ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1496.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1496/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 12. 2004 o dovolání obviněného M. B., proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 6 T 11/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 20.4. 2004, sp. zn. 6 T 11/2004, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej měl dopustit tím, že dne 10. 1. 2004 kolem 02,45 hod. v L., řídil osobní motorové vozidlo zn. Ford Escort, ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 3 T 78/2002, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků, rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 4 T 124/2003, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků a trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 2 T 191/2003, trest zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu dvou roků.
Obviněnému M. B. byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 31 To 199/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. M. K. dovolání, a to v rozsahu výroku o trestu. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný přiznává, že se uvedeného jednání dopustil, nepopírá jej a svého činu upřímně lituje. Je však přesvědčen, že při rozhodování o trestu soud pochybil, když mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody na samé horní hranici trestní sazby. V této souvislosti poukazuje na to, že v současné době si odpykává trest odnětí svobody a dále mu byl přeměněn trest obecně prospěšných prací. Podle jeho mínění mu měl být uložen s ohledem na stupeň společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu, popřípadě trest nepodmíněný, avšak ne na samé horní hranici trestní sazby.
V závěru dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Okresního soudu v Liberci z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a uložil mu trest odnětí svobody, jehož výkon bude odložen na přiměřenou zkušební dobu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání vyjádřila písemně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolatel napadá výhradně odsuzující rozsudek soudu prvého stupně, a to za stavu, kdy ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je dovolání v posuzované věci přípustné.
Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. tak, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Obviněný však ve svém dovoláním výslovně uvedl, že napadá odsuzující rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 6 T 11/2004. Závěrečný návrh je v podaném dovolání uveden tak, že obviněný navrhuje, \"aby Nejvyšší soud ČR napadené rozhodnutí Okresního soudu v Liberci z důvodu uvedeného v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to v části o druhu a výši trestu, jakož i o zařazení do typu věznice pro výkon trestu, zrušil a rozhodl tak, že mi bude uložen trest odnětí svobody a jeho výkon bude odložen na přiměřenou zkušební dobu\".
V petitu dovolání ani v jeho odůvodnění se nenapadá rozhodnutí krajského soudu, který ve věci rozhodl ve druhém stupni. Vůči tomuto rozhodnutí nevznáší dovolatel žádnou výhradu.
Rozhodnutí soudu prvního stupně však dovoláním napadnout nelze, neboť ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání výslovně stanoví, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud v druhém stupni (shodně viz č. 25/2003 Sb. rozh. trest.).
Jako soud druhého stupně rozhodl v této věci Krajský soud v Ústí nad Labem ? pobočka v Liberci, a to usnesením ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 31 To 199/2004, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného. Jak již bylo řečeno shora, proti tomuto usnesení však obviněný dovolání nepodal.
IV.
Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného M. B. nepřípustným, a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr