ECLI:CZ:NS:2001:7.ND.310.2001.1
sp. zn. 7 Nd 310/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. J. S., proti žalovaným: 1) Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, 2) Senátu Parlamentu České republiky, zastoupenému Kanceláří Senátu, právně zastoupenému JUDr. P. K., advokátem, o splnění povinností ze zákonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 11/2001, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti takto:
Návrh žalobkyně Mgr. Ing. J. S. na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě se z a m í t á .
Odůvodnění:
Žalobkyně Mgr. Ing. J. S. podala dne 28. 11. 2000 u Nejvyššího soudu České republiky žalobu na oba shora uvedené žalované, označenou jako žaloba na splnění povinností ze zákonů. Žalobkyně současně požádala o osvobození od soudních poplatků a požádala, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti soudu v Ostravě, protože žalobkyně nemá finanční prostředky na cestovní náklady.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 5 Nd 398/2000, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu příslušnému, který poté spis předloží, po opatření stanovisek žalovaných, Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou podle §12 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nabylo právní moci dne 27. 12. 2000.
Na základě výzvy Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobkyně Mgr. Ing. J. S. ve svém písemném vyjádření ze dne 21. 6. 2001 doplnila, že bezprostředním důvodem jejího návrhu na delegování věci je ta skutečnost, že nemá žádný výdělek a ani majetkové poměry, které by jí umožňovaly úhradu vysokých cestovních nákladů do Brna, natož do Prahy, přičemž přímo v místě jejího bydliště je soud, kterému je možno věc přidělit k vyřízení.
Přípisem ze dne 10. 8. 2001 vyslovil žalovaný Senát Parlamentu ČR s žádostí žalobkyně na delegování věci zásadní nesouhlas. V případě, že žalobkyně skutečně nemá dostatek finančních prostředků na úhradu soudních výloh, může podle názoru druhého žalovaného využít postupu podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta a o bezplatné poskytnutí právních služeb tímto advokátem. Oba žalovaní jsou navíc zákonodárnými orgány státu, financovanými ze státního rozpočtu, a v důsledku delegování věci Okresnímu soudu v Ostravě by došlo ke zcela zbytečným finančním výdajům, které by oba žalovaní museli v této souvislosti vynaložit a které by zcela zbytečně zatížily státní rozpočet.
Druhý žalovaný proto navrhl, aby byla žádost žalobkyně o delegování věci Okresnímu soudu v Ostravě jako nedůvodná zamítnuta.
Prvý žalovaný, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, se v obvodním soudem určené lhůtě k návrhu na delegaci nevyjádřil (srov. §101 odst. 3 o. s. ř.).
Obvodní soud pro Prahu 1 za tohoto procesního stavu předložil spisový materiál dne 31. 10. 2001 v souladu s ustanovením §12 odst. 2, odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o shora citovaném návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že v posuzovaném případě zákonné podmínky pro přikázání věci splněny nejsou.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Procesní postup podle citovaného ustanovení občanského soudního řádu je tudíž výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákonných hledisek. Přitom právě zásada, že řízení koná zásadně soud, jehož příslušnost je založena zákonem, je garantována článkem 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V praxi to znamená, že důvody, o které se naznačený procesní postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. opírá, se musí vždy vyznačovat jistou, konkrétně zjištěnou výjimečností. Okolnosti toho druhu, že účastníci řízení, či někteří nebo některý z nich nemají sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem svého působení a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k jednání u příslušného soudu pro ně spojena s rozličnými organizačními, event. finančními problémy apod., jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci soudu jinému.
V posuzovaném případě neargumentuje žalobkyně ničím, co by jí zásadně bránilo v plnohodnotné účasti na řízení před věcně i místně příslušným soudem a ani ze spisu nejsou patrné žádné další důvody, které by pro navrhovanou delegaci svědčily. Pokud jde o žalobkyní Mgr. Ing. J. S. uváděné finanční obtíže, Nejvyšší soud České republiky jejich závažnost a tíživost nijak nezpochybňuje, považuje však za přiléhavou argumentaci druhého žalovaného a má rovněž za to, že prostřednictvím České advokátní komory lze pro žalovanou zajistit kvalifikovanou právní pomoc za sníženou odměnu, popřípadě právní pomoc bezplatnou.
Přikázání věci za této situace se nejeví jako vhodné a Nejvyšší soud České republiky proto návrh na přikázání věci zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k , v. r.
Za správnost vyhotovení:
Jitka Juránková
7 Nd 310/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. J. S., proti žalovaným: 1) Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, 2) Senátu Parlamentu České republiky, zastoupenému Kanceláří Senátu, právně zastoupenému JUDr. P. K., advokátem, o splnění povinností ze zákonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 11/2001, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti takto: Návrh žalobkyně Mgr. Ing. J. S. na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě se z a m í t á .
Odůvodnění:
Žalobkyně Mgr. Ing. J. S. podala dne 28. 11. 2000 u Nejvyššího soudu České republiky žalobu na oba shora uvedené žalované, označenou jako žaloba na splnění povinností ze zákonů. Žalobkyně současně požádala o osvobození od soudních poplatků a požádala, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti soudu v Ostravě, protože žalobkyně nemá finanční prostředky na cestovní náklady.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 5 Nd 398/2000, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu příslušnému, který poté spis předloží, po opatření stanovisek žalovaných, Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou podle §12 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nabylo právní moci dne 27. 12. 2000.
Na základě výzvy Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobkyně Mgr. Ing. J. S. ve svém písemném vyjádření ze dne 21. 6. 2001 doplnila, že bezprostředním důvodem jejího návrhu na delegování věci je ta skutečnost, že nemá žádný výdělek a ani majetkové poměry, které by jí umožňovaly úhradu vysokých cestovních nákladů do Brna, natož do Prahy, přičemž přímo v místě jejího bydliště je soud, kterému je možno věc přidělit k vyřízení.
Přípisem ze dne 10. 8. 2001 vyslovil žalovaný Senát Parlamentu ČR s žádostí žalobkyně na delegování věci zásadní nesouhlas. V případě, že žalobkyně skutečně nemá dostatek finančních prostředků na úhradu soudních výloh, může podle názoru druhého žalovaného využít postupu podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta a o bezplatné poskytnutí právních služeb tímto advokátem. Oba žalovaní jsou navíc zákonodárnými orgány státu, financovanými ze státního rozpočtu, a v důsledku delegování věci Okresnímu soudu v Ostravě by došlo ke zcela zbytečným finančním výdajům, které by oba žalovaní museli v této souvislosti vynaložit a které by zcela zbytečně zatížily státní rozpočet.
Druhý žalovaný proto navrhl, aby byla žádost žalobkyně o delegování věci Okresnímu soudu v Ostravě jako nedůvodná zamítnuta.
Prvý žalovaný, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, se v obvodním soudem určené lhůtě k návrhu na delegaci nevyjádřil (srov. §101 odst. 3 o. s. ř.).
Obvodní soud pro Prahu 1 za tohoto procesního stavu předložil spisový materiál dne 31. 10. 2001 v souladu s ustanovením §12 odst. 2, odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o shora citovaném návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že v posuzovaném případě zákonné podmínky pro přikázání věci splněny nejsou.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Procesní postup podle citovaného ustanovení občanského soudního řádu je tudíž výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákonných hledisek. Přitom právě zásada, že řízení koná zásadně soud, jehož příslušnost je založena zákonem, je garantována článkem 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V praxi to znamená, že důvody, o které se naznačený procesní postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. opírá, se musí vždy vyznačovat jistou, konkrétně zjištěnou výjimečností. Okolnosti toho druhu, že účastníci řízení, či někteří nebo některý z nich nemají sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem svého působení a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k jednání u příslušného soudu pro ně spojena s rozličnými organizačními, event. finančními problémy apod., jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci soudu jinému.
V posuzovaném případě neargumentuje žalobkyně ničím, co by jí zásadně bránilo v plnohodnotné účasti na řízení před věcně i místně příslušným soudem a ani ze spisu nejsou patrné žádné další důvody, které by pro navrhovanou delegaci svědčily. Pokud jde o žalobkyní Mgr. Ing. J. S. uváděné finanční obtíže, Nejvyšší soud České republiky jejich závažnost a tíživost nijak nezpochybňuje, považuje však za přiléhavou argumentaci druhého žalovaného a má rovněž za to, že prostřednictvím České advokátní komory lze pro žalovanou zajistit kvalifikovanou právní pomoc za sníženou odměnu, popřípadě právní pomoc bezplatnou.
Přikázání věci za této situace se nejeví jako vhodné a Nejvyšší soud České republiky proto návrh na přikázání věci zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k