ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1288.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1288/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalovaného J. I. A., zast. advokátem, které bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2000, sp. zn. 18 Co 114/2000 (v právní věci žalobce Nadace Č., zast. advokátkou, proti žalovanému J. I. A., zast. advokátem, o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 5 C 164/98) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2000, pod čj. 18 Co 114/2000–54 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. června 1999, pod čj. 5 C 164/98-27, kterým byl žalovaný uznán povinným vyklidit část nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 748 v k.ú. V., P., obec P., u Katastrálního úřadu P., tj. nebytové prostory v domě čp. 2499 se stavební plochou parc. č. 3151/2 a ostatní plochou č. 3152/2 (bývalý Š. ateliér) ve S. ulici č. 4 v P., sestávající z velkého ateliéru, malého ateliéru, předsíně a sprchy + WC, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Výrok o nákladech řízení byl potvrzen a žalovaný byl rovněž zavázán k úhradě nákladů odvolacího řízení spočívajících v částce 1.075,- Kč, a to do tří dnů k rukám advokátky žalobce.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry nalézacího soudu, který za použití ustanovení §126 občanského zákoníku vyhověl žalobě na vyklizení, když dovodil, že žalovaný předmětné nebytové prostory užívá bez právního důvodu, neboť nájemní smlouva, která byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena dne 20. 7. 1992, je neplatná. Tato smlouva postrádá ujednání o výši nájemného (což je základní náležitost ve smyslu ustanovení §3 odst. 3 zák. č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor), když obsahuje pouze formulaci, že nájemce ponese náklady na opravy ze svého a pronajímatel se zavazuje, že po dobu nájmu nebude požadovat placení nájemného. Ujednání o výši tohoto nájemného však ve smlouvě zcela chybí. Platnost sporné nájemní smlouvy přitom není ani v tomto ani v řízení 23 C 138/98 (zabývajícím se platností výpovědi nájmu uvedených nebytových prostor) řešena jako základní otázka, není tedy důvodu – jak navrhuje žalovaný - přerušovat projednávané řízení s odkazem na stav řízení 23 C 138/98. Otázka platnosti smlouvy je v obou případech posuzována pouze jako otázka předběžná a nalézací soud provedl v předmětném řízení důkaz spornou nájemní smlouvou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (které ještě později doplnil dodatkem), jehož přípustnost spatřuje ve smyslu §237 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v zásadní významnosti pochybení odvolacího soudu. Dovolatel ve svém podání vylíčil genezi projednávaného sporu a dochází k závěru, že odvolací soud porušil zákon, pokud vydal napadené rozhodnutí, aniž by projednávání věci přerušil ve smyslu ustanovení §109 odst. 1 lit. b) o.s.ř., a to až do završení řízení 23 C 138/98, které se zabývá platností výpovědi smlouvy učiněné žalobcem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými, řádně zastoupenými advokátem (§240 odst. l o.s.ř., §24l odst. l o.s.ř.). Dříve, než bylo přistoupeno k věcnému projednání, bylo ovšem třeba zaujmout stanovisko k tomu, zda je toto dovolání vůbec přípustné.
Se zřetelem k tomu, že dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, dovolání obecně přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (arg. a contrario) není.
Pokud dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v zásadním významu pochybení odvolacího soudu, čili pokud se domáhá již znění ustanovení §237 odst. 1 písm. c) po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb., nezbývá než poukázat na to, co již bylo uvedeno, že totiž věc je třeba posoudit podle procesních předpisů platných v době projednávání sporu u soudů nižších instancí. Obsahu námitky dovolatale odpovídá pouze dikce ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., podle kterého je dovolání podané účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podmínkou užití citovaného ustanovení je ovšem vznesení návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, a to nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu. Neuplatnil-li účastník ve stanovené lhůtě takovýto návrh, a nenastala-li ani situace upravená v ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. (odvolací soud může přípustnost dovolání pro zásadní význam rozhodnutí vyslovit i sám, bez návrhu), nezbývá dovolacímu soudu, než dojít k závěru, že podmínky přípustnosti dovolání v dané věci nejsou dány, když nebyl shledán ani žádný důvod přípustnosti dovolání, k němuž by dovolací soud musel přihlédnout, i když v dovolání nebyl uplatněn (§237 o.s.ř.). V důsledku toho bylo nutné dovolání jako nepřípustné dle ustanovení §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a §243b odst. 4 o.s.ř. odmítnout.
O nákladech řízení o dovolání rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 o.s.ř. a §151 věty první odst. 1 o.s.ř., protože dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. prosince 2001
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu