ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.852.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 852/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc. o dovolání 1. Č. K., a 2. J. K., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 20. 11. 2003, sp. zn. 21 Co 505/2001, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 1/2001 (žalobců Č. K. a J. K., zastoupených advokátem, proti žalovanému D. B., d. p. S. č. a m. d., v likvidaci, zastoupenému advokátem, o uzavření dohody o vydání věcí), takto:
I. Dovolání dovolatele družstevního podniku D. B. se odmítá.
II. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Brně z 20. 11. 2003, sp. zn. 21 Co 505/2001 (s výjimkou výroku označeného II), i rozsudek Městského soudu v Brně z 20. 8. 2001, čj. 15 C 1/2001-337 (s výjimkou části výroku tohoto rozsudku v jeho druhém odstavci, týkající se vydání pozemku parc. č. 316 v katastrálním území V.).
III. Věc se vrací v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u soudu 13. 12. 1991, se žalobci domáhali, aby žalovanému družstevnímu podniku bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 351 v B., s pozemkem parc. č. 316 v katastrálním území V. V žalobě bylo uvedeno, že žalobci jsou sourozenci a dědici po původních spoluvlastnicích J. K. a J. K., rodičů žalobců. Těmito původními spoluvlastníky byly uvedené nemovitosti bezúplatně převedeny na stát nabídkou z 1. 7. 1963 (přijatou finančním odborem bývalého Městského národního výboru v B. dne 13. 4. 1964); uvedený právní úkon byl však původními spoluvlastníky nemovitostí učiněn v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Žalobci vyzvali žalovaný družstevní podnik k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně.
Žalovaný družstevní podnik navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobci uváděný dům ztratil v důsledku přestavby, provedené v období 1970 až 1986, svůj původní stavebně technický charakter. Dům byl před převzetím státem ve velmi špatném stavu a byla v něm restaurace a dvě obchodní místnosti a jinak byty. Po převzetí domu státem byl dům přestaven na administrativní budovu s projektovými ateliery a také s restaurací.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze 14. 12. 1992, čj. 15 C 544/91-47, bylo žalovanému družstevnímu podniku uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 351 s pozemkem parc. č. 316 (o výměře 832 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 132 katastru nemovitostí pro katastrální území V. u Katastrálního úřadu B. Žalovanému bylo dále uloženo zaplatit na účet Městského soudu v Brně na náhradu placeného znalečného 650,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
K odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně (ve znění opravného usnesení z 26. 4. 1993, čj. 15 C 544/91-59, a ve znění doplňujícího rozsudku z 18. 8. 1993, čj. 15 C 544/91-71) byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že uložil ustanovenému znalci vyjádřit se k právnímu posouzení dopadu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/19911 Sb. na projednávaný případ a nikoli o odborných poznatcích shledaných u posuzovaných nemovitostí. Proto odvolací soud ukládal soudu prvního stupně, aby v dalším řízení ustanovil nového znalce, jemuž bude uloženo vyjádřit se pouze k okolnostem skutkovým, a to zejména k veškerým změnám a úpravám žalobci uváděných nemovitostí po jejich převzetí státem, dále k tomu, zda lze celý objekt užívat v nynějším stavu k původnímu účelu, a pokud jej takto užívat nelze, jaké by musely být provedeny stavební úpravy k uvedení do původního stavu.
Městský soud v Brně rozhodl poté rozsudkem ze 4. 7. 1994, čj. 15 C 544/91-125, a to tak, že uložil žalovanému družstevnímu podniku uzavřít dohodu se žalobci o vydání domu čp. 351 a pozemku parc. č. 316 (o výměře 832 m2) v katastrálním území V., zapsaných na listu vlastnictví pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu B.
Odvolání žalovaného družstevního podniku proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto usnesením Krajského soudu v Brně z 22. 6. 1995, sp. zn. 16 Co 981/94. Žalovanému družstevnímu podniku bylo uloženo nahradit žalobcům na náhradu nákladů řízení 760,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Nejvyšší soud rozsudkem ze 6. 1. 1998, 3 Cdon 399/96, však zrušil usnesení Krajského soudu v Brně z 22. 6. 1995, sp. zn. 16 Co 981/94, a věc vrátil odvolacímu soudu k řízení. V odůvodnění svého rozsudku vytýkal dovolací soud, že v tomto případě byla účastníku řízení – žalovanému podniku odňata možnost jednat před soudem, a to zejména že nebyl vyrozuměn o výslechu svědkyně M. u dožádaného Okresního soudu v Ostravě (vyrozumění o tomto výslechu bylo zasláno zástupci žalovaného, který však žalovaného v řízení již nezastupoval po odvolání plné moci) a dalšímu zástupci žalovaného nebylo doručení uváděného vyrozumění vykázáno. Žalovaný tak neměl možnost vyjádřit se (ve smyslu ustanovení §123 občanského soudního řádu) k důkazům, z nichž pak odvolací soud ve svém rozhodování vycházel.
Krajský soud v Brně potom svým usnesením ze 16. 11. 2000, sp. zn. 13 Co 142/98, zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze 4. 7.1994, čj. 15 C 5444/91-125, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud uváděl v odůvodnění svého usnesení, že dosavadní zjištění soudu prvního stupně jsou nepostačující a že teprve poté, kdy soud prvního stupně zjistí existenci některého z důvodů k vydání věcí oprávněným osobám (§6 ve spojení s §2 odst. 1 písm. c/, zákona č. 87/1991 Sb.) bude na místě zabývat se potom námitkami žalovaného, který stále v řízení namítá, že domovní nemovitost tu ztratila zásadní přestavbou svůj původní stavebně technický charakter a že tedy jejímu vydání brání ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.
Městský soud v Brně pak vynesl rozsudek z 20. 8. 2001, čj. 15 C 1/2001-337, jímž žalovanému družstevnímu podniku uložil uzavřít se žalobci Č. K. a J. K. dohodu o vydání (každému ze žalobců jednou ideální polovinou) domu čp. 351 a pozemku parc. č. 316 (o výměře 836 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 132 pro katastrální V. u Katastrálního úřadu B. Žalovanému podniku bylo uloženo zaplatit na účet Městského soudu v Brně na úhradu znalečného 5.804,- Kč a na náhradu soudního poplatku 1.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že v řízení bylo prokázáno, že původní spoluvlastníci nemovitostí uváděných žalobci, J. a J. K. učinili 1. 7. 1963 nabídku dobrovolného převodu nemovitostí na stát, a to na úhradu knihovní pohledávky 8.678,- Kč a neknihovní pohledávky 153.062,17 Kč. U nabídnuté domovní nemovitosti šlo o obestavěný prostor 7.603 m na zastavěné ploše 528 m2 a nabídnuté nemovitosti byly původně oceněny částkou 88.910,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k názoru, že tu v žádném případě nešlo o kupní smlouvu; šlo o tehdy častý případ zbavování se nemovitostí v soukromém vlastnictví, když vlastnící nemovitostí neměli dostatečné finanční prostředky na údržbu nemovitostí a jejich opravu. Soud prvního stupně dospěl posléze k právnímu posouzení tohoto přechodu nemovitostí na stát v tom smyslu, že tu stát nabyl tyto nemovitosti, tak jak to mají na zřeteli ustanovení §6 odst. 2 a §2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 87/1991 Sb.
Ohledně žalovaným družstevním podnikem tvrzené zásadní přestavby domu čp. 351 v B. a ztráty jeho původního stavebně technického charakteru soud prvního stupně vycházel ze závěrů znaleckého posudku, podaného v tomto řízení, že totiž v mezidobí 1964 – 1991 došlo v důsledku stavebních úprav ke zvětšení obestavěného prostoru o 3,7 %, došlo k vybudování nových stavebních konstrukcí dlouhodobé životnosti v rozsahu 10,7 %, a převážná část prvků krátkodobé životnosti byla obnovena. Kolaudačními rozhodnutími z 13. 11. 1978 a ze 6. 4. 1983 byla uvedená domovní stavba určena pro provozní účely restaurace v 1. podzemním podlaží a v 1. nadzemním podlaží a horní podlaží bylo určeno pro účely administrativní; podlahová plocha objektu byla zvětšena pouze v nástavbě ve 4. nadzemním podlaží o 1/5; ani u jednoho prvku dlouhodobé životnosti nedošlo k obměně takového prvku, jenž by reprezentovala nadpoloviční objemový podíl. V současné době nemůže už dům čp. 351 v katastrálním území V. svým dispozičním uspořádáním sloužit k bydlení a navrácení do původního stavu by bylo možné jen dalším nákladem stavební adaptace. Ke stavebním úpravám a adaptacím došlo v daném případě v období po roce 1964, ale žalovaný podnik čerpal také v tomto období stále příjmy z těchto nemovitostí. Soud prvního stupně měl tedy za to, že tu nejsou podmínky podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., jež by bránily vydání nemovitostí.
Soud prvního stupně proto žalobě žalobců vyhověl a o nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení §142 odst. 1 a §148 odst. 1 občanského soudního řádu.
O odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně z 20. 8. 2001, čj. 15 C 1/2001-337, rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem z 20. 11. 2003, sp. zn. 21 Co 505/2001. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že byl zamítnut žalobní návrh na uzavření dohody žalovaného podniku o vydání každému ze žalobců po jedné ideální polovině domu čp. 351 v katastrálním území V. Rozsudek soudu prvního stupně byl však potvrzen ohledně výroku o stanovení povinnosti žalovaného uzavřít se žalobci dohodu o vydání pozemku parc. č. 316 v katastrálním území V. Byl také potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalovanému zaplatit na účet Městského soudu v Brně 936,- Kč na úhradu znalečného a 1.000,- Kč na úhradu soudního poplatku. Každému ze žalobců bylo uloženo zaplatit na účet Městského soudu v Brně 481,50 Kč na úhradu znalečného. O nákladech řízení ve vztahu žalobců a žalovaného bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že v tomto případě došlo k přechodu domu čp. 351 a pozemku parc. č. 316 v katastrálním území V. (dříve podle pozemkové knihy označovaných jako dům čp. 288 s pozemkem kat. č. 376), a to v důsledku nabídky právních předchůdců žalobců o dobrovolném převedení těchto nemovitostí státu na úhradu na nemovitostech váznoucí knihovní pohledávky 8.678,- Kč a neknihovní pohledávky 153.000,- Kč s výhradou, že dluhy se přejímají k likvidaci jen do výše obecné hodnoty nemovitostí (88.910,- Kč). Také odvolací soud byl toho názoru, že tu nešlo o darovací smlouvu podle ustanovení §407 odst. 1 občanského zákoníku (ve znění před 1. 1. 1991). Z nabídky nemovitostí státu z 1. 7.1963 a z přijetí této nabídky státem dne 13. 4. 1964 nebylo možné, podle názoru odvolacího soudu, dovodit, že by tyto listiny obsahovaly v písemné formě ujednání o kupní ceně nemovitostí jako podstatnou náležitost kupní smlouvy, takže kupní smlouva byla takto neurčitá (§37 občanského zákoníku). Odvolací soud byl proto toho názoru, že v daném případě převzal stát věci bez právního důvodu; nebylo tu však třeba, měl za to odvolací soud, zabývat se tím, zda tu došlo k postupu porušujícímu obecně uznávaná lidská práva a svobody.
Pokud se odvolací soud zabýval posouzením toho, zda tu dům čp. 351 v B. ztratil přestavbou svůj původní stavebně technický charakter, měl za to, že z provedeného znaleckého posudku vyplývá, že základy domu byly obnoveny v rozsahu 12 % a nové byly zřízeny jen ze 7,6 %, tedy celkem v rozsahu 19,6 %, svislé nosné konstrukce byly obnoveny z 11,9 % a nové byly pořízeny z 23,7 %, tedy celkem v rozsahu 36,6 %; schodiště bylo obnoveno o 22,4 % a nové bylo zřízeno z 10,1 %, tedy celkem z 32,5 % a krovy domu byly obměněny z 83 %. U krovů tedy obměna výrazně přesahuje nadpoloviční objemový podíl a výrazný je i podíl obměny u vodorovné nosné konstrukce a schodiště. Došlo ke změně účelu stavby, výměně některých instalací, zřízení ústředního vytápění se dvěma kotelnami. Dospěl proto odvolací soud k závěru, že tu jsou splněny podmínky pro nevydání nemovitosti podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.
Proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §220 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že žalobu ohledně uzavření dohody o vydání domu sp. 351 v katastrálním území V. zamítl. Ohledně uzavření dohody o vydání pozemku parc. č. 316 byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (§219 občanského soudního řádu). O nákladech řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §48 odst. 1 občanského soudního řádu a o soudním poplatku s poukazem na ustanovení §2 odst. 3 a §4 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 14. 1. 2004 a dovolání ze strany žalobců bylo předáno na poště 11. 2. 2004 k doručení Městskému soudu v Brně, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Advokátovi, který v řízení zastupovali žalovaný družstevní podnik, byl rozsudek odvolacího soudu doručen také 14. 1. 2004 a dovolání ze strany žalovaného bylo podáno 15. 2. 2004 u Městského soudu v Brně, tedy rovněž ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Žalobci ve svém dovolání poukazovali na to, že je jejich dovolání přípustné, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Žalobci jako dovolací důvody uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, jakož i to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaný družstevní podnik ve svém dovolání (směřujícím proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, týkajícím se pozemku parc. č. 316 v katastrálním území V.) poukazoval na přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má pro právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobci vytýkali především to, že odvolací soud při vycházení z revizního znaleckého posudku znalce Ing. arch. V. „mylně vykládá klasifikaci prvků dlouhodobé životnosti stavby, a to jako původní, obnovené, nové a zbořené“. Jde tu, podle názoru dovolatelů Č. K. a J. K o „zásadní rozlišení pojmosloví, které je relevantní pro právní závěry v intencích §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.“. Nesprávně proto, podle uvedených dovolatelů, odvolací soud dovozoval, že u domu čp. 351 jde u vyměněné sedlové střechy o novou konstrukci ve smyslu kriterií zásadní přestavby části střechy. Nesprávný je dále, podle těchto dovolatelů, závěr odvolacího soudu o důsledcích obměny, k níž došlo v domě čp. 351 u vodorovné nosné konstrukce a schodiště; odvolací osud tu přikládá nesprávně význam obměně takových prvků jako zřízení nových prvků; odvolací soud dále nesprávně zaměňuje prvky dlouhodobé životnosti s výměnou různých instalací i se zřízením nového ústředního vytápění se dvěma kotelnami, což má však jen povahu „inovace reflektující přirozený technický vývoj“. V důsledku tohoto vadného posouzení pokládá odvolací soud jediný, nerovnocenný prvek dlouhodobé životnosti (nesprávně interpretovaný) za rozhodný pro posouzení celé věci, třebaže tu šlo např. u krovů o jejich prostou výměnu. Znalecký posudek přitom jednoznačně konstatoval, že „původní konstrukce dlouhodobé životnosti jsou zachovány v 73 % respektive v 66,1 %“.
Dovolávající se družstevní podnik poukazoval především na to, že odvolací osud bez dalšího posoudil projednávanou právní věc z jiného restitučního důvodu než soud prvního stupně (tedy nikoli podle ustanovení §6 odst. 2 a §2 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb., nýbrž jen podle ustanovení §6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.).
Dovolávající se družstevní podnik poukazoval dále na to, že nebylo v rozhodnutí odvolacího soudu přesvědčivě zargumentováno, zda se ustanovení §6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb. vztahuje nebo nevztahuje i na případ, kdy stát přijal nabídku na přijetí nemovitosti na úhradu a na vypořádání pohledávek státu nebo Státní spořitelny, zda takový právní úkon je třeba považovat za kupní smlouvu či za smlouvu nepojmenovanou (podle §51 občanského zákoníku) a zda lze takové převzetí věcí státem považovat za převzetí věci bez právního důvodu. Dovolatel v této souvislosti vyslovoval svůj názor, že na převod vlastnictví nemovitosti fyzickou osobou státu na hradu zůstatkové pohledávky vůči převodcům, kterou stát přejímá k vypořádání, lze vztáhnout ustanovení §6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb., i když toto ustanovení užívá jen pojmu „kupní smlouva“. Odvolací soud se však otázkou existence tísně a nápadně nevýhodných podmínek v daném případě nezabýval. Dovolávající se družstevní podnik má tedy za to, že (při dosavadním neúplném objasnění věci soudem) lze spíše mít za to, že tu nešlo o převzetí věci státem bez právního důvodu.
Proto je tento dovolatel přesvědčen, že při správném a úplném objasnění a posouzení věci musel dospět k závěru, že je na místě v daném případě zamítnout žalobní návrh žalobců nikoli jen ohledně domu čp. 351 v B., nýbrž ohledně celého žalobního návrhu žalobce, jmenovitě i ohledně pozemku parc. č. 316 v katastrálním území V.
Při posuzování těchto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 1 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), platí i pro řízení, která byla zahájena před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1. 1. 2001). Výjimky stanovené v bodech 15 a 17 uvedených přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. na daný případ nedopadají.
Dovolání dovolatelů Č. K. a J. K., směřující proti měnícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu, bylo přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského osudního řádu, protože směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž došlo ke změně výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci.
Dovolání dovolávajícího se družstevního podniku, které směřovalo proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně povinnosti uzavřít dohodu o vydání pozemku parc. č. 316 v katastrálním území V. (dovolatel tu ve svém dovolání uváděl: „Odvolací soud pochybil, když nezměnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá v celém rozsahu“) bylo možné posoudit pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu. Podle názoru dovolacího soudu tu však nebylo možné pokládat dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jež by řešilo právní otázku, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, popřípadě by řešilo některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud nesdílí také názor dovolatelů, že by tu odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, tedy že by vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, jak je tento dovolací důvod chápán a vykládán např. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem.
Nesprávné právní posouzení věci, jako další dovolateli v daném případě uplatněný dovolací důvod, může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis, nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/ ).
Odvolací soud v tomto případě ve svém rozhodnutí z 20. 11. 2003 (sp. zn. 21 Co 505/2001 Krajského soudu v Brně) aplikoval z ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., z nichž zejména výcházel, jmenovitě ustanovení §8 odst. 1 tohoto zákona a rovněž i ustanovení §6 odst. 1 a 2 téhož zákona.
Ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vyloženo (na str. 121 /255/), že o zásadní přestavbě stavby (§8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.) lze uvažovat, jestliže při této přestavbě došlo ke změně podstaty věci, a to z hlediska druhu, obsahu nebo rozsahu nemovitosti. Z uvedeného vyplývá i to, že pro posouzení ztráty stavebně technického charakteru stavby ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. nejsou jediným hlediskem prvky dlouhodobé životnosti stavby; je tu nutno vedle nich přihlížet např. i k možné funkční změně přestavěné nemovitosti.
V nálezu Ústavního soudu ČR z 25. 11. 1998, II. ÚS 486/97, uveřejněném pod č. 145 ve svazku 12 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, bylo vyloženo: Pro úvahu o zásadní přestavbě stavby (§8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.) je nutno mít bezpečně ověřeno, zda alespoň u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti došlo k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku, nicméně při současném zdůraznění spornosti i nerovnocennosti jednotlivých prvků dlouhodobé životnosti stavby, takže např. změna konstrukce střechy sama o sobě nemusí znamenat ztrátu původního stavebně technického charakteru stavby. Změna v užívání při drobných stavebních změnách je irelevantní. Zásadní přestavbou provázenou ztrátou původního stavebně technického charakteru stavby. lze stěží rozumět zachování státu quo prostou výměnou konstrukce, ať už z důvodu zchátrání nebo požadavku vyšší únosnosti např. stropů, byť i na vyšší technické úrovní.
Cena provedených prací při přestavbě stavby, ani poměr vynaložených investic k časově zjištěné ceně před vynaloženými investicemi nebude mít obvykle podstatnější význam (srov. nález Ústavního soudu ČR z 12. 9. 2001, II. ÚS 231/01, uveřejněný pod č. 137 ve svazku 23 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).
V nálezu Ústavního soudu ČR z 19. 11. 1996, IV. ÚS 279/95, uveřejněném pod č. 121 ve svazku 6 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, byl zaujat právní názor: Podmínka nabytí vlastnictví státem je nezbytná pro úspěšnost nároku podle zákona č. 87/1991 Sb. ze strany oprávněné osoby (při splnění ostatních zákonných podmínek) v případech jmenovitě uvedených v §6 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.; nemusí však být splněna v případech uvedených v odstavci 2 tohoto ustanovení.
Podle ustanovení §242 odst. 1 občanského soudního řádu dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok dovoláním napaden.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu není přípustné dovolání jen proti důvodům rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu je dovolání přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodování rozdílně, anebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Uvedená ustanovení právních předpisů i citované právní závěry z uveřejněné judikatury soudů i z nálezů Ústavního soudu ČR měl dovolací soud na zřeteli při posuzování dovolání dovolávajících se žalobců Č. K. a J. K., jakož i dovolání dovolávajícího se družstevního podniku D. B.
Dovolání dovolatele D. B. neshledal dovolací soud přípustným, neboť, jak již shora uvedeno, u tohoto dovolání nejsou splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu. Kromě toho nelze, vzhledem k ustanovení §236 odst. 2 občanského soudního řádu, učinit předmětem přezkoumání dovolacím soudem jen důvody rozhodnutí odvolacího soudu, jimiž odvolací soud odůvodnil také zamítnutí žalobního návrhu žalobců na uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 351 v katastrálním území V., třebaže tento výrok dovoláním dovolávajícího se družstevního podniku nebyl napaden. Proto ohledně tohoto dovolání musel dovolací soud přikročit k jeho odmítnutí podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného.
Pokud šlo o dovolání dovolatelů Č. K. a J. K., které je dovoláním přípustným podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, bylo nutno posoudit ve smyslu ustanovení §243b odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zda je toto přípustné dovolání také dovoláním důvodným. V tomto smyslu bylo nutno vzhledem k rozsahu, ve kterém byl rozsudek odvolacího soudu dovolání těchto dovolatelů napaden (§242 odst. 1 občanského soudního řádu) zaměřit na posouzení toho, zda odvolací soud (a případně i soud prvního stupně) měl
dostatečnou oporu v dokazování (§241a odst. 3 občanského soudního řádu) a zda v návaznosti na to správně posoudil projednávanou právní věc co do aplikace i výkladu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.
Podle názoru dovolacího soudu nebylo možné přisvědčit jednoznačnému závěru odvolacího soudu, že „lze shrnout, že stavby (dům čp. 351 v B.) byla zásadním způsobem přestavěna a že jsou tu splněny podmínky pro nevydání stavby ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.“ K tomuto závěru, pro nějž odvolací soud změnil odvoláním napadený rozsudek (ve výroku týkajícím se vydání uvedeného domu) podle ustanovení §220 odst. 1 občanského soudního řádu a přikročil k této změně bez toho, že by provedené důkazy opakoval případně doplnil, jak na tento předpoklad odchýlení se od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně, poukazuje uveřejněná judikatura soudů ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem (viz č. 64/1966 a č. 92/1968 této Sbírky).
Dovolací soud na rozdíl od citovaného výsledného závěru odvolacího soudu má za to, že tento výsledný závěr nevychází důsledně z výkladu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., jak je tento výklad obsažen ve shora citovaných právních závěrech z uveřejněné judikatury soudů i nálezů Ústavního soudu ČR, zejména pokud jde o objasnění toho, zda tu v daném případě u domu čp. 351 v Brně, Slovákova 2, došlo provedenou přestavbou ke změně podstaty nemovité věci z hlediska druhu, obsahu nebo rozsahu nemovitosti a zda tu došlo prokazatelně u některého (některých) prvků dlouhodobé životnosti stavby k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku, a to k obměně, která nemá povahu prosté výměny konstrukcí, jak na to poukazují právní závěry z již citované judikatury soudů. Nemohl proto dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že je rozhodnutí odvolacího soudu správné, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu. Proto dovolací soud přikročil ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle téhož ustanovení občanského soudního řádu.
Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozhodnutí tohoto soudu a věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, občanského soudního řádu).
V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d a §226 občanského soudního řádu). Soud prvního stupně v tomto dalším řízení, s využitím odpovídajícího doplnění již podaného posudku znalce i s využitím dalších důkazních návrhů ze strany účastníků řízení, se zaměří (s použitím právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů, jež je citována v tomto rozsudku dovolacího soudu) na objasnění shora již zmíněných otázek, a to zejména, zda tu došlo ke změně podstaty nemovité věci (domu čp. 351 v katastrálním území V.) z hlediska druhu, obsahu nebo rozsahu nemovitosti a zda tu také prokazatelně došlo u některého (některých) prvků dlouhodobé životnosti stavby k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl konstrukcí prvku dlouhodobé životnosti, a to k obměně, která nemá jen povahu prosté výměny konstrukcí.
V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, občanského soudního řádu).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. prosince 2004
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v. r.
předseda senátu