ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1058.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 1058/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. B., zastoupenému advokátkou, o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp.zn. 6 C 127/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6.11.2003, č.j. 14 Co 501/2003-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit na nákladech dovolacího řízení žalovanému částku 1025,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaného JUDr. J. J.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl změněn rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 24.7.2003, č.j. 6 C 127/2003-49, tak, že návrh žalobce na vyklizení nebytových prostor v přízemí domu č.p. 159 v K. se zamítá. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že nájemní smlouva, uzavřená mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem dne 30.8.1992, je platná; v době rozhodování nájem (byť sjednaný na dobu určitou a prodlužovaný o rok) trval a žalovaný tedy neužíval předmětné prostory bez právního důvodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím právního zástupce včasné dovolání, v němž brojil proti způsobu, jakým byla odvolacím soudem posouzena otázka předchozího souhlasu Městského úřadu v K. s uzavřením smlouvy. Souhlas byl dán až 14.12.1992, tedy podle §3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, dodatečně, a smlouva by měla být stižena sankcí neplatnosti podle odst. 4 téhož ustanovení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání jako zjevně nedůvodného.
Důvodům dovolání nelze přisvědčit.
Nehledě na pozoruhodnou argumentaci odvolacího soudu k otázce včasnosti souhlasu obecního úřadu k nájemní smlouvě, sledující předchozí judikaturu senátu 28 Cdo Nejvyššího soudu, je možné i samostatně posoudit souhlas Městského úřadu v K. s předmětnou smlouvou jako včasný ve smyslu §3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. ve znění v době uzavření smlouvy. Jak totiž vyplývá z listinných důkazů (dopis žalobce z 8. 12. 1992), souhlas již byl dán dříve vůči předchozímu nájemci Č. M.; pokud tedy zmíněný úřad udělil souhlas i se smlouvou obdobného obsahu sjednanou následně se žalovaným, pak v rámci správního dohledu neztratil průběžnou kontrolu nad tím, aby prostory byly užívány žádoucím způsobem a v souladu s jejich účelovým určením.
Již raději vůbec nebude dovolací soud podrobněji posuzovat argument zmíněný ve vyjádření dovolání stranou žalovanou, totiž že žalobce tvrdí neplatnost nájemní smlouvy po 11 letech od jejího sjednání. Je zcela zřejmé, že přinejmenším v převažujícím časovém úseku v mezidobí předpokládali nejen žalovaný, ale i žalobce platnost smlouvy a podle toho také probíhalo vzájemné plnění. Legitimní očekávání stran, že smlouva je platná, by mělo mít větší váhu, než rigidní lpění na splněných výchozích podmínkách smlouvy kdykoli v průběhu smluvního vztahu.
Dovolací soud proto dovolání žalobce jako zjevně nedůvodné podle §243b odst. 1 o.s.ř. odmítl, a to přes jeho přípustnost danou ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.
Náklady dovolacího řízení vznikly podle §146 odst. 3 o.s.ř. žalovanému v souvislosti s písemným vyjádřením k dovolání v rozsahu odměny za jeden úkon, krácené však dvakrát o polovinu (§18 odst. 1, §14 odst. 1, §15 odst. 1 o.s..ř.). Při výchozí odměně za úkon ve výši 3.800,- Kč tak představovala výše nákladů částku 950,- Kč, plus 75,- Kč režijního paušálu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. prosince 2004
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.
předseda senátu