ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.710.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 710/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2004 dovolání obviněného Ing. P. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 9 To 473/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 62/2003, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného Ing. P. M. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 6 T 62/2003, byl obviněný Ing. P. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm.b) tr. zákona, za který byl podle §247 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §58 odst. 1 tr. zákona, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §59 odst. 2 tr. zákona bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti ve zkušební době dle svých sil uhradit škodu, kterou svým trestným činem způsobil. Podle §53 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené V. J., trvale bytem P., částku 700.000,- Kč jako náhradu škody, kterou trestným činem způsobil.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 4. 11. 2002 okolo 18.45 hodin v P., ul. G., ve vinárně hotelu G. odcizil směnku v hodnotě 700.000,- Kč ke škodě poškozené V. J., trvale bytem P.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2003 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 9 To 473/2003 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 dovolání, které směřuje proti výroku o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku odvolacím soudem, přičemž se odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. řádu.
Dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu spatřuje obviněný v tom, že v prvním stupni jeho trestní věc projednával obvodní soud na úrovni soudu okresního a nikoli městský soud na úrovni soudu krajského. Shodně s argumentací uplatněnou v odvolacím řízení opět namítá, že se tak stalo v rozporu s ustanovením §17 odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť skutkový děj, popsaný v rozsudku soudu prvního stupně, naplňuje znak spáchání trestného činu prostřednictvím směnky, tak jak požaduje cit. ust. §17 tr. řádu. Ve skutečnosti, že přes jeho námitku v tomto směru ponechal odvolací soud rozsudek obvodního soudu nedotčen, pak spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný spatřuje ve stanovení výše způsobené škody. Tvrdí, že oba soudy se dopustily nesprávného hmotněprávního posouzení, když ztotožnily částku uvedenou jako směnečný peníz na směnce s výší škody. K této námitce pak v odůvodnění svého dovolání uvádí podrobnější argumentaci. Ze skutečnosti, že i odvolací soud převzal právní posouzení této věci a zamítl jeho odvolání, obviněný dovozuje, že byl dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a v důsledku toho i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
V petitu svého dovolání tedy obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby podle §265l tr. řádu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Součástí dovolání obviněného je i jeho požadavek, aby byl výkon rozhodnutí, spočívající ve vymáhání pohledávky z peněžitého trestu a z výroku o náhradě škody, odložen. K této žádosti obviněného nebyl soudem prvního stupně připojen odpovídající návrh předsedy senátu, který by byl učiněn ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu nepovažuje za důvodné s tím, že obviněný v této věci uplatňuje příliš extenzivní výklad ustanovení §17 tr. řádu. Za důvodné naopak označuje námitky dovolatele týkající se právního posouzení věci v otázce způsobené škody. K tomu uvádí, že nominální částku uvedenou na směnce skutečně nelze považovat za ekvivalent finanční hotovosti vyjadřující výši škody; v tomto ohledu tedy nesouhlasí s právními závěry soudu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze a aby tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu). V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky obsažené v dovolání jsou v souladu s uplatněnými dovolacími důvody.
Věcným přezkoumáním napadených rozhodnutí na podkladě podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného Ing. P. M. nelze vyhovět, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud se především neztotožnil s názorem dovolatele, že v dané věci došlo k porušení ustanovení §17 odst. 1 písm. b) tr. řádu tím, že v prvním stupni rozhodoval obvodní soud na úrovni soudu okresního. Z dikce uvedeného ustanovení totiž jednoznačně vyplývá, že krajský soud je příslušný k projednání věci v prvním stupni tehdy, jestliže se jedná o trestný čin spáchaný prostřednictvím směnky. O takový případ však v projednávané věci nejde, neboť směnka nebyla prostředkem ke spáchání trestného činu, nýbrž předmětem útoku pachatele v rámci skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 tr. zákona. Závěr odvolacího soudu v tomto směru považuje Nejvyšší soud za správný a dospěl proto k přesvědčení, že tato část dovolání obviněného je zjevně neopodstatněná a k naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu nedošlo.
Pokud jde o argumentaci, vztahující se k deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kterou dovolatel zpochybňuje závěry odvolacího soudu, týkající se právního posouzení směnky jako pouhého platebního instrumentu a jeho postupu, když bez dalšího předmětnou směnku považoval za ekvivalent finanční hotovosti, nemohl ji Nejvyšší soud rovněž akceptovat.
Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (č. l. 6 rozsudku) vyplývá, že se dostatečně zabýval přezkumem náležitostí odcizené směnky, jak jsou vymezeny v ustanovení čl. I §1 zákona č.191/1950 Sb., (směnečný zákon) v platném znění, a uvedl důvody k závěru, že směnka je platná a je ji možno považovat za věc ve smyslu ustanovení §89 odst. 13 tr. zákona. Rovněž tak i soud odvolací se k námitkám obviněného otázkou hodnoty odcizené směnky a tím i otázkou jím způsobené škody zabýval a své závěry v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně rozvedl. Vedle již jednou užité argumentace soudů obou stupňů považuje Nejvyšší soud za nutné uvést k námitkám dovolatele následující.
Směnka je platebním prostředkem pro případ, že dlužník okamžitě nedisponuje příslušným finančním ekvivalentem. Proto také vystavuje směnku, která má být vyplacena později k datu, které je na směnce uvedeno. Jejím smyslem je tedy odložení okamžité platby tak, jak tomu bylo v projednávaném případě (více k této problematice Š.. – P. – R.,: Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha; C. H. Beck, 2003, vysvětlivka č. 7 k §143 tr. zákona).
Dovolatele lze dále odkázat i na ustanovení §20 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb. v platném znění, které upravuje oceňování kótovaných cenných papírů neobchodovaných na regulovaném trhu a nekótovaných cenných papírů. Pod písm. d) uvedeného zákonného ustanovení je upraveno ocenění směnek jmenovitou hodnotou na kterou jsou vystaveny, směnky opatřené úrokovou doložkou pak jmenovitou hodnotou se zahrnutím úroku, na nějž vzniklo majiteli právo ke dni ocenění, neodůvodňují-li zvláštní okolnosti cenu vyšší nebo nižší.
Z uvedeného tedy vyplývá, že obviněný tím, že odcizil poškozené směnku ve jmenovité hodnotě 700.000,- Kč /přičemž v rámci skutkových zjištění soudů obou stupňů zvláštní okolnosti zjištěny nebyly/ jí současně způsobil škodu v uvedené výši. Poškozená, pokud by uvedenou směnku měla i nadále ve své dispozici, se bez dalšího této částky mohla domoci návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu. Lze tedy uzavřít, že obviněný byl po právu uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítnout. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Pokud jde o žádost obviněného o odklad výkonu rozhodnutí, vzhledem k výše uvedenému rozhodnutí o odmítnutí dovolání, jakož i s ohledem na skutečnost, že požadavek obviněného není doplněn odpovídajícím návrhem (§265h odst. 3 tr. řádu), nepovažoval Nejvyšší soud za nezbytné se otázkou odkladu výkonu rozhodnutí zabývat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. září 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h