ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.184.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 184/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. prosince 2001 v neveřejném zasedání stížnost, kterou obžalovaný V. P., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Brno, podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 3 Ntv 21/2001, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na prodloužení vazby, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje.
Podle §72 odst. 2 tr. ř. se obviněný V. P. z vazby propouští.
Odůvodnění:
Obžalovaný V. P. je stíhán pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4, poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., jichž se měl dopustit ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obžaloba v jeho trestní věci byla podána dne 30. 11. 1999, Krajský soud Brno v jeho věci meritorně rozhodl rozsudkem vznášeným 23. dubna 2001.
Obžalovaný P. je ve výkonu vazby od 3. 2. 1999.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 3 Ntv 21/2001 byla podle §71 odst. 3 tr. ř. lhůta vazby obžalovaného V. P. prodloužena do 1. února 2002.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost, kterou se domáhá zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby. Uvádí v ní, že v průběhu řízení proti jeho osobě došlo k neodůvodněným průtahům, přičemž odkazuje na argumentaci k této otázce, kterou použil již ve své stížnosti proti jinému usnesení o prodloužení vazby. Dále zdůrazňuje, že rozsudek krajského soudu byl vyhlášen 23. dubna 2001 a odvolání státního zástupce a všech obžalovaných byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci dne 6. srpna 2001, jednání však bylo nařízeno na 14. - 15. ledna 2002. Polemizuje s odůvodněním napadeného usnesení pokud argumentuje množstvím věcí již nařízených k projednání v senátě, jemuž byla jeho trestní věc k rozhodnutí přidělena. Případné přetížení tohoto senátu nebo odvolacího soudu vůbec, nemůže být k jeho tíži. Ve vazbě je již téměř 3 roky a domnívá se, že délka trestního řízení je nepřiměřená projednávané věci, rovněž argumentuje tím, že pobyt ve vazbě měl na něho značný výchovný účinek. Obstaral si příslib zaměstnání, ve kterém hodlá pracovat a vést řádný život. Není proto dána důvodná obava, že po propuštění na svobodu bude páchat trestnou činnost či jinak mařit dosažení účelu trestního řízení.
Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a sám rozhodl o zamítnutí návrhu na prodloužení vazby a jeho propuštění na svobodu.
Z podnětu podané stížnosti Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná i když z jiných důvodů než které stěžovatel uvádí. Podle názoru Nejvyššího soudu z hlediska správného rozhodnutí v této věci je třeba přihlédnout zejména k tomu, že 1. lednem 2002 nabývá účinnosti novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001. Tato kromě jiného nově upravuje trvání vazby a celkovou dobu vazby v trestním řízení. Podle §71 odst. 8 novelizovaného trestního řádu nesmí celková doba vazby v trestním řízení přesáhnout v případě, že je vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin s výjimkou trestných činů, za které lze podle zvláštní části trestního zákona uložit výjimečný trest 3 roky. Z této doby připadá jedna třetina na přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Po uplynutí této doby je třeba obviněného ihned propustit na svobodu. To v případě obžalovaného V. P. znamená, že celková doba vazby nesmí přesáhnout 3 roky a což je podstatnější, doba vazby v řízení před soudem nesmí po 31. 12. 2001 přesáhnout dva roky. Přitom obviněný je ve vazbě od 3. 2. 1999 a v řízení před soudem od 30. 11. 1999, kdy byla v jeho věci podána obžaloba. Je zřejmé, že maximální možná doba soudní vazby již uplynula. Jeho další vazba po 31. 12. 2001 by již byla v rozporu s novelizovanou úpravou trestního řádu. Vycházeje z těchto úvah dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nezbývá než z podnětu podané stížnosti napadené usnesení zrušit a obžalovaného dnešním dnem z vazby propustit.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav R i z m a n