ECLI:CZ:NS:2001:11.ND.224.2001.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl o návrhu na vyloučení soudců JUDr. E. T., Mgr. J. H. a JUDr. J. F. z projednávání a rozhodnutí věci vedené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 3 Nd 199/2001, o námitce podjatosti, v právní věci žalobce Z. V., zastoupeného Z. V., proti žalovanému Dopravnímu podniku hl. m. P., a. s., se sídlem v P., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o další nároky z neplatného zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 155/89, takto:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. E. T. a Mgr. J. H. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 3 Nd 199/2001.
Odůvodnění:
Vrchním soudem v Praze je pod sp. zn. Nco 87/2001 vedeno řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči předsedkyni senátu Městského soudu v Praze, který vede pod sp. zn. 11 Co 598/2000 řízení o odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 7 C 155/89. Žalobce vznesl námitku podjatosti též vůči soudcům Vrchního soudu v Praze JUDr. E. S. (zde opětovně) a JUDr. A. M.
Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu je o uvedené námitce podjatosti žalobce vůči soudcům Vrchního soudu v Praze příslušný rozhodnout senát Nejvyššího soudu č. 3 Nd, složený z předsedy senátu JUDr. E. T. a soudců Mgr. J. H. a JUDr. B. R. Žalobce však podáním ze dne 26. 6. 2001, doplněným podáními ze dne 27. 6. 2001, 9. 7. 2001, 24. 7. 2001 a 7. 8. 2001 namítl též podjatost soudců Nejvyššího soudu, a to JUDr. E. T., Mgr. J. H. a JUDr. J. F.
Z textu značně obsáhlých podání, která jsou místy poněkud nesrozumitelná, je patrno, že žalobce spatřuje důvod pro vyloučení výše jmenovaných soudců Nejvyššího soudu z projednání a rozhodnutí věci v jejich „strannosti, ústavně-právní nečinnosti, upřednostňování zákonných ustanovení před ústavně právními principy, uvádění nepravdy o okolnostech, které mají podstatný význam pro rozhodnutí, narušování principů právní jistoty, soudní svévoli a libovůli, manipulacích v oblasti právního zastoupení, anarchii“ apod., což dovozuje z jejich přístupu k předchozím řízením vedeným Nejvyšším soudem pod sp. zn. 3 Nd 148/2001 a 3 Nd 150/2001, kdy Nejvyšší soud rozhodoval v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. E. T. a soudců Mgr. J. H. a JUDr. J. F. o předchozích námitkách podjatosti žalobce vůči soudcům Vrchního soudu v Praze.
S odkazem na výše uvedené skutečnosti zakládající (dle názoru žalobce) podjatost soudců Nejvyššího soudu JUDr. E. T., Mgr. J. H. a JUDr. J. F., žalobce navrhuje jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci vedené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 3 Nd 199/2001.
Předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. E. T. se k žalobcem vznesené námitce podjatosti vyjádřil tak, že žalobce ani žádného z účastníků řízení či jejich zástupců nezná a nemá též žádný přímý či nepřímý zájem na výsledku řízení v dané věci. Konečně ani sám žalobce takové skutečnosti neuvádí a jeho podjatost dovozuje výlučně z důvodů uvedených v §14 odst. 4 o. s. ř. Osobně neshledává žádné důvody, jež by mu bránily ve věci nestranně a objektivně rozhodovat.
Mgr. J. H. k námitce podjatosti vznesené proti jeho osobě uvedl, obdobně jako JUDr. T., že žalobce ani žádného z účastníků řízení či jejich zástupce blíž nezná a nemá žádný přímý či nepřímý zájem na výsledku řízení v projednávané věci. Z podané námitky vůči jeho osobě se také nepodávají žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit jeho podjatost. Neshledává proto žádné důvody, které by mu bránily ve věci nestranně a objektivně rozhodovat.
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodně jiný senát téhož soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud příslušný ve smyslu posledně citovaného ustanovení o. s. ř. přezkoumal (v senátě č. 11 Nd) návrh žalobce a shledal, že zákonné důvody pro vyloučení předsedy senátu JUDr. E. T. a soudce Mgr. J. H. z projednávání a rozhodnutí věci dle námitky podjatosti dány nejsou. O vyloučení JUDr. J. F. Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tento již od 1. 6. 2001 není soudcem Nejvyššího soudu a z tohoto důvodu se nemůže účastnit jako člen senátu na projednání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 3 Nd 199/2001.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Poměrem soudce k věci je třeba rozumět zejména přímý právní zájem soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případech, kdy je soudce sám účastníkem řízení, nebo když by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen by byl také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než při dokazování při jednání (např. jako svědek).
Poměrem soudce k účastníkům či jejich zástupcům se rozumí především poměr příbuzenský nebo jemu podobný, vztah přátelský či zjevně nepřátelský, vztah ekonomické závislosti apod.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tyto okolnosti tedy samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce, neboť v postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví.
Pokud jde o žalobcem uváděné skutečnosti, týkající se dotčených soudců Nejvyššího soudu JUDr. E. T. a Mgr. J. H., již pro samotné znění výše uvedeného ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. se nelze ztotožnit s žalobcovým názorem, že jím naznačeným postupem jmenovaných soudců, resp. namítanými nedostatky a pochybeními v jejich postupu při projednávání a rozhodování jiné věci, je objektivně dán důvod pro jejich vyloučení z projednání a rozhodnutí věci jiné. Předmětné skutečnosti se vztahují toliko k rozhodování soudců v jiných věcech ve smyslu §14 odst. 4 o. s. ř. a nikoliv k jejich poměru k věci, účastníkům či jejich zástupcům. Nemohou proto být samostatným důvodem pro jejich vyloučení.
Nad rámec výše uvedeného lze konstatovat, že není možné spatřovat poměr soudce k věci jen z toho důvodu, že v řízení postupuje nikoliv zcela podle představ účastníků, neboť opak by vedl k neudržitelnému výkladu, kdy v jakémkoliv řízení prováděném či rozhodnutém dle domnění účastníků nespravedlivě či nezákonně by bez dalšího byl dán důvod pochybovat o nepodjatosti zúčastněných soudců a přísedících.
Pochybnost o nepodjatosti JUDr. E. T. a Mgr. J. H. nelze dovodit ani z jejich vyjádření, v nichž potvrzují, že k věci, účastníkům řízení ani jejich zástupcům nejsou v žádném vztahu. O jejich případné podjatosti pak nesvědčí žádná jiná okolnost obsažená ve spise. Nejvyššímu soudu proto nezbylo než rozhodnout jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch