Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2002, sp. zn. 29 Odo 128/2001 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.128.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.128.2001.1
sp. zn. 29 Odo 128/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce G., s. r. o., zast., advokátem, proti žalovanému K. C., a. s., zast., advokátem, o zaplacení 520.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 C 183/99, k dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2000, čj. 12 Co 709/2000-53, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.475,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 9. 2000, čj. 12 Co 709/2000-53 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 1. 2000, čj. 7 C 183/99-32, jímž tento soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci 520.000,- Kč s 22 % úrokem z prodlení od 14. 2. 1998 do zaplacení a uhradit náklady řízení ve výši 49.595,50 Kč. Odvolací soud dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 14.546,20 Kč a zamítl návrh žalovaného na připuštění dovolání. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobce se domáhal náhrady škody, kterou mu žalovaný způsobil porušením smluvní povinnosti, když v rozporu s čl. VI. smlouvy o zprostředkování ze dne 17. 9. 1997 uzavřel kupní smlouvu se zájemcem bez součinnosti se žalobcem a tím žalobce přišel o provizi za zprostředkování prodeje nemovitosti. Odvolací soud vycházel z toho, že žalobce se žalovaným v čl. VI. smlouvy o zprostředkování platně sjednali exkluzivitu ve vztahu ke zprostředkovateli (žalobci), tedy zákaz pro objednatele (žalovaného) uzavřít kupní smlouvu o prodeji předmětné nemovitosti bez součinnosti se žalobcem. Žalovaný uvedený zákaz porušil a před uskutečněním připravené veřejné dražby bez součinnosti zprostředkovatele nemovitost prodal. S ohledem na to odvolací soud konstatoval, že žalovaný odpovídá za škodu, která žalobci vznikla porušením uvedené smluvní povinnosti a výše škody v rozsahu 520.000,- Kč, představuje zmenšení majetku žalobce o provizi, která mu nebyla vyplacena; proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Odvolací soud dále zamítl návrh žalovaného, aby připustil dovolání k výkladu čl. VI. zprostředkovatelské smlouvy, neboť dospěl k závěru, že uvedené ujednání je určité a srozumitelné a neumožňuje jiný výklad. Dovoláním ze dne 11. 12. 2000 a jeho doplněním ze dne 19. 2. 2001 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Přípustnost dovolání spatřuje žalovaný v ust. §239 odst. 2 o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000, neboť po právní stránce zásadní význam spatřuje v tom, že zejména právní otázky rozsahu institutu „exklusivity“, vztahu exklusivity při zprostředkování a „možnosti jednání zastoupeného v mezích vytčených exklusivně zprostředkovateli a v neposlední řadě důsledky jednání zastoupeného, kterým tento jedná sám v rámci činností vytčených exklusivně zprostředkovateli a v neposlední řadě otázku stanovení výše škody vzniklé v důsledku porušení smlouvy o zprostředkování tím, že činnost, která je předmětem smlouvy o zprostředkování, provede sám zájemce a provize je odvozována od hodnoty touto činností dosaženo výsledku“. Dovolání žalovaný podal z důvodů dle ust. §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. Dovolatel v obsáhlém odůvodnění dovolání dále uvedl, že stěžejní je právní posouzení charakteru smlouvy ze dne 17. 9. 1997 o zprostředkování uzavřené podle §642 a násl. obch. zákoníku. Nesouhlasí s názorem soudů nižších instancí, že uvedená smlouva představovala „exklusivní smlouvu“ na poskytování zprostředkovatelské činnosti, a že zájemce nebyl oprávněn uzavřít smlouvu, která měla být výsledkem zprostředkovatelské činnosti žalobce a pokud by tak učinil, porušil by smluvní závazek a byl by povinen hradit zprostředkovateli škodu ve výši provize, kterou by jinak zprostředkovatel získal. Z ust. čl. VI. odst. 2 smlouvy o zprostředkování dále žalovaný dovozuje, že tato smlouva byla sjednána jako „exkluzivní z tohoto úhlu pohledu, že zprostředkovatelskou činnost nebude po dobu platnosti smlouvy o zprostředkování pro zájemce vykonávat jiný zprostředkovatel, tj. jiná třetí osoba“. Ze smlouvy nelze dovodit, že by se zájemce zavázal, že kupní smlouvu k prodávaným nemovitostem neuzavře sám svým jménem a na vlastní účet a tato skutečnost nevyplývá ani z ujednání, že „objednatel se zavazuje, že případné zájemce, kteří se obrátí na objednatele, odkáže na zprostředkovatele“. Žalovaný tuto povinnost splnil, zájemce odkázal na žalobce, avšak ten si vymínil jednání pouze s prodávajícím (žalovaným) a protože žalovaný neměl jistotu rychlého prodeje předmětných nemovitostí v aukci za nabídnutých podmínek, rozhodl se uzavřít kupní smlouvu. Dovolatel dále uvedl, že v případě smlouvy o zprostředkování dle §642 a násl. obch. zákoníku nevzniká zprostředkovateli nárok na provizi, jestliže smlouva s třetí osobou byla uzavřena bez jeho součinnosti a tento smluvní typ nezná výlučné zprostředkování. Žalovaný je proto toho názoru, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena bez zprostředkovatelské činnosti žalobce a proto nemá nárok na provizi dle ust. §647 obch. zákoníku. K požadavku žalobce na náhradu škody ve výši 520.000,- Kč žalovaný v dovolání uvedl, že žalobce neprokázal jak vznik škody jako újmy na jeho majetku, tak ani protiprávní jednání žalovaného ani kauzální vztah mezi protiprávním jednáním žalovaného a vzniklou škodou. Pokud jde o škodu a její výši, byla odvozována od provize, kterou nelze kvantifikovat, neboť obchod byl uzavřen bez součinnosti žalobce. Taktéž žalovaný neporušil čl. VI. odst. 2 smlouvy o zprostředkování, neboť odkázal zájemce na žalobce, ten však s ním odmítl jednat. Dovolatel v dovolání uvedl, že v předchozím řízení navrhoval výslech svědků k prokázání, že úmyslem žalovaného bylo uzavřít smlouvu o zprostředkování tak, aby nebyl věcně ani finančně omezován v možnosti provádět sám a na vlastní účet jednání, včetně možnosti samostatného uzavření kupní smlouvy a k prokázání, že zejména odmítal jednat se žalobcem a vymínil si přímá jednání se žalovaným. Provedení těchto důkazů bylo soudy odmítnuto, čímž bylo zejména porušeno právo na spravedlivý proces. S ohledem na shora uvedené dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V podání ze dne 19.1.2001 se k dovolání žalovaného vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav, na němž by nemohlo nic změnit ani provedení dalších důkazů navrhovaných žalovaným. Žalobce je toho názoru, že úmyslem stran při uzavírání smlouvy o zprostředkování bylo, že žalobce bude vyvíjet činnost dle smlouvy a žalovaný sám po dobu platnosti smlouvy s nikým bez součinnosti žalobce kupní smlouvu neuzavře. Žalovaný měl právo kupní smlouvu uzavřít sám bez zprostředkování žalobce, v tomto smyslu ho smlouva neomezovala, ale musel si být vědom, že tím porušuje svůj závazek ze smlouvy o zprostředkování a že ponese důsledky s tím spojené, včetně povinnosti nahradit způsobenou škodu. Žalovaný dále nesouhlasí s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam a proto navrhuje odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost a pokud by dovolací soud shledal, že dovolání je přípustné, navrhuje aby dovolání zamítl. Nejvyšší soud s ohledem na bod 17, hlavu I, část dvanáctou přechodných a závěrečných ustanovení zák. č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jeno. s. ř.“). Podle §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno. Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je dovolání přípustné podle §239 odst. 2 o. s. ř., tj. má-li rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, resp. mají-li takový význam právní otázky v něm řešené. Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. O rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, jde zejména tehdy, je-li v rozhodnutí řešena právní otázka, která nebyla dosud řešena v rozhodnutích vyšších soudů nebo byla řešena v rozporu s ustálenou judikaturou a jde o otázku významnou pro rozhodovací praxi soudů, nikoliv jenom pro konkrétní rozhodnutí. Předpokladem aplikace ust. §239 odst. 2 o. s. ř. a přípustnosti dovolání dále mimo jiné je, že jde o řešení právní otázky a přípustnost dovolání proto nepřichází v úvahu v případech otázek jiných, např. posouzení správnosti skutkových zjištění apod. V posuzovaném případě žalovaný při jednání odvolacího soudu dne 29.9.2000 do protokolu o jednání navrhl, aby odvolací soud připustil dovolání. Žalovaný v návrhu uvedl, že dovolací důvod spatřuje v tom, že je „nutnost a možnost rozdílného výkladu právní povinnosti vyplývající z čl. 6 odst. 2 (rozuměj zprostředkovatelské smlouvy), a to v jazykovém a výkladovém obsahu“. V dovolání pak žalovaný podrobněji rozvedl ustanovení čl. 6 (VI.) odst. 2 smlouvy z toho hlediska, zda jde o tzv. „exklusivní smlouvu“ (ujednání), které by žalovanému zabraňovalo uzavřít kupní smlouvu bez součinnosti se zprostředkovatelem a v případě porušení této povinnosti uhradit žalobci jím požadovanou škodu. Z uvedeného je zřejmé, že otázkou, které dovolatel přikládá zásadní právní význam, je výklad (právní posouzení) čl. VI. odst. 2 smlouvy o zprostředkování. Dovolací soud dospěl k závěru, že v dovolání uvedená právní otázka není otázkou zásadního právního významu, neboť v posuzovaném případě jde o výklad určitého smluvního ujednání a posouzení konkrétních okolností, za nichž vzniklo a tím nejde o otázku mající obecný význam pro rozhodovací praxi soudů. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než konstatovat, že dovolání není přípustné. Nejvyšší soud proto podle §239 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b o. s. ř. v návaznosti na ust. §234 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první o. s. ř. (per analogiam), tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 7.475,- Kč [ §7, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.], sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) v částce 7.400,- Kč a z paušální částky 75,- Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 19. prosince 2002 JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/19/2002
Spisová značka:29 Odo 128/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.128.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§239 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19