ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.423.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 423/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2002 o dovolání podaném obviněným R. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 5 To 590/2001, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov pod sp. zn. 102 T 154/2001, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 5 To 590/2001 zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 10. 10. 2001, č. j. 102 T 154/2001-234, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem
neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle §147 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že
„za období od měsíce prosince 1994 do 5. 3. 1998 v H., okr. K., a jinde, jako jednatel obchodní společnosti G., s. r. o., neplnil řádně povinnost plátce tím, že neodváděl za zaměstnance právnické osoby sražené platby pojistného na sociální politiku zaměstnanosti, sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, zdravotní pojištění a daň z příjmu ze závislé činnosti a funkčních požitků, ač mu tato povinnost vyplývala ze zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění, zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, v platném znění, a zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů v platném znění, kdy tímto jednáním způsobil
- Okresní správě sociálního zabezpečení v Karviné za období od 1. 3. 1995 do 28. 2. 1998 na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dluh ve výši 196.140,-Kč,
- Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní pojišťovně Karviná, za období od prosince 1994 do 5. 3. 1998, na pojistném na zdravotním pojištění dluh ve výši 100.028,- Kč,
- Finančnímu úřadu v Havířově za období od 1. 1. 1998 do 5. 3. 1998 na dani z příjmu ze závislé činnosti a funkčních požitků dluh ve výši 5.400,-Kč, kdy výše popsaným jednáním tak zapříčinil vůči českému státu vznik dluhu v celkové výši 301.568,- Kč“.
Byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Okresní pojišťovna Karviná, a Finanční úřad v Havířově, s nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. K. odvolání, které Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 5 To 590/2001, podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
Obviněný R. K. podal prostřednictvím obhájce ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 5 To 590/2001. Důvody dovolání spatřuje obviněný v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. K tomu je třeba připomenout, že pokud jde o tento dovolací důvod, tak v době podání dovolání (tj. dne 10. 6. 2002), již byla v účinnosti novela trestního řádu, provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a částečně doplnila text dovolacích důvodů uvedených do účinnosti zmíněné novely v §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. řádu. Z vyjádření dovolacího důvodu v podaném dovolání, jakož i z obsahu dovolání je ovšem zřejmé, že obviněný opírá své dovolání o důvod, který je nyní obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný v dovolání poukazuje na to, že okresní soud rozhodl na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu a s ohledem na tuto skutečnost byly zde důvody, které v odvolacím řízení mohly vést k jinému rozhodnutí. Dále pak namítá, že přestože neodůvodnil své dovolání ve stanovené lhůtě, nebyly ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) /po novele písm. l) - viz shora/ splněny podmínky stanovené zákonem pro odmítnutí jeho odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř., a to pro nedostatek poučení, neboť obviněný nebyl dostatečně poučen ve smyslu §249 odst. 1 tr. ř. V petitu dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že napadené rozhodnutí se podle §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušuje a věc se vrací podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. Vyjádřil též souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Z vyjádření nejvyššího státního zástupce se podává, že vzhledem k datu sepsání dovolání a datu jeho doručení Nejvyššímu soudu je patrno, že dovolání bylo podáno a sepsáno za účinnosti novely trestního řádu č. 200/2002 Sb. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ve znění uvedené novely, je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Touto vadou napadené rozhodnutí evidentně zatíženo není a její existence ani fakticky není dovoláním vytýkána. Uplatněná argumentace dovolatele odpovídá §265b odst. 1 písm l) tr. ř., ve znění zákona č. 200/2002 Sb., ovšem s výjimkou námitky skutkového rázu, která se nekryje s žádným dovolacím důvodem. V závěru vyjádření pak navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zřejmě neopodstatněné, a současně navrhl, aby v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Uvedl, že skutečně vznikají pochybnosti o správnosti procesního postupu odvolacího soudu, vzhledem k tomu, že odvolání bylo obviněným podáno již u hlavního líčení dne 10. 10. 2001 a odvolacímu soudu předloženo dne 21. 11. 2001, tj. ještě před účinností novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Soud I. stupně nemohl provést řízení podle §253 tr. ř., ve znění po novele, a je na zvážení, do jaké míry mohla být tato skutečnost zhojena telefonickými a písemnými urgencemi ze strany odvolacího soudu. S ohledem na značně formalizovaný charakter opravného prostředku dovolání nelze však věc z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění po 1. 1. 2002 přezkoumávat.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a předně shledal, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas a oprávněnou osobou (§§265a, 265d, 265e tr. ř.). Rovněž tak splňuje i obsahové náležitosti dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. a uplatněný dovolací důvod opodstatňuje provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř. ). Po přezkoumání věci ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je důvodné.
Novelou trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. byl zaveden institut odmítnutí odvolání. Podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítne odvolací soud odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Základním předpokladem takového rozhodnutí odvolacího soudu je splnění zákonné povinnosti ze strany soudu prvního stupně spočívající v tom, že všechny osoby oprávněné napadat rozsudek odvoláním musí být poučeny, mimo jiné o tom, že odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo (§125 odst. 2, §249 odst. 1 tr. ř.). Z ustanovení §253 odst. 4 tr. ř. pak vyplývá, že odvolací soud nemůže odmítnout odvolání, pokud nebyla oprávněná osoba řádně poučena o náležitostech obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř.
V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vyhlášen dne 10. října 2001 a obviněný ihned po jeho vyhlášení učinil do protokolu o hlavním líčení prohlášení, že podává odvolání. V písemné formě pak prostřednictvím svého obhájce doručil odvolání soudu prvního stupně dne 7. 11. 2001 s tím, že bude odůvodněno dodatečně po poradě s obhájcem. Dne 21. 11. 2001 bylo odvolání se spisem předloženo Krajskému soudu v Ostravě jako soudu odvolacímu. Z výše uvedeného vyplývá, že k vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, jakož i k podání odvolání došlo ještě před 1. 1. 2002, tj. před účinností novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.). Pochopitelně soud prvního stupně nemohl postupovat při podání poučení o opravných prostředcích jinak, než podle tehdy platné a účinné právní úpravy. Nemohl tedy naplnit poučovací povinnost tak, jak ji po 1. 1. 2002 předpokládají ustanovení §120 odst. 1, §125 odst. 2 a §249 tr. ř. Podle výše uvedených ustanovení musí být součástí rozsudku poučení o opravném prostředku, kdy v poučení o odvolání, které musí být obsaženo v každém rozsudku soudu prvního stupně, se uvede lhůta, ve které musí být podáno, označení soudu, ke kterému má být odvolání podáno, označení soudu, který o podaném odvolání bude rozhodovat, rozsah, v kterém mohou rozsudek napadat oprávněné osoby, a vymezení nutného obsahu odvolání. Odvolání musí být ve lhůtě uvedené v §248 tr. ř. nebo v další lhůtě stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
Obviněný byl při vyhlášení rozsudku, jakož i v jeho písemném vyhotovení poučen jen v rozsahu zákonných ustanovení platných a účinných v době vydání rozsudku. Ze spisu též vyplývá, že předseda odvolacího senátu Krajského soudu v Ostravě po účinnosti výše uvedené novely trestního řádu shledal, že odvolání obviněného R. K. nesplňuje obsahové náležitosti vyžadované novelizovaným ustanovením §249 odst. 1 tr. ř. a vyzval obhájce obviněného, aby zaslal odůvodnění odvolání s tím, že jinak bude postupováno podle §253 odst. 3 tr. ř. (viz referát na č. l. 242 spisu). Obsah tohoto referátu byl dle „úředních záznamů“ telefonicky sdělen blíže neurčeným pracovníkům do sídla advokátní kanceláře obhájce obviněného (č. l. 242 spisu) a dne 6. 3. 2002 byla „žádost o zdůvodnění odvolání“ doručena obhájci písemně. Ze spisu ovšem není zřejmý obsah této „žádosti“, zejména to, zda obsahuje řádné poučení vyžadované ustanovením §249 odst. 1 tr. ř. Dále je např. i otázkou, zda vůbec a jaká lhůta byla obhájci k případnému odůvodnění odvolání stanovena. Z obsahu spisu tak nevyplývá, že by tímto postupem odvolacího soudu došlo ke splnění zákonné poučovací povinnosti ve smyslu výše uvedené novely trestního řádu, konkrétně vyplývající z ustanovení §249 tr. ř. Jak výše již bylo zdůrazněno, absence takového poučení vylučuje možnost procesního postupu ve smyslu ustanovení §253 odst. 3 tr. ř.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze uzavřít, že procesní podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu - Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 5 To 590/2001, o odmítnutí odvolání obviněného R. K. podle §253 odst. 3 tr. ř. nebyly splněny (§253 odst. 4 tr. ř.) Tím je dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) [po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. písm. l)], jak správně namítl v dovolání obviněný. Nesprávným postupem odvolacího soudu bylo totiž obviněnému skutečně odepřeno jeho oprávnění na přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně v řádném opravném řízení.
Nejvyšší soud proto v souladu s ustanovením §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.).
Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě jako soudu odvolacímu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolací soud především zabezpečí řádné poučení obviněného ve smyslu §125 odst. 2 tr. ř. a §249 odst. 1 tr. ř., a poté v závislosti od toho, zda ve stanovené lhůtě dojde k odstranění vad odvolání či nikoliv, se bude odvíjet další postup v odvolacím řízení.
Pokud obsahem dovolání obviněného byla též námitka, že okresní soud rozhodl na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, tak k tomu je třeba uvést, že dovolání lze podat jen z důvodů, které jsou v zákoně taxativně vymezeny (§265b odst. 1 tr. ř.). Nedostatky skutkové povahy samy o sobě ovšem nelze pod žádný z těchto dovolacích důvodů podřadit.
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, a to podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť vzhledem k důvodům, jež vedly ke zrušení napadeného rozhodnutí je zřejmé, že zjištěné a vytknuté vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík