ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.3040.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 3040/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně Ing. L. Š., zastoupené advokátem, proti žalované obchodní společnosti V.-L.-P., a.s., zastoupené advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 47/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2006, č.j. 1 Co 64/2006-229, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit
na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyně částku 1.934,- Kč jejímu zástupci, advokátu.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. prosince 2005, č.j. 19 C 47/2005-204, výrokem I. uložil žalované uveřejnit na své náklady v deníku P. d.
na titulní straně omluvu žalobkyni ve znění: \"Omluva Ing. L. Š. V čísle 30/205 jsme uveřejnili článek s názvem \"Sedm set milionů na účtu, to by bylo\". V tomto článku jsme uvedli tvrzení o tom, že se Ing. L. Š., správce konkursní podstaty P. b., a.s. - v likvidaci, pokusila převést z banky 750 milionů korun na svůj soukromý účet do Švýcarska. Není pravdou, že by Ing. L. Š. chtěla převést
z bankovního účtu úpadce P. b., a.s. - v likvidaci, vedeného u K. b., a.s., částku 750.000.000,- Kč na svůj soukromý účet do Švýcarska.
Za nepravdivá tvrzení v tomto článku uveřejněná se Ing. L. Š. omlouváme. V.-L.-P., a.s., vydavatel.\" Výrokem II. žalobu ve zbytku textu požadované omluvy zamítl. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. května 2006, č.j. 1 Co 64/2006-229, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku potvrdil ve znění omluvy: \"Omluva Ing. L. Š. V čísle 30/205 jsme uveřejnili článek s názvem \"Sedm set milionů na účtu, to by bylo\", v němž jsme uvedli tvrzení, že se Ing. L. Š., správce konkursní podstaty P. b., a.s. - v likvidaci, pokusila převést z banky 750.000.000,- Kč na svůj soukromý účet do Švýcarska. Za nepravdivá tvrzení
v tomto článku uveřejněná se Ing. L. Š. omlouváme.\" Potvrdil též výrok
o náhradě nákladů řízení a sám rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalovaná, jako vydavatelka P. d., neprokázala pravdivost tvrzení, že se žalobkyně jako správce konkursní podstaty P. b., a.s. - v likvidaci, pokusila převést z banky 750 milionů korun na svůj soukromý účet do Švýcarska, přičemž odkázal na provedené důkazy, z nichž tento závěr vyplývá. Nepravdivým tvrzením se žalobkyni podsouvá nečestný úmysl. Je tak objektivně způsobilé přivodit újmu na jejích osobnostních právech, zejména na cti chráněné článkem 10 Listiny základních práv a svobod
a ustanovením §11 občanského zákoníku (dále jen \"o.z.\"). Z tohoto důvodu je proto dána odpovědnost žalované podle ustanovení §13 odst. 1 o.z. Požadavek žalobkyně, aby jí bylo poskytnuto morální zadostiučinění je oprávněný a přiměřený způsobu, jímž byla osobnostní práva žalobkyně dotčena. Odvolací soud konečně připomněl, že publikování nepravdivých či zavádějících informací nelze zahrnout pod právo veřejnosti
na informace, neboť jeho obsahem je právo na informace pravdivé a objektivní. Z uvedených důvodů proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalované dne 22. června 2006, přičemž právní moci nabyl téhož dne.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podala žalovaná dne 21. srpna 2006 včasné dovolání doplněné podáním ze dne 11.9.2006. Jeho přípustnost spatřuje v naplnění předpokladů obsažených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. Odůvodňuje je především tvrzením, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Poukazuje na skutečnost, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že soud prvního stupně neprovedl důkazy, které byly v řízení navrhovány. Naopak konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně považuje za správná a dostatečná a sdílí jeho právní závěr. Soudy obou stupňů (však) nehodnotily důkazy, které byly provedeny v řízení, správně, resp. v řízení nebyly vůbec provedeny některé důkazy navrhované žalovanou. Dovolatelka poté popisuje některé skutkové okolnosti, z nichž podle ní vyplývá, že žalobkyně při převodu částky 750.000.000,- Kč postupovala nestandardně. Připomíná, že tato transakce se neuskutečnila a Krajský soud v Plzni žalobkyni zakázal tuto finanční částku převést mimo území ČR. Není tak možno učinit závěr
o nepravdivosti sporem dotčeného výroku. Ze smlouvy o zřízení účtu u D. B. Schwitzerland ze dne 10. ledna 2005 jednoznačně vyplývá, že jako smluvní partner je uvedena žalobkyně. Nešlo tedy o účet, který by zřizoval úpadce, ale naopak žalobkyně jako správce konkursní podstaty. Sporné tvrzení proto není objektivně způsobilé přivodit újmu na jejích osobnostních právech, když článek podává informaci o činnosti žalobkyně i o úmyslu, který měla. Přitom eventuální zásah do jejích osobnostních práv bylo třeba zkoumat též z hlediska pověsti, kterou požívá, přičemž dne 31. srpna 2005 proti ní bylo zahájeno trestní řízení.
Žalovaná proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně, aby zrušil též rozsudek soudu prvního stupně.
K dovolání se vyjádřila žalobkyně písemným podáním ze dne 16. října 2006, v němž se ztotožnila s napadeným rozsudkem. Navrhla proto, aby dovolání bylo odmítnuto, resp. zamítnuto.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Dále vzal v úvahu, že je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání vychází z úpravy přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Její předpoklady však v souzené věci naplněny nejsou.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
V označené věci není dovolání přípustné podle ustanovením §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený, rozsudek téhož soudu.
Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy tomu tak je, se příkladmo uvádí
v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Podstatné současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.
Předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů (§241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., není ve většině případů z hlediska úvah
o přípustnosti dovolání významné. Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 3 o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Protože je dovolací soud vázán uplatněným důvodem (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Jen výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle ustanovení
§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (předpokládající, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). To však v případě, že otázka, zda takováto vada dána je či není, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesního) předpisu (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. 20 Cdo 1591/2004). Tato situace však v dané věci nenastala, neboť důvodem dovolání není právní otázka řešení střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesního) předpisu, ale vytýkány jsou nedostatky ve skutkových zjištěních.
Protože dovolání je zaměřeno prakticky výlučně na tvrzené nedostatky týkající se skutkových závěrů, které na základě provedených důkazů odvolací soud učinil, fakticky tak vychází též z dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Jak však již bylo vyloženo, tento důvod při úvaze o tom, zda je napadené rozhodnutí rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, se v souzené věci neuplatní.
Pokud dovolatelka vychází z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., pak toto ustanovení dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva
na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení §13 odst. 1 o.z. má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněného zásahu do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů, a aby bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
Přesto, že dovolatelka výslovně uvádí tento dovolací důvod, konkrétněji nespecifikuje čím by měl být naplněn. Přitom je třeba konstatovat, že pokud
s přihlédnutím ke konkrétně zjištěnému skutkovému stavu (když předpoklady pro přezkum správnosti skutkových závěrů odvolacího soudu nebyly v tomto dovolacím řízení dány) soud druhého stupně věc posoudil podle ustanovení §11 násl. o.z., učinil tak zákon odpovídajícím způsobem. Není proto možno považovat napadené rozhodnutí odvolacího soudu za rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, jak to má
na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.
Protože tedy není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání jako nepřípustné odmítl
(§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je za situace, když podané dovolání bylo odmítnuto, odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení
s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem v tomto řízení. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je určena podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování
o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").
Podle §2 vyhlášky se sazby a odměny stanoví pro řízení v jednom stupni
z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle §147 o.s.ř. (odstavec 2).
Podle §10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle §6 odst. 1 písm. b) vyhlášky činí sazba odměny
ve věcech osobnostních práv není-li požadována náhrada nemajetkové újmy 6.200,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno
s přihlédnutím k §18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny zástupce žalobce snížit o 50 %, t.j. na částku 3.100,- Kč. S ohledem na to, že dovolací soud dovolání odmítl, byla uvedená částka odměny podle ustanovení §15 ve spojení s §14 odst. 1 vyhlášky dále snížena o 50 % na 1.550,- Kč.
Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů
a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1 vyhlášky
č. 177/1996 Sb.). K nákladům řízení žalobkyně proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení s připočtením 19 % DPH
ve smyslu ustanovení §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. činí 1.934,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2006
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu