v J. ul. v L. (jehož jsou spoluvlastníky žalovaní), a část (jedna místnost) v sousedícím domě č. 6/8 (jehož jsou spoluvlastníky žalobci), přičemž žalovaní platí žalobkyni A) za užívání této místnosti nájemné. Dovodil, že žalovaným vzniklo k tomuto bytu právo osobního užívání, které se podle §871 odst. 1 obč. zák. změnilo na právo nájmu, a že výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. g) obč. zák., uplatněný ve výpovědi žalobců, je dán, když žalovaní, užívající spornou část bytu, nacházející se v domě č. 6/8, jsou vedle toho spoluvlastníky domu č. 6/7 v J. ul. v L., v němž se nachází "byt o velikosti 1+1". Povinnost žalovaných k vyklizení nevázal na zajištění bytové náhrady s Odůvodnění:m, že jejich bytová potřeba je zajištěna užíváním bytu v domě č. 6/7.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 2. 1998 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu části předmětného bytu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, poté, co doplnil dokazování místním ohledáním prostor užívaných žalovanými, dospěl k závěru, že tyto prostory tvoří nedílný celek - jeden byt - i když jsou současně umístěny ve dvou sousedících domech, a že jde o tutéž bytovou jednotku, kterou žalovaní užívají od roku 1980. I když žalovaní nabyli spoluvlastnické právo k domu č. 6/7, nestali se tak "vlastníky samostatného bytu" v něm situovaného, sestávajícího z jedné (přepažené) místnosti s příslušenstvím. Podle názoru odvolacího soudu nepřichází v dané věci v úvahu aplikace ustanovení §711 obč. zák., neboť uvedené ustanovení upravuje výpověď z nájmu bytu, nikoliv z nájmu části bytu, což koresponduje s ustanoveními §685 a násl. obč. zák., upravujícími nájem bytu. Dovodil dále, že ani za předpokladu, že by bylo možno připustit výpověď z nájmu části bytu, nemohl by v dané věci obstát uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. g) obč. zák., neboť není splněna podmínka, že žalovaní mají dva byty.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání odůvodněné tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to ve vztahu k oběma právním závěrům. Ve vztahu k závěru o nemožnosti dát výpověď z nájmu části věci - bytu namítají, že žalovaní jsou v "nájemním vztahu" k dovolatelům právě ohledně části bytu, nacházející se v domě č. 6/8 (když zbývající část bytu užívají z titulu svého spoluvlastnického práva k domu č. 6/7), a proto je nutno na vztah mezi účastníky analogicky aplikovat "ustanovení občanského zákoníku upravující nájem bytu". Poukazují na důsledky právního názoru odvolacího soudu o nemožnosti vypovědět nájem části bytu. V této souvislosti uvádějí, že výpověď z nájmu bytu, situovaného ve dvou domech, by museli dát vlastníci obou těchto domů, což však v dané věci nepřichází v úvahu, když mezi žalovanými a ostatními spoluvlastníky domu č. 6/7 neexistuje nájemní vztah, a že žalobci by byli - pokud jde o nájem části bytu, situované v domě č. 6/8 - vůči žalovaným "naprosto bezbranní". Ve vztahu k závěru odvolacího soudu o nenaplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. g) obč. zák. dovolatelé dovozují, že za situace, kdy žalovaní jsou na základě "analogického použití ustanovení občanského zákoníku" nájemci bytu, nacházejícího se v domě č. 6/7, a současně podílovými spoluvlastníky domu č. 6/7, a kdy je jejich bytová potřeba zajištěna, je uvedený výpovědní důvod dán. Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnili se závěry odvolacího soudu a poukázali na to, že předmětný byt užívají spolu se svými dvěma zletilými dětmi, takže na nich nelze spravedlivě požadovat, aby užívali byt o velikosti 1+1. Navrhli, aby dovolání žalobců bylo zamítnuto.
Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenými advokátem (§241 odst. 1, 2 o. s. ř.), a opírá se o způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.). Dovolání je v dané věci také přípustné (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolací soud proto přezkoumal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., neshledal však dovolání opodstatněným.
Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Z
Odůvodnění:
Vady taxativně vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. a tzv. jiné vady řízení, které posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), nebyly dovoláním tvrzeny a z obsahu se spisu nepodávají. Proto dovolací soud dále přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolacího důvodu, resp. dovolacích námitek uplatněných dovolateli (§242 odst. 1, odst. 3, věta první, o. s. ř.).
O nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. jde tehdy, jestliže odvolací soud na skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně určený právní předpis nesprávně vyložil, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle ustanovení §710 odst. 1 obč. zák. nájem bytu zanikne - mimo jiné - písemnou výpovědí. Podle §711 odst. 1 obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu s přivolením soudu, a to z důvodů taxativně v tomto ustanovení vyjmenovaných.
Výpověď z nájmu bytu je jedním ze způsobů zániku daného vztahu; proto se musí vždy týkat celého předmětu nájemního vztahu. Protože předmětem právního vztahu (ve smyslu §118 odst. 2 obč. zák.) nájmu bytu, upraveného v ustanoveních §685 a násl. obč. zák. je byt (jako celek), musí být i výpověď z nájmu bytu dána z celého předmětu tohoto právního vztahu, nikoli pouze z jeho části. V této souvislosti lze poukázat i na právní názor vyslovený v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1954, pod pořadovým číslem 138 (publikovaném též v příloze časopisu Soudní judikatura č. 10, ročník 1998, pod pořadovým číslem 22), podle něhož "výpověď je možno dát jen z celého nájemního objektu, nikoli jen z jeho části".
Odvolací soud proto nepochybil, pokud dovodil, že ustanovení §711 obč. zák., upravující výpověď pronajímatele z nájmu bytu, nelze v dané věci aplikovat.
Námitce dovolatelů, že v dané věci bylo nutno analogicky aplikovat "ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu", nelze vzhledem k výše uvedenému přisvědčit. Ustanovení §685 a násl. obč. zák. upravují nájem bytu (jako celku), a nejde tudíž o ustanovení, upravující vztah obsahem a účelem nejbližší (§853 obč. zák.) tvrzenému vztahu mezi účastníky (nájmu části bytu). Otázkou právního posouzení uvedeného vztahu mezi účastníky ohledně užívání části bytu situované v domě žalobců se však dovolací soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem, nemohl zabývat. Protože od posouzení této otázky se odvíjí i úvaha o možnostech řešení vztahů mezi účastníky, bylo předčasné zabývat se dovolacími námitkami, které v tomto směru dovolatelé vznášejí.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud shledal napadený rozsudek správným co do právního posouzení otázky přivolení k výpovědi z nájmu části bytu podle §711 obč. zák., bylo nadbytečné zabývat se správností posouzení další právní otázky, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá - otázky naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. g) obč. zák. Proto bylo za použití §243b odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř. dovolání zamítnuto.