ECLI:CZ:NS:2003:11.TVO.37.2003.1
sp. zn. 11 Tvo 37/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 12. 2003 stížnost obviněného Ing. J. P., dříve Š., roz. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 5 To 79/03, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 tr. řádu se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2003 zrušuje .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 10 T 16/2000, byl obviněný J. P., dříve Š., roz. P., uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením do věznice s dozorem. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. 10 T 13/96, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2001, sp. zn. 5 To 102/2000, jakož i všech dalších navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. P., dříve Š., roz. P., odvolání a trestní věc obviněného se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.
Podáním ze dne 26. 5. 2002 požádal obviněný J. P., dříve Š., roz. P., o rozhodnutí, že má nárok na bezplatnou obhajobu s odůvodněním, že na jeho majetek byl prohlášen konkurz, a také, že tehdy nebyl ve věznici pracovně zařazen.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 5 To 79/03, bylo rozhodnuto, že obviněný J. P., dříve Š., roz. P., nemá nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný stížnost, neboť s názorem vrchního soudu, že lze v dohledné době očekávat výrazné zlepšení situace obviněného pokud jde o jeho majetkové poměry, nesouhlasí a znovu připomíná, že v současné době nemá obhájce z čeho platit. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že obviněný má nárok na bezplatnou obhajobu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Vrchní soud v Praze napadeným usnesením rozhodoval o žádosti obviněného podané 26. 5. 2002 Městskému soudu v Praze. Rozhodnutí o žádosti obviněného v tomto případě ovšem příslušelo Městskému soudu v Praze, neboť tomuto byla žádost adresována a v tomto směru nemůže příslušnost k rozhodnutí změnit nic, ani skutečnost, že v době rozhodování byla věc ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze. Obviněný se ve své žádosti domáhá přiznání bezplatné obhajoby v řízení, ve kterém v prvním stupni rozhodoval Městský soud v Praze a ve druhém stupni bude rozhodovat Vrchní soud v Praze. Tento instanční postup je nutno dodržet i při rozhodování o žádosti obviněného. V dalším řízení tedy bude na Městském soudu v Praze, aby rozhodl o žádosti obviněného, která mu byla doručena již 26. 5. 2002, a v řízení o této žádosti se dále Vrchní soud v Praze nebude nacházet v pozici soudu nalézacího, ale soudu stížnostního.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. prosince 2003
Předseda senátu :
JUDr. Pavel Kučera