Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2002, sp. zn. 20 Cdo 504/2002 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.504.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.504.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 504/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné H. – O., spol. s r. o., proti povinné JUDr. L. S., pro 158 526,80 Kč prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 8133/98, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2001, č.j. 29 Co 357/2001-21, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 4. 1999, č.j. 13 E 8133/98-9a, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil – podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 13. 8. 1996, sp. zn. Ro 4213/95 – k vydobytí pohledávky ve výši 158 526,80 Kč, nákladů předcházejícího řízení (10 184 Kč) a nákladů exekuce (7 047 Kč) výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, povinné zakázal uvedené nemovitosti převést na jiného nebo je zatížit a uložil jí, aby ve stanovené lhůtě oznámila, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jeno.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 21. 4. 1999 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.). Dovolání je opožděné. V usnesení ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 70, Nejvyšší soud vysvětlil, že projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posuzovaní včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. 1. 2001 nebo vydanému sice po 1. 1. 2001, avšak v řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000) – nikoli tedy ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí (§240 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001) –, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (srov. §240 odst. 2 větu druhou o.s.ř.). Dovolací lhůta jednoho měsíce je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.). V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu, který poučení o mimořádném opravném prostředku (dovolání) v souladu s ustanovením §169 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 neobsahoval, prostřednictvím pošty doručen dne 7. 11. 2001 zástupci oprávněné a dne 8. 11. 2001 povinné; rozhodnutí tedy nabylo právní moci 8. 11. 2001 (srov. §167 odst. 2, §159 odst. 1, §211 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty, v níž mohla povinná dovolání podat u soudu nebo odevzdat orgánu, který má povinnost je doručit, bylo pondělí 10. 12. 2001 (srov. §57 odst. 2, 3 o.s.ř.). Bylo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (zásilka č. R 068949 pošty P.), až 8. 1. 2002, stalo se tak zjevně po uplynutí zákonné lhůty (po uplynutí této lhůty bylo ostatně též vyhotoveno /je datováno 7. 1. 2002/). Nejvyšší soud proto dovolání – bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a (per analogiam) §146 odst. 2 větu první o.s.ř. (oprávněné v dovolacím řízení – podle obsahu spisu – náklady nevznikly a povinná na jejich náhradu nemá právo). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. prosince 2002 JUDr. Pavel Krbek, v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/19/2002
Spisová značka:20 Cdo 504/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.504.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.
§218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19