ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1330.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1330/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. prosince 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného L. H., které podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2004, sp. zn. 11 To 200/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 220/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 4 T 220/2003, byl obviněný L. H. uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. (bod 1 a 2 výroku o vině) a trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (bod 3 výroku o vině). Za tyto trestné činy byl podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 36 (třicetišesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním obviněného směřujícím proti bodu 3 výroku o vině, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2004, sp. zn. 11 To 200/2004, zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný jím napadá správnost právního posouzení skutku popsaného v bodu 3 výroku o vině jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že se odvolací soud zcela nevypořádal s jeho obhajobou, že se trestného činu loupeže nedopustil a že důkazy, které byly ve věci provedeny, nejsou takové, aby dovolovaly uznat jej vinným. V této souvislosti obviněný poukázal na obsah závěrečného návrhu svého obhájce učiněného v rámci hlavního líčení, které se konalo dne 17. 3. 2004, ve kterém bylo poukázáno zejména na rozpory ve výpovědích; obviněný se nemůže ztotožnit s názorem soudů, že tyto rozpory nejsou natolik zásadního charakteru, aby jej vyviňovaly. Obviněný je přesvědčen, že rozpor mezi výpovědí poškozeného U. a jeho přítele O. není zanedbatelný, poukázal na to, že poškozený celou záležitost i osobu, která jej měla napadnout, v trestním oznámení popisoval jinak, že svědkyně L. Š. ml. ve své výpovědi ze dne 20. 1. 2003 popsala údajné napadení poškozeného u čerpací stanice A. v T. a že peněženka mohla být poškozenému odcizena svědkem M. Š. a členy \"jeho rodiny\", s tím, že vydání telefonní karty rozhodně není důkazem, který by jej usvědčoval, a že pokud jsou sporná i další svědectví \"ze strany Š.\", mělo být postupováno v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch odsouzeného. Protože má obviněný za to, že se s těmito námitkami jeho obhajoby nevypořádal ani odvolací soud, navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Obviněný dále vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, neboť je vybudována výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových okolností a na základě toho si klade otázku, zda bylo prokázáno, že dovolatel přisouzený skutek spáchal. Takovýto způsob odůvodnění dovolání po své obsahové stránce neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) ? l) tr. ř. Z těchto důvodů nelze skutkové argumenty obviněného akceptovat. Pokud by obviněný uplatnil výhrady v souladu se zákonnými podmínkami dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byly by neodůvodněné, když nelze dospět k závěru, že mezi skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením (kvalifikací) existuje extrémní nesoulad. V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku vytýkat výlučně vady hmotně právní (lze tedy namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), nelze však namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný uplatnil toliko námitky směřující proti tomu, jakým způsobem soudy činné v jeho trestní věci hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na základě provedeného dokazování učinily, tzn. námitky skutkové směřující proti porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. O takovéto námitky ovšem dovolání, jak již bylo uvedeno, opírat nelze, neboť věcně neodpovídají ani obviněným formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v §265b tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo nic jiného, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš