ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1340.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 1340/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2006 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 5. června 2006, sp. zn. 6 To 138/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 5 T 151/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. prosince 2005, sp. zn. 5 T 151/2005, byl obviněný J. K. uznán vinným v bodě 1) trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák. a v bodě 2) trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že ačkoliv rozhodnutím Městského úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí, odboru dopravy, č. j. OD/2127/03 ze dne 18. 11. 2003, změněném rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. DSH/6067/04 ze dne 21. 5. 2004, které nabylo právní moci dne 27. 5. 2004, byl uznán vinným mj. ze spáchání přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi dle §30 odst. 1 písm. ch) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a byla mu mimo jiné uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců počínaje dnem právní moci tohoto rozhodnutí a dále rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 5 T 187/2004, ze dne 18. 2. 2005, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2005, mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let, přesto
1.) dne 30. 6. 2005 v době kolem 20.30 hod. v K., řídil po místní komunikaci, po předchozím požití alkoholických nápojů, osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda 105S, kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž bylo zjištěno, že v době řízení činil obsah alkoholu v krvi obžalovaného 1,92 promile,
2.) dne 16. 7. 2005 kolem 23.20 hod. řídil ovlivněn alkoholickými nápoji v obci H., po silnici I. třídy osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Favorit, se kterým havaroval.
K odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. června 2006, sp. zn. 6 To 138/2006, tak, že odvolaní obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný nejprve zrekapituloval průběh řízení před soudem prvního a druhého stupně a dále uvedl, že zásadně nesouhlasí se závěry soudů o jeho vině, která má být údajně prokázána jednak svědeckou výpovědí B. K., jednak jeho vlastním doznáním. Namítl, že soudy nepostupovaly v intencích ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., když zejména nezjišťovaly jak totožnost a roli osoby přítomné na krajnici silnice po havárii auta ze dne 16. 7. 2005 (dovolatel patrně omylem uvádí nesprávné datum - „12. 9. 2005“), tak totožnost osoby jménem „Z.“ ve vztahu ke skutku pod bodem 1). Přitom o existenci těchto osob vypovídal nejen obviněný, ale též svědek B. K. Podle názoru dovolatele je soud v důkazní nouzi i pokud jde o skutkový stav pod bodem 1), přestože výpověď obviněného vyhodnotil jako jeho doznání ke spáchání tohoto skutku.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. tak, že podle §226 písm. c) tr. ř. zprošťuje obviněného obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření v podstatě uvedl, že dovolání obviněného směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění, přičemž se nejedná o případ, kdy by byla skutková zjištění v extrémním nesouladu s právními závěry soudů. Soud prvního stupně skutkový stav spolehlivě zjistil a správně jej i kvalifikoval. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda podané dovolání obviněného splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti (§265a – 265f tr. ř.), přičemž v souvislosti s posuzováním otázky včasnosti podaného dovolání zjistil, že obviněnému byl soudem již dne 12. 5. 2006 v rámci řízení o odvolání ustanoven obhájce (JUDr. L. P.), a to z důvodu nutné obhajoby uvedeného v ustanovení §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. (č. l. 106 spisu). Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo doručeno obviněnému J. K. do Věznice P. dne 9. 8. 2006 a jeho obhájkyni JUDr. L. P. dne 7. 8. 2006 (viz doručenky na č. l. 125). Je třeba připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odst. 2 téhož ustanovení v případě, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V posuzovaném případě tedy začal běh dvouměsíční lhůty k podání dovolání o doručení rozhodnutí odvolacího soudu obviněnému dne 9. 8. 2006. Z obsahu spisu dále vyplývá, že obviněný podal dovolání dne 13. 9. 2006, tedy včas, a to prostřednictvím obhájkyně Mgr. E. B., která mu byla dne 21. 8. 2006 soudem prvního stupně k jeho žádosti ustanovena pro účely podání dovolání a řízení o dovolání (č. l. 132, 136 spisu). Nejvyšší soud k tomuto postupu soudu připomíná, že podle §41 odst. 5 tr. ř. platí, že „Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu,…“. V posuzované věci byl obviněnému obhájce soudem ustanoven již v rámci odvolacího řízení (JUDr. L. P.), v souladu s ustanovením §137 odst. 2 tr. ř. mu byl také doručen opis rozhodnutí soudu druhého stupně, přičemž jeho zmocnění bylo vymezeno dobou trvání důvodů nutné obhajoby. Tento obhájce byl v souladu se shora citovaným ustanovením §41 odst. 5 tr. ř. tedy zcela nepochybně oprávněn (resp. v zájmu ochrany práv obviněného a ve vnitřním vztahu s ním i povinen – srov. zejména §16 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů) za obviněného dovolání k Nejvyššímu soudu podat a dále jej v řízení o dovolání obhajovat. Z výše uvedeného vyplývá, že v posuzované věci nebyl důvod k postupu soudu vedoucímu k ustanovení dalšího obhájce obviněnému pro účely podání dovolání a řízení o něm. Ovšem takový závěr nic nemění na tom, že dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce a v zákonné dovolací lhůtě.
Pro úplnost lze také dodat, že pokud by se nejednalo o případ tzv. nutné obhajoby a obviněný neměl obhájce v průběhu řízení před soudem prvního a druhého stupně, pak po pravomocném skončení trestního stíhání mu lze ustanovit obhájce za splnění podmínek předpokládaných v ustanovení §33 odst. 2 tr. ř., a to s ohledem na zákonný požadavek vyplývající z ustanovení §265d odst. 2 tr. ř., podle něhož může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce.
Nejvyšší soud pak po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k těmto závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Dovolací námitky obviněného, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů, a to zejména pokud soudy pokládaly výpověď obviněného ke skutku pod bodem 1) jako jeho doznání k tomuto činu, a dále pokud jde o svědeckou výpověď B. K., jejíž obsah obviněného usvědčoval ze spáchání skutku pod bodem 2). Již výše bylo uvedeno, že dovolací námitky směřovaly k tomuto skutku, k němuž došlo dne 16. 7. 2005, byť je v dovolání nesprávně zmiňován den „12. 9. 2005“ (tj. den výslechu svědka B. K.). V případě skutku pod bodem 1) potom dovolatel soudům též vytkl, že došlo k jeho odsouzení i přes nedostatek důkazů prokazujících učiněná skutková zjištění, aniž toto své tvrzení blíže odůvodnil. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Zejména vycházely z obsahu listinných důkazů (např. z oznámení o dopravním přestupku, ze záznamu o dodání obviněného do protialkoholní záchytné stanice, z protokolu o lékařském vyšetření na ovlivnění alkoholem, z obsahu příslušných správních rozhodnutí, jakož i z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 2. 2005, sp. zn. 5 T 187/2004). Soudy též měly oporu v nezpochybnitelném svědectví B. K. a konečně i v částečném doznání obviněného. Na podkladě všech těchto důkazů dospěly k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného. Pokud soudy neprovedly některé další navrhované důkazy (např. ztotožnění neznámých osob, které údajně měly místo obviněného řídit auto), tak tento svůj postup také náležitě zdůvodnily. Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík