ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.721.2003.1
sp. zn. 32 Odo 721/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Jiřího Macka ve věci žalobců a) M. K. a b) R. K., obou zastoupených, advokátem, proti žalovanému M. H., zastoupenému, advokátem, o stanovení povinnosti bezplatně odstranit vadu věci, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 16 C 228/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. dubna 2003 č. j. 12 Co 33/2003-240, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou proti žalovaným 1) C. I., s.r.o., IČ …, R. 1, P., a 2) P. M. a.s., IČ, domáhali se žalobci vydání rozsudku, jímž by těmto žalovaným bylo uloženo bezplatně odstranit vadu motoru u osobního automobilu SPZ …, koupeného žalobci u prvého žalovaného dne 6.5.1997, spočívající v celkové opravě motoru a výměně prasklých pístních kroužků, do 15 dnů od právní moci rozsudku. K odůvodnění nároku tvrdili, že kupní smlouvou č. 7182 ze dne 6.5.1997 zakoupili u prvého žalovaného od druhého žalovaného osobní automobil za dohodnutou cenu 78 000 Kč, v záruční době uplatnili u obstaratele (prvního žalovaného) vadu motoru, ten však nereagoval. Podáním doručeným dne 21.9.1998 žalobci navrhli, aby do řízení jako další účastník vstoupil M. H., podnikající pod obchodním jménem M. H. – C., IČ …, což usnesením ze dne 6.11.1998 Okresní soud Plzeň - město připustil. Rozsudkem ze dne 25.5.1999 č. j. 16 C 228/97-66 soud prvního stupně žalobu proti prvnímu a druhému žalovanému zamítl a ve vztahu žalobců a těchto žalovaných rozhodl o nákladech řízení, neboť uzavřel z dosud učiněných zjištění, že „právní vztah, týkající se odpovědnosti za vady věci se týká pouze navrhovatelů a 3. odpůrce“. Ve věci po té rozhodl rozsudkem ze dne 21.12.2001 č. j. 16 C 228/97-203, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 11.11.2002 č. j. 16 C 228/97-231, jímž uložil žalovanému M. H. povinnost bezplatně odstranit vadu motoru osobního automobilu a nahradit žalobcům a státu náklady řízení. Vyšel přitom z toho, že mezi účastníky byla uzavřena dne 6.5.1997 kupní smlouva o prodeji ojetého vozidla, žalobkyně vady věci řádně a včas vytkla dopisem převzatým dne 5.11.1997 a existence vady a možnost jejího odstranění byla potvrzena znaleckým posudkem.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. dubna 2003 č. j. 12 Co 33/2003-240 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o uložení povinnosti žalovanému bezplatně odstranit vadu motoru u osobního automobilu SPZ …, zakoupeného 6.5.1997, spočívající v celkové opravě motoru a výměně prasklých pístních kroužků, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel přitom ze zjištění, že písemnou reklamaci vad učinili žalobci dopisem ze dne 4.11.1997, jako adresáta uvedli „C., R. 1, P.“, reklamace byla převzata dle sdělení pošty „C., spol. s r.o., R. 1“ dne 5.11.1997. Žalobcům se tak nepodařilo prokázat, že reklamaci do dne 6.11.1997 převzal žalovaný. Žalovaný je jediným společníkem a jednatelem společnosti C. I. s.r.o. se sídlem v P., R. 1, a současně zde podniká jako fyzická osoba pod obchodním jménem M. H.-C. Žádné z těchto obchodních jmen nebylo však správně uvedeno na písemných dokladech, označení C., R. 1, P. je pak označením subjektu neexistujícího. Podotkl dále, že i formulace petitu žalobci v žalobě by při převzetí do rozsudku vedla k jeho nevykonatelnosti. Byť soud prvního stupně jinak správně zjistil skutkový stav, rozhodl – pokud žalobě vyhověl – nesprávně a odvolací soud proto postupoval podle §220 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jako dovolací důvod uvedli, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Podle jejich názoru odvolací soud nesprávně právně posoudil a hodnotil tvrzení a důkazy k právní skutečnosti doručení reklamace, resp. nesprávně zhodnotil její doručení jinému subjektu ve vztahu k žalovanému M. H. Ten řádně neuváděl v právních úkonech přes povinnost uloženou mu ustanovením §8 obchodního zákoníku v tehdy platném znění (dále jen „obch. zák.“) své obchodní jméno M. H.–C., proto ze strany žalobců nedošlo k pochybení, pokud adresovali svou reklamaci na adresu, uvedenou v kupní smlouvě a v „protokole o postupném převzetí vozidla žalobci ze dne 6.5.1997 a 16.5.1997“. Žalobci neměli znalosti ani pochybnosti o tom, že žalovaný nevystupuje v právních vztazích tak, jak mu ukládá zákon. Reklamace byla podle nich řádně a včas doručena, žalobce k tomu vede i výklad ustanovení §13 a 16 obch. zák. V daném případě byla reklamace převzata dne 6.11.1997 v provozních prostorách žalovaného (jež jsou i provozními prostorami s.r.o.), poměry v místě podnikání včetně manipulace s razítky osvětluje výpověď žalovaného. Žalobci závěrem navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl ve svém vyjádření zamítnutí dovolání a ztotožnil se s důvody, jež vedly odvolací soud ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně a k zamítnutí žaloby. Připomenul, že původně žalobci žalovali obchodní společnost a tvrdili, že automobil zakoupili u ní, je zřejmé, že i reklamovali u této společnosti. Argumentace žalobců není na místě, je zřejmé, že lhůta k reklamaci začala běžet dne 6.5.1997, podle §626 odst. 1 občanského zákoníku šlo o lhůtu šestiměsíční, a ta uplynula marně, jak ostatně žalovaný tvrdil již v řízení před soudem prvního stupně.
Dovoláním je napadáno rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně a je tedy přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolatelé uplatnili dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněným dovolacím důvodem je dovolací soud podle §242 odst. 1 o. s. ř. vázán, a to i z hlediska jeho obsahového vymezení v dovolání.V rozsahu, ve kterém je dovolání přípustné, však Nejvyšší soud nejprve z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) zkoumal, zda řízení netrpí vadou zmatečnosti či vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadu však dovolatelé netvrdili a ani se ze spisu nepodává.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může být dán tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. O takový případ však v této věci nejde.
Pochybení v právním posouzení věci dovolatelé spatřují v tom, že odvolací soud nesprávně při aplikaci ustanovení §626 odst. 3 občanského zákoníku ve znění platném v rozhodném období r. 1997 (dále jen „obč. zák.“) dovodil, že reklamace vady zakoupeného automobilu nebyla včas a řádně doručena prodávajícímu (žalovanému).
Je třeba uvést, že odvolací soud své právní závěry opřel o zjištění, že kupní smlouva byla mezi účastníky uzavřena, jak o tom svědčí „Zápis o stavu motorového vozidla“, dne 6.5.1997. Pokud nyní žalobci tvrdí v obsahu dovolání „postupné předávání vozidla“ do 16.5.1997, pak je třeba uvést, že jde o tvrzení o nové skutečnosti, k níž nelze přihlédnout (§241a odst. 4 o. s. ř.). Dne 4.11.1997 žalobkyně odeslala na adresu „C., R. 1, P.“ poštovní zásilku s oznámením závady vozidla, odkazujícím na sdělení autoservisu o nutné opravě, s požadavkem „úhrady opravy v plné výši popř. zrušení kupní smlouvy.“ Poštovní zásilka byla předána a převzata dne 5.11.1997 „C., spol. s r.o., R. 1, P.“. Žalovaný popíral, že by reklamaci obdržel ve lhůtě do 6.11.1997 a opak prokázán nebyl.
Podle §626 odst. 1 obč. zák. práva z odpovědnosti za vady věci, pro které platí záruční doba, zaniknou, nebyla –li uplatněna v záruční době. Podle §626 odst. 2 obč. zák. musí být tato uplatněna u věcí použitých nejdéle do šesti měsíců po jejich koupi – jinak práva zaniknou. Podle §122 odst. 2 obč. zák. platí, že konec lhůty, určené podle měsíců připadá na den, který se číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž se lhůta počítá.
Pokud na základě uvedených skutkových zjištění odvolací soud učinil závěr, že ve lhůtě do 6.11.1997 žalobci reklamaci vad u žalovaného neuplatnili a proto dovodil, že jejich práva z odpovědnosti za vady od žalovaného zakoupeného ojetého automobilu zanikla, nelze mu vytknout pochybení, neboť správně aplikoval (byť to výslovně v odůvodnění neuvedl) na skutková zjištění výše uvedená ustanovení občanského zákoníku. Jeho rozhodnutí je v tomto ostatně v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. R 22/1983, cit. v komentáři Jehlička, Švestka, Škárová: Občanský zákoník, komentář, 8.vyd., nakl. C.H.Beck 2003, str. 823).
Jak i ostatně odvolací soud správně uvedl, zjištění, že žalovaný porušil při právních úkonech ustanovení §8 obch. zák. a neuvedl celé své obchodní jméno, na uvedeném právním závěru nic nemění. Lze jen doplnit, že argumentace dovolatelů zněním ustanovení §13 a 16 obch. zák. není případná, neboť nejsou ze sdělení pošty o doručení zásilky pochyby o tom, kdo reklamaci převzal a nebylo tedy nutné dále zkoumat oprávnění osoby, přebírajícího poštovní zásilku.
Lze uzavřít, že dovolací důvod uplatněný žalobci není naplněn, neboť odvolací soud právní normy použité na zjištěný skutkový stav vyložil správným způsobem. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace správné a dovolací soudu nezbylo, než aby dovolání žalobců zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §150 o. s. ř. tak, jak ve výroku uvedeno. Dovolací soud (obdobně jako soud odvolací) měl zde důvody hodné zvláštního zřetele, spočívající v okolnostech sporu, pro něž nepovažoval za odpovídající jejich náhradu žalovanému – i v tomto řízení úspěšnému - přiznat.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. prosince 2004
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu