ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.872.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 872/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyň A) M. B. a B) H. P., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 5.655,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 12 C 17/2001, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2002, č. j. 10 Co 4/2002-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 25. 10. 2001, č. j. 12 C 17/2001-73, zamítl žalobu na zaplacení částky 5.655,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že nárok na náhradu škody ve smyslu §4 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. není důvodný, neboť pravomocné rozhodnutí, jímž měla být podle žaloby právního předchůdce žalobkyň způsobena škoda, nebylo pro nezákonnost příslušným orgánem zrušeno.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 1. 2002, č. j. 10 Co 4/2002-82, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a svoje argumenty podpořil odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 35/77.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel označil za otázku po právní stránce zásadního významu, zda lze vůbec právní cestou zrušit nesprávné usnesení okresního soudu, jímž mu měla být způsobena škoda. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval přípustností dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolatel B. G., dne 30. 4. 2002 (v průběhu dovolacího řízení) zemřel, jednal dovolací soud na základě pravomocného usnesení ze dne 4. 12. 2002, č. j. 25 Cdo 872/2002-93, s pozůstalými dcerami žalobce M. B. a H. P. (§107 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. upravují přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu.
Žalobkyně dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, přičemž předmětem řízení byl nárok žalobce ve výši 5.655,- Kč. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. vyloučena.
Protože z hlediska ustanovení §237 o.s.ř. není v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné a protože jeho přípustnost nelze dovodit ani z ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyň podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř. a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (per analogiam), neboť dovolatelky nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2002
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu