ECLI:CZ:NS:2000:4.TZ.255.2000.1
sp. zn. 4 Tz 255/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 21. prosince 2000 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněných 1) M. B., 2) L. G., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 6 Nt 507/2000, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně rozhodl usnesením ze dne 6. 4. 1999, sp. zn. 5 Zt 544/99 tak, že podle §307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání obviněných M. B. a L. G. pro pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. a §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustili tím, že dne 24. 2. 1999 v době kolem 00.20 hod. v B. -K. v L. třídě se pokusili vloupat do novinového stánku tak, že oba hlídali poblíž stánku, zatímco dosud neustanovená osoba vylomila mříž stánku v oblasti zámku, rozbila skleněnou výplň výlohy, avšak z novinového stánku nic neodcizili, neboť se spustilo poplašné zařízení a všichni se dali na útěk, přičemž svým jednáním způsobili provozovatelce stánku L. H. škodu ve výši 4 000,- Kč. Zkušební doba byla podle §307 odst. 2 tr. ř. stanovena každému z obviněných na dobu patnácti měsíců. Toto rozhodnutí nabylo u obou obviněných právní moci dne 29. 6. 1999.
Dne 9. 3. 2000 podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně Městskému soudu v Brně návrh na povolení obnovy řízení ve shora uvedené trestní věci. Tento návrh odůvodnil zjištěním, že v době rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebylo orgánům činným v trestním řízení známo, že obvinění M. B. a L. G. spáchali v době od 30. 9. 1998 do 11. 1. 1999 další tři útoky proti majetku. Jednak šlo o násilné vniknutí do skladu firmy T. H., a. s., pobočka B., kde v noci z 30. 9. 1998 na 1. 10. 1998 měli odcizit žárovky v hodnotě 521 640,- Kč, o měsíc později z téhož skladu zboží za 2 664 200,- Kč a měli způsobit i další škodu ve výši 3 200,- Kč, posléze v noci na 11. 1. 1999 na stejném místě měli znovu vniknout do téhož skladu, kde však proto, že byli vyrušeni signálem elektrotechnického zabezpečení, nic neodcizili, avšak na zařízení způsobili další škodu ve výši 3 188,- Kč. Obvinění pro tuto trestnou činnost bylo vyšetřovatelem vůči obviněným vzneseno dne 6. 5. 2000, dne 16. 6. 2000 byla krajským státním zástupcem v Brně podána obžaloba ke Krajskému soudu v Brně na oba obviněné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný podle §8 odst. 1 tr. zák. a §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. Protože v tomto stadiu řízení bylo shledáno, že všechna shora popsaná vloupání naplňují ve smyslu ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. skutkovou podstatu jediného pokračujícího trestného činu, nebylo v trestním řízení po podání obžaloby pokračováno, a státní zástupce podal Městskému soudu v Brně návrh na povolení obnovy řízení ve věci, v níž bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 6 Ntv 507/2000, návrh státního zástupce na povolení obnovy řízení vedeného u Městského státního zastupitelství v Brně pod sp. zn. 5 Zt 544/99 podle §283 písm. d) tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost. Trestní spis byl na základě této stížnosti předložen Krajskému soudu v Brně. Státní zástupce svým přípisem ze dne 31. 5. 2000, který byl Krajskému soudu v Brně doručen dne 1. 6. 2000, vzal podanou stížnost zpět. Předsedkyně Krajského soudu v Brně usnesením ze dne 12. 6. 2000, sp. zn. 8 To 195/2000, vzala podle §144 odst. 4 tr. ř. toto zpětvzetí stížnosti na vědomí.
Ministr spravedlnosti České republiky podal proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 6 Ntv 507/2000, ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných M. B. a L. G. Napadenému rozhodnutí vytýká, že jím byl ve prospěch obviněných porušen zákon v ustanoveních §283 písm. d) tr. ř. a §2 odst. 4, odst. 5 tr. ř.
Obě citovaná ustanovení ukládají orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat z úřední povinnosti tak, aby trestní věci byly projednávány co nejrychleji a aby tento postup byl zaměřen ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí.
Napadené rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení vytvořilo situaci bránící orgánům trestního řízení vést o jediném, byť pokračujícím skutku, jedno řízení a učinit jedno meritorní rozhodnutí, nadto za okolností, kdy pro méně závažný útok bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno, a kdy pro závažnější útoky z důvodu předchozího rozhodnutí nelze v řízení pokračovat a skutečný rozsah spáchaného skutku tedy objasnit. Žádá-li soud vyčkat nejdříve eventuelního rozhodnutí podle §308 odst. 1 tr. ř., případně uplynutí lhůty podle §308 odst. 2 tr. ř., jde o postup na úkor rychlosti a plnosti dalšího řízení. V této souvislosti stížnost pro porušení zákona připomíná, že pokračovat v řízení po rozhodnutí o podmíněném zastavení umožňuje zákon v ustanovení §308 odst. 1 tr. ř. jen tehdy, zjistí-li soud, že se obviněný ve zkušební lhůtě neosvědčil nebo že nedostál uloženým omezením, jiné důvody však nepřipouští. Splní-li tedy obviněný dané mu podmínky, je rozhodnutí o osvědčení obligatorní. Možnost pokračování v řízení pro celý skutek by tedy byla podstatně ztížena i pro značný odstup času.
Soud zpochybnil i ustanovení §283 písm. d) tr. ř. v tom, že neshledal důvody obnovy podle §278 odst. 3 tr. ř., neboť v podaném návrhu mu bylo sděleno i doloženo, že vyšly najevo skutečnosti i důkazy dříve orgánům trestního řízení neznámé, o tom, že trestná činnost, pro kterou bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno, byla podstatně rozsáhlejší a pro společnost více nebezpečná než se původně předpokládalo, že tedy důvody k zastavení nebyly a naopak bylo na místě podat proti obviněnému obžalobu.
Trestní řád zásadně připouští v ustanovení §277 povolení obnovy proti pravomocnému zastavení trestního stíhání, tuto možnost však neomezuje jen na některé formy zastavení (např. §172, §223 tr. ř. apod.). Povolit obnovu a připustit pokračování v trestním stíhání pro týž skutek lze proto i v případě, kde došlo k podmíněnému zastavení trestního stíhání. V dané věci je rovněž podstatné, že usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání bylo pravomocné, neboť proti němu nebyl podán řádný opravný prostředek. Eventuelní další účinky tohoto rozhodnutí ve smyslu §308 odst. 3 tr. ř. nemohou být pro posouzení důvodnosti podaného návrhu na obnovu řízení rozhodující, neboť v době podání návrhu a rozhodování o něm podmínky podle §308 odst. 1 tr. ř. dosud nenastaly a nebyl splněn ani předpoklad pro fikci podle §308 odst. 2 tr. ř.
Protože tedy rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stalo pravomocným a za současného stavu nejsou dány podmínky k pokračování v trestním stíhání ve smyslu ustanovení §308 odst. 1 tr. ř., nelze účelu zákona podle §1 odst. 1 tr. ř. dosáhnout jinak než povolením obnovy řízení ve smyslu návrhu, jež byl státním zástupcem podán.
Závěrem ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nevyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona, k němuž usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 6 Nt 507/2000, došlo, toto usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen nebyl.
Městský soud v Brně odůvodnil své rozhodnutí tvrzením, že nejsou dány důvody pro povolení obnovy v rozsahu, který je vymezen v ustanovení §278 odst. 3 tr. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení se obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce nebo vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání, povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti dříve neznámé, které by samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve, mohly vést k závěru, že důvody k zastavení tu nebyly a že je na místě podat proti obviněnému obžalobu. Usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání ve smyslu §307 odst. 1 tr. ř. není podle názoru tohoto soudu usnesením o zastavení trestního stíhání ve smyslu §172 tr. ř., je pouze rozhodnutím mezitímním, kdy není vyloučeno, že se v trestním stíhání obviněného bude pokračováno, pokud se ve stanovené době podmíněného zastavení trestního stíhání neosvědčí. Až pravomocné rozhodnutí o tom, že se obviněný ve zkušební době osvědčil nebo uplynutí lhůty, stanovené v §308 odst. 2 tr. ř., má za následek účinky zastavení trestního stíhání. To byly důvody, které vedly nalézací soud k závěru, že důvody obnovy ve smyslu §278 odst. 3 tr.ř. nejsou dány, a proto podle §283 písm. d) tr. ř. návrh na povolení obnovy zamítl.
Nejvyšší soud tuto argumentaci považuje v zásadě za správnou, přičemž považuje za nutné v této souvislosti zabývat se obecnější úvahou o možnosti podání mimořádného opravného prostředku proti pravomocnému rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, jímž obnova řízení je. Obnova řízení je na rozdíl od jiných opravných prostředků přípustná jen proti zákonem výslovně stanovenému okruhu pravomocných rozhodnutí, který nemůže být výkladem rozšiřován. Lze ji sice povolit mimo jiné i v případech, skončilo-li řízení pravomocným usnesením soudu nebo státního zástupce o zastavení trestního stíhání (§278 odst. 2, odst. 3 tr. ř.). Jde-li o podmíněné zastavení trestního stíhání, nastávají však účinky zastavení trestního stíhání - srovnatelné s jinými případy zastavení trestního stíhání ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. - teprve za splnění předpokladů uvedených v §308 odst. 3 tr. ř., tj. až právní mocí rozhodnutí o tom, že se obviněný osvědčil, nebo marným uplynutím lhůty uvedené v §308 odst. 2 tr. ř. (jednoho roku od uplynutí zkušební doby, v níž nebylo bez viny obviněného rozhodnuto o jeho osvědčení). Proto je možno obnovu povolit až po vzniku těchto účinků, neboť do doby, než nastanou, nelze považovat řízení za skončené ve smyslu §278 odst. 2, odst. 3 tr. ř. Návrh na obnovu řízení lze tedy podat jen proti usnesení o osvědčení obviněného či pokračování v trestním stíhání učiněnému podle §308 odst. 1 tr. ř. ve spojení s usnesením o zastavení trestního stíhání podle §307 tr. ř. Proti samotnému usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání podle §307 tr. ř., které neznamená konečné vyřešení věci, není návrh na obnovu přípustný (tj. v průběhu zkušební doby). Obnovu řízení, jež skončilo samotným usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání podle §307 tr. ř., by bylo možné povolit toliko za předpokladu, že po něm (po uplynutí zkušební doby) již nenásledovalo rozhodnutí podle §308 odst. 1 tr. ř., ale nastala fikce osvědčení se obviněného podle §308 odst. 2 tr. ř. Správnosti těchto závěrů nasvědčuje i v pořadí poslední vládní návrh novelizace trestního řádu, kde se již počítá s tím, že podle novelizovaných ustanovení §278 odst. 2, odst. 3 tr. ř. by bylo možné povolit obnovu řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu nebo státního zástupce o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v ustanovení §308 odst. 3 tr. ř. Pro úplnost je třeba odmítnout jako nepřípadnou argumentaci stížnosti pro porušení zákona, že akceptování výše uvedeného výkladu práva jde na úkor rychlosti a úplnosti řízení, když určujícím kriteriem v tomto případě musí být respektování zákona, nikoli jeho účelový rozšiřující výklad.
Vzhledem k okolnostem výše podrobně rozvedeným pak Nejvyšší soud pokládá napadené rozhodnutí Městského soudu v Brně za správné a zákonné, zákon porušen nebyl, a proto stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2000
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á