ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.607.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 607/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců a) MUDr. V. M., CSc., b) M. M., zastoupených advokátem, proti žalovanému Bytovému družstvu F. 3, zastoupenému advokátkou, o nahrazení projevu vůle s převodem vlastnictví družstevní garáže, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 96/99, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2004, č.j. 47 Co 12/2003-144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením výše uvedeným zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2002, č.j. 17 C 96/99-129, a věc postoupil Krajskému soudu v Brně jako soudu v prvním stupni věcně příslušnému. V odůvodnění odvolací soud konstatoval, že o nároku žalobců podle §23 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, podle něhož má bytové družstvo povinnost uzavřít smlouvu s dosavadními členy družstva – nájemci smlouvu o převodu bytu (obdobně i nebytových prostorů), jsou krajské soudy pro rozhodování sporů věcně příslušné, a to podle §9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. Odvolací soud též uvedl, že není vázán předchozím usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 5. 2. 1999, č.j. 9 Cm 319/98-14, kterým byla vyslovena věcná nepříslušnost Krajského obchodního soudu a věc postoupena právě Městskému soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému k projednání věci v prvním stupni. Odvolací soud dovodil, že zjištěný nedostatek ohledně věcné příslušnosti prvostupňového soudu byl takovým nedostatkem podmínek řízení, že k němu byl odvolací soud povinen přihlédnout.
Žalobci podali dovolání, v němž vytýkali odvolacímu soudu nesprávné právní resp. procesní posouzení věci. Otázka věcné příslušnosti byla již podle nich rozhodnuta usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 5. 2. 1999 a odvolací soud se měl tímto usnesením řídit. Proto žádali, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání bylo podáno advokátem a včas (§240 odst 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Ještě před případným přezkumem dovolacího důvodu však bylo nutné posoudit, zda je dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé (zde došlo ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně a postoupení věci jinému soudu), upravuje ustanovení §239 o. s. ř. V jeho odst. 1 písm. a/ se připouští dovolání, jestliže byla věc současně se zrušením rozhodnutí nižší instance postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží.
Již z této formulace je patrné, že dovolání v posuzované věci není přípustné. Svědčí pro to dva podstatné argumenty.
Prvním z nich je – již naznačená – gramatická interpretace textu procesního předpisu. Hovoří-li se ve výše citovaném ustanovení o „orgánu“, pak to je subjekt odlišný od soudu, jak je toto označení použito zcela konstantně ve znění občanského soudního řádu.
Druhým argumentem pak je systematický výklad celého §239 o. s. ř. o přípustnosti dovolání proti nemeritorním usnesením. Tato přípustnost je povolena ve třech případech, a to
- při postoupení věci jinému než soudnímu orgánu (odst. 1),
- při zastavení řízení či změnách v osobách účastníků (odst. 2),
- či v případě odmítnutí žaloby (odst. 3).
Všechny tři situace tedy rezultují v oprávněnost zásahu dovolacího soudu v některém z těch zásadních případů, při nichž se buď celé řízení nebo některý z účastníků dostává „mimo dosah“ soudu. O to však v nyní posuzované věci nejde. I když má dovolací soud k napadenému usnesení – ve světle R 22/2001 – své interní výhrady, řízení ve věci zůstává, beze změny účastníků, v pravomoci soudů a oprávnění Nejvyššího soudu k dovolacímu přezkumu tedy není dáno.
Proto bylo dovolání žalobců podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítnuto.
Žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. prosince 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu