Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.12.2005, sp. zn. 7 Tdo 1494/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1494.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1494.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1494/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. prosince 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného P. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 2 To 512/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 46/2005, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 4 T 46/2005, byl obviněný P. K. uznán vinným pod bodem 1 výroku o vině trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., pod bodem 2 výroku o vině trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 3 výroku o vině trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněnému podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo dále obviněnému uloženo ochranné protialkoholní a protitoxikomanické léčení ústavní formou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody vůči poškozené M. Ch. ve výši 73.080, Kč a vůči poškozené V. z. p.ČR ve výši 8.863,- Kč a podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. M. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 2 To 512/2005, zamítnuto podle §256 tr. ř. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku pod bodem 2 rozsudku. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že z popisu skutku nelze dovodit úmysl způsobit jedním úderem do zátylku těžkou újmu na zdraví a způsobit zranění, která jsou charakterizována jako komplikovaná a na nichž se nejvýznamnější měrou podílel způsob pádu poškozené na chodník. Podle obviněného měly orgány činné v trestním řízení předmětný skutek kvalifikovat podle §221 odst. 1, 2 tr. zák., když jeho jednání nebylo kryto úmyslem způsobit těžkou újmu na zdraví, ale toliko újmu na zdraví prostou; v opačném případě by byl použit jiný působ napadení, důraznější, opakovaný či zesílený užitím zbraně či nástroje. Obviněný dále v této souvislosti poukázal na to, že jeho jednání neslo prvky náhodnosti a nekontrolované agrese, a to bez úmyslu způsobit vážnější újmu. Soudy obou stupňů úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví hodnotily jako úmysl nepřímý, když úder do zátylku měl být veden velkou razancí, přestože stopy na zátylku nalezeny nebyly a znalec z oboru zdravotnictví připustil, že jím v posudku popsaná verze je jednou z mnoha možných, avšak jemu se jevící jako nejpravděpodobnější. Obviněný se domnívá, že nebyl-li způsob úderu blíže specifikován, nelze dovodit, že útočník byl veden úmyslem způsobit těžkou újmu na zdraví, a skutek popsaný pod bodem 2 výroku o vině nelze subsumovat pod trestněprávní normu obsaženou v §222 odst. 1 tr. zák. V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek (správně usnesení) odvolacího soudu zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání konstatoval, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil námitku, jež konvenuje deklarovanému dovolacímu důvodu, avšak jeho argumentaci není možno přisvědčit. Problematikou subjektivního vztahu obviněného ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozené M. Ch. se podrobně zabývaly soudy obou stupňů, neboť odvolání obviněného bylo postaveno rovněž na námitce týkající se subjektivní stránky trestného činu podle §222 odst. 1 tr. zák. Podle názoru státního zástupce je třeba se závěry obou soudů vyslovit souhlas, neboť obviněný se vědomě a cíleně přivedl do stavu ovlivnění psychotropními látkami a alkoholem, byť měl dostatek zkušeností z následků užívání, resp. požívání takových látek, a zcela bezdůvodně napadl ženu značně pokročilého věku, výrazně subtilnější než on, a musel být nejméně srozuměn s tím, že silným úderem do zátylku v situaci, kdy tato žena před ním chtěla uprchnout, jí udělí takový pohybový impuls, který v součtu s jejím vlastním pohybem nutně takovou osobu srazí na zem. Poškozená vzhledem ke svému věku nebyla schopna jakékoli účinné obrany a nemohla ani eliminovat následky pádu na chodník. Na základě těchto skutečností je zcela důvodný závěr, že subjektivní stránka trestného činu podle §222 odst. 1 tr. zák. spočívala v eventuálním úmyslu /§4 písm. b) tr. zák./ a že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Protože podle státního zástupce napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Protože námitky obviněného zpochybňující správnost právního závěru soudů nižších stupňů o naplnění subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce odpovídají, dovolací soud se těmito námitkami zabýval a dospěl k závěru, že jsou zjevně neopodstatněné. Obviněný je toho názoru, že jeho jednání popsané pod bodem 2 skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně mělo být kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 tr. zák. a nikoli podle §222 odst. 1 tr. zák. z toho důvodu, že z popisu skutku nelze, jak se obviněný domnívá, dovodit úmysl způsobit jedním úderem do zátylku těžkou újmu na zdraví, a že jeho jednání nebylo kryto úmyslem způsobit těžkou újmu na zdraví, ale maximálně újmu na zdraví prostou. Dovolací soud se s tímto názorem obviněného neztotožňuje. V bodě 2 skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je totiž uvedeno, že obviněný „dne 25. 12. 2004 … fyzicky napadl poškozenou M. Ch., …, která po úderu do zátylku upadla obličejem na chodník a utrpěla tak“ zranění ve skutkové větě popsaná, a to mj. i zranění spočívající ve „zhmoždění mozkové tkáně v ložisku velikosti 2 x 3 x 2 cm v pravostranných spodinových jádrech, … kdy jako komplikace popsaných zranění se rozvinul hnisavý zánět levé plíce jako následek ucpání dýchacích cest vdechnutým úlomkem zubní protézy s nutností odstranění úlomku a následnou umělou plicní ventilací po provedené tracheotomii, což si vyžádalo dobu léčení poškozené po dobu nejméně tří měsíců“ a které bylo soudy dříve činnými v této trestní věci posouzeno jako těžké zranění odpovídající ustanovení §89 odst. 7 písm. e) a ch) tr. zák., když tímto došlo k poškození mozku poškozené jakožto důležitého orgánu a když toto se projevilo jako delší dobu trvající porucha jejího zdraví. Ze způsobu, jakým soud prvního stupně popsal napadení poškozené M. Ch. obviněným P. K., tzn. ze skutečnosti, že obviněný napadl poškozenou, které bylo v době spáchání trestného činu 70 let, tak silným úderem do zátylku, že poškozená upadla na zem, jednoznačně vyplývá úmysl obviněného způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví, neboť i v případě, že by poškozená při pádu na zem neutrpěla žádné zranění, mohlo „silným úderem … dojít k destrukci části krční páteře s poraněním krční míchy“ (str. 7 rozsudku soudu prvního stupně); obviněný tedy mohl poškozené způsobit těžkou újmu na zdraví již vlastním úderem do zátylku. Nelze pochybovat o tom, že obviněný věděl, že v místě, kam udeřil poškozenou, se nachází mícha jakožto důležitý orgán ve smyslu §89 odst. 1 písm. e) tr. zák., tedy orgán, při jehož porušení vzniká nebezpečí pro život nebo jiný závažný déletrvající nebo trvalý následek na zdraví člověka. Dále s ohledem na skutečnost, že obviněný napadl poškozenou poté, co si ji několik minut prohlížel, a že při následném zadržení příslušníky Policie ČR „působil dojmem …, že zcela přesně ví, s jakými osobami při zadržení hovoří, tedy policisty, a proti jakým osobám vede své fyzické útoky“ (str. 6 usnesení soudu druhého stupně), nelze pochybovat taktéž o tom, což již uvedly ve svých meritorních rozhodnutích soudy obou stupňů, že si obviněný v okamžiku zahájení svého útoku vůči poškozené „uvědomoval, že poškozená je osobou staršího věku, že mezi nimi existují značné fyzické rozdíly“, a proto „musel být srozuměn i s tím, že svým jednáním může způsobit i těžkou újmu na zdraví tak, jak k ní … došlo“ (str. 5 a 6 tamtéž), tj. že poškozená může v důsledku jeho úderu vedeného velkou razancí upadnout na zem a způsobit si zhmoždění mozku. V této souvislosti dovolací soud poukazuje na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, podle nichž „poškozené jednoznačně hrozil vznik rozsáhlejšího zhmoždění mozkové tkáně, krvácení do měkkých plen mozkových a pod tvrdou plenu mozkovou“, tzn. „zranění, která by poškozenou ohrožovala na životě ještě více, než se ve skutečnosti stalo“ (str. 7 rozsudku soudu prvního stupně). K námitce obviněného, že jeho jednání neslo prvky náhodnosti a nekontrolované agrese, dovolací soud toliko poznamenává, že obviněný se do stavu nekontrolované agrese přivedl sám, a to tím, že současně požil alkohol a aplikoval pervitin, přestože z předchozí zkušenosti věděl, že je pod vlivem těchto látek k podobnému agresivnímu jednání náchylný, a že tedy obviněný mohl „předpokládat i v tomto případě, že by se mohl dopustit zcela neadekvátního jednání, a to i fyzického napadení, při kterém by mohlo dojít i ke způsobení závažné újmy na zdraví u jiné osoby“ (str. 6 usnesení soudu druhého stupně). S ohledem na shora uvedené soudy dříve činné v posuzované trestní věci dospěly ke správnému závěru, že obviněný věděl, že předmětným jednáním může způsobit těžkou újmu na zdraví poškozené M. Ch., a pro případ, že tento následek způsobí, byl s tím srozuměn /§4 písm. b) tr. zák./ a že tedy jednání obviněného je třeba právně kvalifikovat jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, kdy dovolací soud dospěl k závěru, že jednáním obviněného bylo zahrnuto jeho nepřímým úmyslem způsobit poškozené M. Ch. těžkou újmu na zdraví, Nejvyšší soud dovolání obviněného opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zjevná neopodstatněnost dovolání obviněného vyplývá ze skutečnosti, že námitkou zpochybňující naplnění subjektivní stránky trestného činu se již zabývaly soudy nižších stupňů a že obviněný i přes dostatečné odůvodnění jejich rozhodnutí nadále setrvává na svém právním posouzení skutku. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. prosince 2005 Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/28/2005
Spisová značka:7 Tdo 1494/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1494.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21