infNsVyrok8,

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2001, sp. zn. 5 Tz 261/2001 [ rozsudek / výz-A ], paralelní citace: 8/2003 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.261.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
Právní věta K naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je nezbytné, aby rozhodnutí, kterým byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, nabylo právní moci. Jde-li o rozhodnutí vydané ve správním řízení, v němž byl obviněný zastoupen advokátem, postačí k nabytí právní moci, jestliže bylo rozhodnutí doručeno advokátovi, který měl plnou moc pro celé řízení (§25 odst. 3 správního řádu). Přestože rozhodnutí, kterým byla obviněnému určitá činnost zakázána, nebylo doručeno obviněnému, ale jen jeho advokátovi, bude možné dovodit naplnění subjektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jestliže je z provedených důkazů zřejmé, že obviněný věděl o pravomocně uloženém zákazu činnosti a chtěl ho porušit, popř. byl srozuměn s jeho porušením.

ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.261.2001.1
sp. zn. 5 Tz 261/2001 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2001, sp. zn. 11 To 56/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 1 T 321/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. a za podmínek §272 odst. 1 tr. ř. takto: Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2001, sp. zn. 11 To 56/2001, b y l p o r u š e n z á k o n ve výrocích pod body I. a II. v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §222 odst. 2, §226 písm. b), §254 odst. 1, §257 písm. a), §258 odst. 1 písm. d), odst. 2, §259 odst. 3 věty první tr. ř. a §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. ve prospěch obviněného J. Š. Uvedený rozsudek se zrušuje ve výrocích pod body I. a II. Současně se zrušují, všechna další rozhodnutí na zrušené výroky rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Hradci Králové se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 1 T 321/2000, byl obviněný J. Š. uznán vinným: 1) trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., protože dne 9. 2. 2000 kolem 14.25 hod. řídil v Ch. po silnici I. třídy č. 37 ve směru od P. osobní automobil zn. BMW 535, přestože rozhodnutím Policie České republiky, Okresního ředitelství v Chrudimi, Dopravního inspektorátu ze dne 22. 7. 1999, č. j. ORCR-11-121/DI-SP-99, ve spojení s rozhodnutím Policie České republiky, Krajského dopravního inspektorátu, Správy Východočeského kraje Hradec Králové ze dne 9. 9. 1999, č. j. PVC-482/DS-99, mu byl mimo jiné uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců, a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 9. 1999, 2) trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., protože dne 19. 6. 2000 kolem 14.30 hod. řídil v Ch. osobní automobil Ford-Granada 2,0, přestože rozhodnutím Policie České republiky, Okresního ředitelství v Chrudimi, Dopravního inspektorátu ze dne 22. 7. 1999, č. j. ORCR-11-121/DI-SP-99, ve spojení s rozhodnutím Policie České republiky, Krajského dopravního inspektorátu, Správy Východočeského kraje Hradec Králové ze dne 9. 9. 1999, č. j. PVC482/DS-99, mu byl mimo jiné uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců, přičemž právní moc tohoto rozhodnutí nastala dne 17. 9. 1999, 3) trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., protože dne 19. 6. 2000 kolem 14.30 hod. jako řidič osobního automobilu Ford-Granada 2,0, z majetku CZ Kredit, s. r. o., při jízdě po místní komunikaci U V. ve směru od plaveckého bazénu k objektu baru NYX, v Ch., vjel na mostě přes rameno řeky Chrudimky bezdůvodně do levé poloviny o třetinu zužující se vozovky až na konečnou šíři necelých 4,0 m, v důsledku čehož levou přední částí automobilu zachytil o bok malého motocyklu zn. Simson S-51, jedoucího v protisměru asi 0,3-0,4 m od myšlené osy vozovky ve svém jízdním pruhu a kdy při následném střetnutí došlo nejen ke hmotné škodě na obou motorových vozidlech, zúčastněných na nehodě, ale řidič motocyklu a jeho majitel T. L., utrpěl mnohočetné oděrky na obličeji, v oblasti obou loketních kloubů, pravého hlezna a pravého palce ruky, zlomeninu nosních kůstek bez úlomků, tržnou ránu na levé dolní končetině v oblasti páté zánártní kosti a jdoucí až ke skeletu včetně defektu měkkých tkání v jejím okolí a zasahující až ke svalovině, jakož i otok palcové strany levé ruky a oblasti levého kotníku, vyžadující nejen nutnost nemocničního ošetření, ale i následné domácí léčení s podstatným omezením běžného způsobu života po dobu 3-4 týdnů, a tandemistka P. S., utrpěla zhmoždění měkkých tkání hlavy, oděrky na pravé horní končetině, pravém kotníku a pravém koleně, zhmoždění měkkých tkání u hřbetu pravé kyčelní kosti, mnohotné tržnězhmožděné rány v oblasti nad levým kolenním kloubem, levé čéšky a na přední - zevní i vnitřní - straně levého bérce s částečným postižením zde probíhajících svalů, vyžadující si nejen hospitalizaci poškozené do 25. 6. 2000, ale i následné domácí léčení, kdy minimálně po dobu několika týdnů došlo též k podstatnému omezení jejího běžného způsobu života. Za uvedená jednání byl obviněný odsouzen podle §223 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, pobočka Hradec Králové, Vojenská zdravotní pojišťovna Praha, T. L. a P. S. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený OSA-Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním v P. odkázán se svými nároky na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Naproti tomu byl obviněný J. Š. zproštěn obžaloby: 1) podle §226 písm. a) tr. ř. z trestného činu neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 19. 6. 2000 krátce po 14.30 hod. poté, co jako řidič osobního automobilu Ford-Granada 2,0, zavinil v Ch. při vjezdu z místní komunikace U V. na mostě přes rameno řeky Chrudimky ve směru k objektu baru NYX dopravní nehodu s protijedoucím malým motocyklem Simson S-51, a při níž motocyklista T. L., i jeho spolujezdkyně P. S., utrpěli viditelná a zjevná zranění, neposkytl těmto poškozeným jakoukoli pomoc, ale naopak z místa nehody odjel s tím, že nehodu oznámí v nemocnici, ačkoli ve skutečnosti a z obavy z možných pro něho negativních následků, pramenících z porušení uloženého zákazu řízení motorových vozidel, tak neučinil, ale toliko z místa dostatečně vzdáleného od místa nehody samé telefonicky oznámil mobilním telefonem své přítelkyni L. T. předmětnou událost se žádostí o její příjezd na místo střetnutí, 2) podle §226 písm. b) tr. ř. z trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že od 12. 5. do konce roku 1999 4x týdně a v roce 2000 až do 19. 6. 2000 2x týdně, pořádal jménem společnosti CAMMAT-INN, s. r. o., jejímž je statutárním orgánem, v objektu baru NYX v Ch., N. p., veřejné hudební produkce - diskotéky, aniž by měl příslušné povolení od Ochranného svazu autorského pro práva k provozovaným hudebním dílům, tedy svolení oprávněných nositelů práv k dílům, která jsou předmětem ochrany podle autorského zákona č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a kdy v této činnosti pokračoval i po prokazatelném upozornění uvedeného svazu, jeho regionálního pracoviště H. B. ze dne 31. 3. 1999, v důsledku čehož i na provozovacích honorářích dluží za uvedené období částku ve výši nejméně 37.964,- Kč. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2001, sp. zn. 11 To 56/2001, bylo z podnětu odvolání obviněného J. Š. proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 1 T 321/2000, rozhodnuto takto: I. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o vině trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. [skutky ad 1) a 2) napadeného rozsudku], podle §257 písm. a) tr. ř. ve výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. [skutek ad 3) napadeného rozsudku], a v důsledku toho i v celém výroku o uložených trestech, jakož i ve výroku, jímž byli poškození Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, pobočka Hradec Králové, Vojenská zdravotní pojišťovna Praha, T. L. a P. S. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud ve věci vlastní rozhodnutí a podle §226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby pro skutky, uvedené pod body ad 1) a 2) napadeného rozsudku, které byly obžalobou kvalifikovány jako trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. II. Podle §222 odst. 2 tr. ř. byla trestní věc obviněného, týkající se skutku popsaného pod bodem ad 3) napadeného rozsudku a obžalobou kvalifikovaného jako trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. postoupena k projednání a rozhodnutí Okresnímu úřadu v Chrudimi. III. Výrok, jímž byl obviněný napadeným rozsudkem zproštěn obžaloby, jakož i výrok, kterým byla poškozená organizace OSA-Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním v P. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, zůstaly nedotčeny. Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. a ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. Š. V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti namítá, že rozsudkem odvolacího soudu byl výroky pod body I. a II. porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanoveních §254 odst. 1, §258 odst. 1 písm. d), odst. 2, §257 písm. a), §259 odst. 3, §226 písm. b), §222 odst. 2, §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Konstatuje, že se zprošťujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu nelze souhlasit, neboť je nesprávný a vnitřně rozporný. Odvolací soud sice uzavírá, že jednáním obviněného byla v obou případech naplněna objektivní stránka trestných činů podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., avšak zároveň zpochybňuje skutečnost, že rozhodnutí správního orgánu, jehož maření výkonu se obviněný měl svým jednáním dopustit, bylo pravomocné. Ministr spravedlnosti uvádí, že předpokladem právní moci rozhodnutí ve správním řízení je, že rozhodnutí bylo všem účastníkům řízení řádně oznámeno (§51 správ. řádu) a jde o rozhodnutí, které již nelze napadnout řádným opravným prostředkem (§52 správ. řádu). Má-li účastník řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci (§25 odst. 3 věta první správ. řádu). Podle ministra spravedlnosti z provedených důkazů vyplývá a odvolací soud vzal správně za prokázané, že obviněný byl po celé správní řízení zastupován advokátem na základě plné moci. Proto nic nebránilo tomu, aby za řádné oznámení ve smyslu §51 odst. 1 správ. řádu bylo považováno doručení rozhodnutí správního orgánu advokátovi v plné moci, ke kterému došlo dne 17. 9. 1999. Napadený rozsudek v odůvodnění poukazuje na ustanovení §25 odst. 3 věty druhé správ. řádu, podle kterého má-li účastník řízení osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu. V této souvislosti ministr spravedlnosti zdůrazňuje, že jde o případ, kdy účastník řízení ještě v průběhu správního řízení je povinen účastnit se, nebo se podrobit některému úkonu osobně, při kterém jej nemůže jeho zástupce zastoupit. Nejedná se však o doručování rozhodnutí ve věci samé, kterým je správní řízení ukončeno. Lze proto konstatovat, že obviněný svým jednáním ve dnech 9. 2. 2000 a 19. 6. 2000 naplnil po objektivní stránce skutkovou podstatu trestných činů podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterou však naplnil i po stránce subjektivní. Ministr spravedlnosti dále namítá, že odvolací soud při hodnocení subjektivní stránky v jednání obviněného J. Š. nepřihlédl k jeho výpovědi ze dne 19. 6. 2000, kdy při výslechu jako obviněný uvedl, že toho dne řídil vozidlo přes zákaz řízení motorových vozidel, který mu byl uložen. Vědomost obviněného o uloženém zákazu vyplývala i z výpovědi svědka O. S. V případě posouzení subjektivní stránky jednání obviněného poukazuje ministr spravedlnost i na spis Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 2 T 500/99, kterým odvolací soud provedl důkaz u veřejného zasedání. Pokud odvolací soud dospěl k závěru o nenaplnění subjektivní stránky trestných činů podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. v jednání obviněného a pro uvedené skutky jej zprostil obžaloby, jsou tato skutková zjištění nesprávná a zproštění obviněného je v rozporu se zákonem. Ministr spravedlnosti konstatuje, že jednání obviněného J. Š. popsané ve výroku rozsudku okresního soudu pod bodem 3) a právně kvalifikované jako trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. umožňuje učinit závěr, že obviněný neporušil důležitou povinnost ve smyslu §223 tr. zák. Proto bylo správně rozhodnuto, že toto jednání by mohlo být příslušným orgánem posouzeno jako přestupek. Podle jeho názoru však odvolací soud pochybil, když nevzal v úvahu skutečnost, že jednání obviněného ze dne 19. 6. 2000, které mělo za následek jednak maření výkonu úředního rozhodnutí a dále způsobení újmy na zdraví poškozených T. L. a P. S. bylo jediným skutkem, neboť jedním jednáním byly způsobeny dva zmíněné následky. Z toho důvodu nemohl odvolací soud o tomto jednání rozhodnout dvěma výroky a dvěma různými způsoby. Takovým postupem byl rovněž porušen zákon. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2001, sp. zn. 11 To 56/2001, byl ve prospěch obviněného J. Š. porušen zákon ve výrocích a v ustanoveních, jak bylo výše uvedeno. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích pod body I. a II. Současně aby zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona a spisového materiálu podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo, včetně pravomocné části rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 1 T 321/2000, a shledal, že zákon porušen byl. Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle §222 odst. 2 tr. ř. soud postoupí věc jinému orgánu, jestliže shledá, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat. Podle §226 písm. b) tr. ř. soud zprostí obžalovaného obžaloby, není-li skutek, pro nějž je stíhán, trestným činem. Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány. Podle §257 písm. a) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek a věc postoupí, měl-li tak učinit již soud prvního stupně. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek, bylo-li jím porušeno ustanovení trestního zákona. Podle §258 odst. 2 tr. ř. jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Podle §259 odst. 3 věty první tr. ř. rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě důkazy provedenými před odvolacím soudem doplněn. Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána. Nejvyšší soud nejprve přezkoumal výrok pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že k objasnění skutkového stavu věci byly v řízení před soudy obou stupňů provedeny v souladu se zákonem všechny potřebné a dostupné důkazy. Jednalo se o výpovědi obviněného, svědků, znalců – zpracovatelů příslušných znaleckých posudků a o různé listinné důkazy. Odvolací soud však nepostupoval důsledně podle výše citovaných ustanovení zákona, když podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod body 1) a 2) o vině trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a když obviněného J. Š. v případě těchto skutků podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprostil. Odvolací soud sice správně shledal, že obviněnému byla ve správním řízení rozhodnutím Policie České republiky, Okresního ředitelství v Chrudimi, Dopravního inspektorátu ze dne 22. 7. 1999, č. j. ORCR-11-121/DI-SP-99, uložena mimo jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku od právní moci tohoto rozhodnutí, která byla vyznačena dnem 17. 9. 1999. Rovněž oprávněně vzal za prokázané, že po tomto datu obviněný ve dnech 9. 2. a 19. 6. 2000 řídil motorové vozidlo. Odvolací soud však nesprávně vyhodnotil, že předmětné rozhodnutí správního orgánu bylo nepravomocné. V této souvislosti považoval za nevyvrácenou obhajobu obviněného, že o tomto rozhodnutí nic nevěděl. S tímto názorem však nelze souhlasit. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění účinném v roce 1999, v §25 odst. 3 správ. řádu stanovil, že má-li účastník řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník řízení osobně něco v řízení vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu. Podle §51 odst. 1 správ. řádu rozhodnutí se účastníkovi řízení oznamuje doručením písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. Den doručení rozhodnutí je dnem jeho oznámení. Podle §52 odst. 1 správ. řádu rozhodnutí, proti kterému se nelze odvolat (podat rozklad), je v právní moci. Z přílohového spisu Policie České republiky, Okresního ředitelství v Chrudimi, Dopravního inspektorátu sp. zn. ORCR-11-121/DI-SP-99, vyplývalo, že se obviněný J. Š. osobně zúčastnil projednávání přestupku ve dnech 29. 4. a 26. 5. 1999, přičemž vyhlášení rozhodnutí dne 22. 7. 