Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2001, sp. zn. 28 Cdo 1958/2001 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1958.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1958.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1958/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání K. s. s.r.o., zast. advokátkou proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 25.4.2000, sp.zn. 15 Co 89/2001 (v právní věci žalobkyně J. N., zast. advokátem proti žalované K. s. s.r.o., zast. advokátkou, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. 18 C 31/2000), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Odůvodnění: Žalobě na vyklizení nebytových prostor podanou dne 9.2.2000 vyhověl Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27.11.2000, čj. 18 C 31/2000-61. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 5.6.2001. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 2.7.2001 dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnila. Dovolatelka nesouhlasila se skutkovými závěry ani s právním posouzením věci soudy obou stupňů a navrhovala zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 9.2.2000, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31.12.2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 27.11.2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. – přechodná ustanovení k části první – zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska řízení o dovolání je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů. Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jeno.s.ř.“). Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z obsahu spisu se nenabízí závěr – a ostatně to dovolatelka ani netvrdí – že by řízení bylo zatíženo některou z vad řízení (vady zmatečnosti) uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., jejichž prokázání by zakládalo přípustnost dovolání a současně existenci dovolacího důvodu podle §242 odst. 3 o.s.ř. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž tomu předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudem s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu. Dovolatelka (vzhledem k shora uvedené nutnosti aplikace dosavadních procesních předpisů) měla možnost navrhnout připuštění dovolání výrokem rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §239 odst. 1, resp. 2 o.s.ř., ve znění účinném do 31.12.2000 ani odvolací soud však nezaložil přípustnost dovolání výrokem svého potvrzujícího rozsudku, když žalovaná využila možnosti uvedené v §239 odst. 2 o.s.ř. Posledně uvedený závěr se totiž nenabízí ani z obsahu samotného odvolání dovolatelky, ani z obsahu protokolu o jednání odvolacího soudu. Návrh na připuštění dovolání ve smyslu §239 odst. 2 o.s.ř. je procesním úkonem, který musí odpovídat požadavkům srozumitelnosti a určitosti. Ani při použití extenzívního výkladu ustanovení §41 odst. 2 o.s.ř. ve vztahu k ustanovení §243c o.s.ř. nelze totiž z obsahu podání a přednesů žalované do doby vyhlášení potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu dovodit, že by žalovaná pro případ vydání potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu učinila návrh na připuštění dovolání v této věci proto, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší otázku zásadního právního významu. Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c/ o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. prosince 2001 JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/20/2001
Spisová značka:28 Cdo 1958/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1958.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.
§218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18