ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1461.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1461/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. prosince 2005 o dovoláních podanými P. V., a L. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci sp. zn. 2 To 234/2005 ze dne 15. 6. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 118/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání podaná P. V. i L. P. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 6 T 118/2004 ze dne 19. 1. 2005 byl P. V. uznán vinným v bodech ad 1-13) výroku citovaného rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (bod 11, 13) a dále trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Stejným rozsudkem byl L. P. uznán vinným v bodech ad 1), ad 3-5) a ad 8-13) výroku citovaného rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (bod 11, 13) a dále trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj v podobě celkem třinácti skutků je rovněž ve výrokové části citovaného rozsudku podrobně popsán. Za uvedené trestné činy byl P. V. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a L. P. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pěti měsíců, pro jehož výkon byl rovněž zařazen do věznice s ostrahou. V rámci citovaného rozsudku také soud prvního stupně rozhodl o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podali P. V. a L. P. (stejně jako spoluobviněný R. H.) odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením sp. zn. 2 To 234/2005 ze dne 15. 6. 2005 tak, že je jako nedůvodná podle §256 tr. ř. (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podali P. V. i L. P. dovolání a to včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod shodně označili ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku P. V. uvedl, že z provedeného dokazování vyplývá, že nebyly naplněny skutkové podstaty trestných činů, kterými byl nakonec shledán vinným. V této souvislosti poukázal na to, že soudy se opírají i o výpověď spoluobviněného P., kterou tento učinil v rámci svého výslechu v souvislosti s rozhodováním soudu o jeho vazbě a pro tuto skutečnost k takové výpovědi soudy neměly přihlédnout, když navíc tuto výpověď učinil v nepřítomnosti obhájců. Dále již P. v řízení nevypovídal a dovolatel tak neměl možnost mu klást případně další otázky. Za těchto okolností neměly soudy k takové výpovědi přihlížet. Namítl také procesně nesprávně provedený důkaz pachovou stopou a v zásadě zaujatost soudů, které dospěly k jeho vině na základě procesně nepoužitelných důkazů a nesprávného použití procesních zásad ovládajících trestní řízení. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citovaná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci i Okresního soudu v Olomouci a tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
L. P. v důvodech svého dovolání uvedl, že soudy na základě provedeného dokazování dovodily i naplnění subjektivní stránky označených trestných činů, i když tento závěr v provedeném dokazování oporu nemá. Poukázal na to, že při zjišťování stop se soudy spokojily s tím, že jednotlivé stopy byly shledány jako shodné s věcmi dovolatele pouze druhově či typově, nebyly však individualizovány, a proto k nim nemělo být přihlédnuto. Poukázal, že nemělo být přihlédnuto ani k jeho výpovědi, kterou učinil před soudem v době, kdy tento rozhodoval o jeho vzetí do vazby s tím, že se jedná o specifický druh řízení, jehož výsledky nelze v dalším trestním řízení uplatnit. Uzavřel s tím, že soudy porušily zásadu volného hodnocení důkazů, protože tuto zásadu užily i v případě, kdy hodnotily důkazy, které byly získány procesně nepoužitelným způsobem a o ně také svá rozhodnutí opřely. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci zrušil a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že oba dovolatelé v rámci jimi uplatněného dovolacího důvodu (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.), který má výlučně hmotněprávní povahu, nepřípustně zpochybňují důkazy shromážděné v předmětné věci, polemizují se zjištěným skutkovým stavem a napadají také způsob, jakým soudy hodnotily shromážděné důkazy. Pod zvolený dovolací důvod nelze ani podřadit tu část jejich námitek, které směřují do porušení označených zásad platných pro trestní řízení, k nimž v postupu soudů mělo dojít. Pokud L. P. tvrdí, že v dané věci nejsou naplněny znaky subjektivní stránky skutkových podstat trestných činů, kterými byl soudy shledán vinným, protože tato skutečnost nemá oporu v provedeném dokazování, jde sice o závěr právní, který však právě vychází ze soudy učiněných skutkových zjištění v rámci provedeného dokazování a jeho přezkoumání se takto nelze domáhat s poukazem na jím uplatněný dovolací důvod. I v této části vázal svou argumentaci proti způsobu hodnocení důkazů soudy a proti skutkovým zjištěním, v rámci kterých byl označen jako pachatel předmětné trestné činnosti, což bylo podkladem právního závěru o úmyslné formě jeho zavinění a jeho argumentace tak nesměřovala proti tomu, že by učiněná skutková zjištění zákonné znaky zavinění nenaplňovala vůbec. U obou dovolatelů tak jde o námitky skutkové směrované proti hodnocení důkazů soudy a následná zjištění z nich plynoucí, když takové námitky nelze subsumovat pod jimi zvolený dovolací důvod. Takové námitky by mohly mít význam pouze tehdy, pokud by se jednalo o extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů z nich vyvozených. O takový nesoulad však v posuzované věci nejde, když jej ostatně ani dovolatelé nenamítli. Za daného stavu věci potom navrhl, aby takto podaná dovolání Nejvyšší soud České republiky odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že obě dovolání byla podána z jiných důvodů než z těch, které jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě soudy mohou přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadených skutků, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelé namítli nesprávné hodnocení provedených důkazů s tím, že část důkazů neměla být soudy hodnocena vůbec, protože byly získány procesně nepoužitelným způsobem. Tyto výhrady však nespadají pod uvedený dovolací důvod, který má nepochybně hmotně právní charakter, a proto je dovolací soud nemohl akceptovat. Z valné části potom námitky dovolatelů směřují opakovaně do skutkových zjištění učiněných soudy v rámci jimi vedeného dokazování a také do hodnocení provedených důkazů soudy. I tyto dovolací námitky se míjejí s užitím zvoleného dovolacího důvodu. Konečně je na místě dodat, že soudy ve věci provedly poměrně obsáhlé dokazování a druh provedených důkazů i jejich rozsah jim umožnil, aby dospěly k adekvátním právním závěrům. V tomto směru lze plně odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou soudů, která se obsáhle a pečlivě zabývala i obhajobou uplatněnou dovolateli v rámci trestního řízení vedeného proti nim. Ze stejných důvodů nelze přisvědčit ani námitce L. P. stran absence subjektivní stránky shledaných trestných činů. I když jde o závěr právní, i ten musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy. Tak se i stalo a soudy při úvaze o formě jeho zavinění dospěly k právnímu závěru, který koresponduje se skutkovými zjištěními učiněnými na základě vedeného dokazování. Konečně soudy vyslovené právní závěry potom nepochybně učiněným skutkovým zjištěním odpovídají, když ostatně dovolatelé ani v tomto směru námitky nevznesli.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání, která byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka