Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 [ usnesení / výz-A ], paralelní citace: 41/2003 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1124.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

K přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001. Opožděné odvolání.

Právní věta Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné.

ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1124.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. A. R. proti žalovanému K. V., zastoupenému advokátem, o 44.047,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 9 C 5/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. února 2001 č.j. 47 Co 64/2001-51, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na odstupném poskytovaném při rozvázání pracovního poměru a na náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou 44.047,- Kč s 3% úrokem od 1.5. do 14.7.1994 a s 16% úrokem od 15.7.1994 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný, který s ním rozvázal pracovní poměr výpovědí podle ustanovení §46 odst.1 písm.a) zák. práce, mu odmítá vyplatit odstupné a nahradit mzdu za 4 dny nevyčerpané dovolené. Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 21.11.2000 č.j. 9 C 5/95-36 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 40.036,60 Kč s 3% úrokem od 1.5. do 14.7.1994 a s 16% úrokem od 15.7.1994 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 1.604,- Kč, a žalobu o zaplacení dalších 4.010,40 Kč s příslušenstvím zamítl. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce má nárok na odstupné poskytované při rozvázání pracovního poměru ve výši 40.036,60 Kč a že náhrada za nevyčerpanou dovolenou již byla žalobci uhrazena. Odvolání, které podal žalovaný proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 18.1.2001 č.j. 9 C 5/95-45 odmítl a rozhodl, že žalovanému se vrací soudní poplatek ve výši 1.764,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že žalovanému byl rozsudek ze dne 21.11.2000 č.j. 9 C 5/95-36 doručen uložením na poště dne 27.12.2000 a že patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula dnem 11.1.2001. Protože žalovaný podal odvolání osobně u soudu až dne 17.1.2001, jde o opožděné odvolání. Při svém rozhodování soud prvního stupně postupoval podle ustanovení §207 odst.1 (správně §208 odst.1) Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28.2.2001 č.j. 47 Co 64/2001-51 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl ze shodných důvodů jako soud prvního stupně k závěru, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 21.11.2000 č.j. 9 C 5/95-36 opožděně. Při svém rozhodování vycházel - jak vyplývá z odůvodnění usnesení - z Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že v souvislosti s podáním odvolání proti usnesení soudu prvního stupně předložil soudu potvrzení, z něhož vyplývá, že byl od 18.12.2000 pro nemoc upoután na lůžko a že se v místě doručování (na adrese Ch., T. č. 3931) nezdržoval. Rozsudek soudu prvního stupně mu proto nemohl být účinně doručen uložením na poště. Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) \"ve vztahu\" k ustanovení §239 odst.3 Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákonů č. 36/1967 Sb., č. 158/1969 Sb., č. 49/1973 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 133/1982 Sb., č. 180/1990 Sb., č. 328/1991 Sb., č. 519/1991 Sb., č. 263/1992 Sb., č. 24/1993 Sb., č. 171/1993 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 152/1994 Sb., č. 216/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 160/1995 Sb., č. 238/1995 Sb. a č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 269/1996 Sb., zákonů č. 202/1997 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 15/1998 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 326/1999 Sb. a č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 2/2000 Sb., zákonů č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 46/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 130/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 204/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb. a č. 370/2000 Sb., tedy podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 (dále též jen \"o.s.ř.\"), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1.1.2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]. Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.]. V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení §239 odst.1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst.3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení §208 odst.1 o.s.ř. odvolání pro opožděnost. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. listopadu 2001 JUDr. Ljubomír Drápal,v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:K přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001. Opožděné odvolání.
Právní věta:Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/20/2001
Spisová značka:21 Cdo 1124/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1124.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Dovolání (přípustnost)
Dotčené předpisy:§208 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
§239 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
§243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.
§218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:41 / 2003
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18