1999 nebyl přítomen. V celém řízení však byl na základě plné moci zastoupen advokátem, kterému bylo rozhodnutí správního orgánu doručeno a jenž proti němu podal odvolání. Rovněž i rozhodnutí odvolacího orgánu Policie České republiky, Správy Východočeského kraje, Krajského dopravního inspektorátu v Hradci Králové ze dne 9. 9. 1999, č. j. PVC-482/DS-99, bylo doručeno právnímu zástupci obviněného, jak na tyto skutečnosti upozorňuje odůvodnění napadeného rozsudku. Podle názoru Nejvyššího soudu v daném případě nic nebránilo tomu, aby za řádné oznámení bylo podle §51 odst. 1 správ. řádu považováno doručení rozhodnutí správního orgánu advokátovi v plné moci, k němuž došlo dne 17. 9. 1999. Pokud odvolací soud poukazuje v odůvodnění napadeného rozsudku na ustanovení §25 odst. 3 věty druhé správ. řádu s tím, že obviněnému bylo výrokem správního orgánu uloženo za spáchaný přestupek zaplatit peněžitou pokutu, zakázáno řídit motorová vozidla a povinnost odevzdat řidičský průkaz, a z toho dovozuje, že rozhodnutí správního orgánu bylo třeba doručit i obviněnému, k čemuž nedošlo, a spatřuje v tom vadu správního řízení, v důsledku které rozhodnutí nenabylo právní moci, tak s tímto názorem nelze souhlasit. V daném případě šlo o doručování rozhodnutí ve věci samé, kterým bylo správní řízení ukončeno, v konkrétním případě potvrzením vydaného rozhodnutí a zamítnutím odvolání, jak správně uvádí i stížnost pro porušení zákona. Sankce uložené obviněnému správním orgánem, včetně povinnosti odevzdat řidičský průkaz, nebyly součástí ukončeného správního řízení, ale naopak jejich realizace mohla nastat a nastala až okamžikem právní moci rozhodnutí, kterým byly uloženy. Proto bylo ve smyslu §52 odst. 1 správ. řádu předmětné rozhodnutí správního orgánu pravomocné dnem 17. 9. 1999. Provedené důkazy také umožňovaly spolehlivě vyhodnotit vědomost obviněného o uloženém zákazu řízení motorových vozidel. Lze poukázat na výpověď samotného obviněného J. Š. na č. l. 108 tr. spisu, zopakovanou u hlavního líčení, kdy uvedl, že dne 19. 6. 2000 řídil motorové vozidlo i přes zákaz této činnosti, který mu byl uložen. Vědomost obviněného o uloženém zákazu řízení motorových vozidel vyplývala i z výpovědi svědka O. S., který vypověděl, že věděl o tom, že obviněný má takový zákaz. Právě z toho důvodu jej obviněný požádal, aby jezdil jako řidič jeho osobním vozidlem (č. l. 123 tr. spisu). Vědomost obviněného o zákazu řízení motorových vozidel prokazoval i trestní spis Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 2 T 500/99, ze kterého na č. l. 1 tr. spisu vyplývalo, že obviněnému bylo vyšetřovatelem dne 11. 11. 1999, ČVS: OVCR-878/99-21, sděleno obvinění pro skutek, kterého se měl dopustit dne 21. 9. 1999, kdy přes zákaz řízení motorových vozidel, uložený rozhodnutím Policie České republiky, Okresního ředitelství v Chrudimi, Dopravního inspektorátu ze dne 22. 7. 1999, č. j. ORCR-11-121/DI-SP-99, které nabylo právní moci dnem 17. 9. 1999, řídil automobil. Proto nejméně ode dne tohoto úkonu musel o uložené sankci vědět. Naproti tomu lze souhlasit s odvolacím soudem, že nebylo prokázáno, že by obviněný J. Š. dne 19. 6. 2000 porušil svým jednáním řidiče osobního automobilu, které bezprostředně předcházelo dopravní nehodě, při níž utrpěli poškození T. L. a P. S. poranění, důležitou povinnost ve smyslu §223 tr. zák. Předmětné jednání obviněného nemohlo být kvalifikováno jako trestný čin, ale mohlo být jiným orgánem posouzeno jako přestupek. Proto byl v odvolacím řízení rozsudek okresního soudu důvodně zrušen ohledně výroku o vině pod bodem 3) a ve výroku, kterým byli poškození Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, pobočka Hradec Králové, Vojenská zdravotní pojišťovna Praha, T. L. a P. S. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Nesprávně však bylo aplikováno ustanovení §257 písm. a) tr. ř. V případě jednání uvedených v rozsudku okresního soudu pod body 2) a 3) výroků o vině, které byly v odvolacím řízení zrušeny, nešlo o dva skutky, nýbrž o skutek jeden. Za shodných časových a místních souvislostí byly jedním jednáním obviněného (řízením motorového vozidla) způsobeny dva různé následky na zájmech chráněných trestním zákonem (porušení zájmu na řádném výkonu rozhodnutí státního orgánu a na ochraně lidského zdraví). Proto odvolací soud nemohl o tomto jednom skutku rozhodnout dvěma různými výroky, jak oprávněně namítá i stížnost pro porušení zákona. Z toho důvodu shledal Nejvyšší soud chybným výrok napadeného rozsudku pod bodem II., kterým byla podle §222 odst. 2 tr. ř. trestní věc obviněného týkající se jednání popsaného pod bodem 3) výroku o vině rozsudku okresního soudu a obžalobou kvalifikovaného jako trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., postoupena k projednání a rozhodnutí Okresnímu úřadu v Chrudimi. Nejvyšší soud také přezkoumal výrok pod bodem III. napadeného rozsudku, ale nedostatky nezjistil. K objasnění skutků, pro které byl obviněný J. Š. rozsudkem okresního soudu podle §226 písm. a), §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, byly u hlavního líčení v souladu se zákonem provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy. Tyto důkazy okresní soud náležitě vyhodnotil a na jejich podkladě učinil i správné skutkové a právní závěry. Rovněž výrok okresního soudu, kterým byla podle §229 odst. 3 tr. ř. poškozená organizace OSA-Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním v P. odkázána se svými nároky na náhradu škody na řízení občanskoprávní, odpovídá zákonu. Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2001, sp. zn. 11 To 56/2001, byl ve výrocích pod body I. a II. ve prospěch obviněného J. Š. porušen zákon v těch ustanoveních trestního řádu a trestního zákona, jak bylo ve výroku tohoto rozsudku konstatováno. Protože byly splněny zákonné podmínky §272 odst. 1 tr. ř. (ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí navrhl postup podle §269 odst. 2§271 odst. 1 tr. ř. a Nejvyšší soud o této stížnosti rozhodl do tří měsíců od jejího podání), tak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích pod body I. a II. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené výroky rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Po zrušení uvedených výroků napadeného rozsudku se trestní věc obviněného J. Š. dostala do procesního stadia, kdy existuje nepravomocný rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 1 T 321/2000, ve výrocích o vině pod body 1) až 3), ve výroku o trestu a ve výroku, kterým byli poškození Pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, pobočka Hradec Králové, Vojenská zdravotní pojišťovna Praha, T. L. a P. S. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení občanskoprávní, proti kterému podal obviněný odvolání. Úkolem Krajského soudu v Hradci Králové bude při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu odvolání projednat a učinit ve věci zákonu odpovídající rozhodnutí. Závěrem a pouze pro úplnost lze připomenout, že ve smyslu §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, kterému byla věc Nejvyšším soudem přikázána vázán právním názorem, který ve věci vyslovil. Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná. V Brně dne 29. listopadu 2001 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k

Souhrné informace o rozhodnutí
Právní věta:K naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je nezbytné, aby rozhodnutí, kterým byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, nabylo právní moci. Jde-li o rozhodnutí vydané ve správním řízení, v němž byl obviněný zastoupen advokátem, postačí k nabytí právní moci, jestliže bylo rozhodnutí doručeno advokátovi, který měl plnou moc pro celé řízení (§25 odst. 3 správního řádu). Přestože rozhodnutí, kterým byla obviněnému určitá činnost zakázána, nebylo doručeno obviněnému, ale jen jeho advokátovi, bude možné dovodit naplnění subjektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jestliže je z provedených důkazů zřejmé, že obviněný věděl o pravomocně uloženém zákazu činnosti a chtěl ho porušit, popř. byl srozuměn s jeho porušením.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/29/2001
Spisová značka:5 Tz 261/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.261.2001.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Úmysl
Maření výkonu úředního rozhodnutí
Odpovědnost trestní
Dotčené předpisy:§4 tr. zák.
§171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
§4 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:8 / 2003
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18