Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2006, sp. zn. 6 Tdo 911/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.911.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.911.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 911/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2006 dovolání, které podal obviněný L. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 3 To 110/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 29/2005, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. J. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. 88 T 29/2005, byl obviněný L. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, že po předchozí domluvě s J. Š., tehdejším skladníkem zaměstnaným ve společnosti C., s. r. o., a Ing. J. S., který měl k dispozici skladové prostory, zajistil, aby dne 25. 11. 2003 J. Š. vydal ze skladu společnosti C., s. r. o., a Ing. J. S. převzal zboží, a to instalační materiál, zejména měděné trubky, v celkové hodnotě 758.254,40 Kč bez DPH, 995.130,20 Kč s DPH, s tím, že toto zboží je odebíráno pro společnost C., s. r. o., a že tato společnost zboží zaplatí, ačkoliv věděl, že toto zboží společnost C., s. r. o., ve skutečnosti neodebírá, neboť toto sám hodlal prodat, zboží nechal po vydání z areálu společnosti C., s. r. o., převést do pronajatého skladu, a poté toto prostřednictvím Ing. L. R. a Ing. J. S. prodal společnosti R., s. r. o., celkem za 330.000,- Kč a dále nechal část kupní ceny, a to částku 280.000,- Kč kupujícím zaslat na účet, se kterým disponoval J. K. a částku 50.000,- Kč na účet P. K., a dne 19. 12. 2003 od J. K. osobně převzal částku 280.000,- Kč, čímž způsobil společnosti C., s. r. o., finanční škodu ve výši 758.254,40 Kč. Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Proti konstatovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný L. J. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 3 To 110/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto. Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že soudy obou stupňů zjištěné skutkové okolnosti nesprávně právně vyhodnotily, když učinily závěr, že jeho jednáním došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Dále poukázal na skutkovou podstatu tohoto trestného činu, jak je vymezena v trestním zákoně (tj. že v okamžiku uzavírání obchodního případu byl u obviněného dán úmysl obohatit sebe nebo jiného tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu). V této souvislosti konstatoval, že v dané věci nebylo vyvráceno jeho tvrzení, že působil jako zprostředkovatel pro zájemce o dodávku předmětného zboží, kterým byl A. L. Jmenovaný jej pověřil, aby provedl veškeré úkony související s obchodním případem s tím, že zboží bude jeho a ponese povinnosti z tohoto obchodního případu vyplývající. Obviněný zdůraznil, že bylo prokázáno, že při odběru zboží nebyl přítomen a tudíž v okamžiku jeho odběru nemohl uvést v omyl žádného zástupce společnosti C., s. r. o., uvedením společnosti C., s. r. o., jako odběratele či slibem o úhradě ceny. Na tom nemění nic ani skutečnost, že v následující době mohl být účasten na úkonech, které souvisely s dalším prodejem dodaného zboží a mohl být i příjemcem peněz, nicméně jen jako „platební místo“, nikoli jako vlastník těchto finančních prostředků. Obviněný rovněž vyjádřil nesouhlas se závěrem, že v daném případě se jednalo o nákup „za hotové“. Bylo prokázáno, že cena zboží nebyla uhrazena při předání, ale měla být uhrazena později, přičemž údaje svědků Š. a J. se liší v tom, kdy mělo být zaplaceno. Proto mají svůj význam i účetní doklady, které byly dodavatelem zboží vystaveny a soudu předloženy; z nich vyplývá zmatečnost jak v osobě odběratele, tak zejména ve výši ceny zboží a termínu její splatnosti. V tomto směru nemají závěry krajského soudu oporu v provedených důkazech a vychází jen z úvahy odvolacího soudu. Obviněný uvedl, že krajský soud činí právní závěr o jeho vině i na základě toho, že měl i později nakládat s penězi, které byly získány z prodeje uvedeného zboží třetí osobě - společnosti R., s. r. o. Podle jeho názoru není tento závěr podložen žádnými důkazy k provedení právního hodnocení, podle kterého by se mělo jednat o peníze L. J. a nikoli o prostředky, které byly jen vyplaceny na určené platební místo, a to ve prospěch A. L., v jehož prospěch obchodní případ zprostředkoval. Samotná skutečnost, že nedošlo k úhradě odebraného zboží automaticky nezakládá závěr, že se jedná o trestněprávní záležitost, přičemž trestním řízením nelze nahrazovat jiné typy řízení, v rámci kterých by se společnost C., s. r. o., měla domáhat zaplacení dodaného zboží a hlavně prokazovat oprávněnost svých nároků. V této spojitosti obviněný připomněl, že zmíněná společnost nepodala obchodněprávní žalobu, nedomáhala se úhrady nezaplacené ceny a jen využívá „dobrodiní“ trestního řízení, kdy své důkazní břemeno, u kterého si je vědoma, že by jej v příslušném obchodněprávním sporu neunesla, přenáší na státní orgány v rámci trestního řízení. S poukazem na výše rozvedené skutečnosti, ze kterých je v dovolání dovozováno nesprávné právní hodnocení předmětné trestní věci, obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 3 To 110/2006, a tomuto soudu věc vrátil, aby o ní znovu jednal a nově rozhodl. K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že pokud dovolatel poukazuje na úlohu A. L., pak tím fakticky polemizuje s obsahem tzv. skutkové věty, podle které bylo zboží odebráno nikoli s tím, že je určeno pro jmenovaného, ale pro společnost C., s. r. o. Zdůraznil, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ani veškeré další námitky, kterými dovolatel provádí vlastní hodnocení důkazů, popř. vytýká, že závěry soudů nemají oporu v provedených důkazech. K námitkám, které lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, státní zástupce uvedl, že obviněný se skutečně osobně nezúčastnil odběru zboží a nepravdivá tvrzení při něm neuváděl. Pro účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. je však typické, že účastník sice bezprostředně přispívá k tomu, aby došlo ke spáchání trestného činu, sám ale znaky jeho skutkové podstaty nenaplňuje. S ohledem na soudy zvolenou právní kvalifikaci, je nutno zmíněnou námitku považovat za bezpředmětnou. Podle názoru státního zástupce by okolnost, že nedošlo k zaplacení odebraného zboží, sama o sobě nezakládala skutkovou podstatu trestného činu podvodu ani jiného trestného činu. Trestný čin podvodu však může být spáchán i v rámci obchodněprávního vztahu, jestliže jeden z jeho subjektů odebírá zboží nebo služby, přičemž je od počátku alespoň srozuměn s tím, že za ně nebude zaplaceno. V daném případě nelze vznik a existenci obchodněprávního vztahu dovodit, neboť podle tzv. skutkové věty bylo poškozenému toliko předstíráno, že zboží je odebíráno společností C., s. r. o. Jestliže obviněný odebral, resp. organizoval odběr zboží, za které mělo být společnosti C., s. r. o., zaplaceno a při jehož odběru bylo předstíráno, že bude zaplaceno, pak takové jednání nezakládá jen obchodněprávní odpovědnost, ale je postižitelné i trestněprávně. Okolnost, že poškozený neuplatnil své nároky v řízení občanskoprávním resp. obchodněprávním, je z hlediska trestní odpovědnosti irelevantní. Podle státního zástupce ze soudních rozhodnutí jednoznačně nevyplývá, kdo se v postavení hlavního pachatele dopustil trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., což vyvolává pochybnosti o použité právní kvalifikaci. V tomto směru však dovolání žádné kvalifikované námitky neobsahuje a proto se touto problematikou nelze v dovolacím řízení zabývat. Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného L. J. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci citovaného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným L. J. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami naplněn. V dovolání obviněný vytýká, že nebylo vyvráceno jeho tvrzení, že působil jako zprostředkovatel pro zájemce o dodávku předmětného zboží, jímž byl A. L. a v jehož prospěch obchodní případ zprostředkoval. Ve prospěch jmenovaného byly na určené platební místo vyplaceny i peněžní prostředky, a tudíž se nejednalo o peníze dovolatele. Obviněný rovněž nesouhlasí s tím, že se jednalo o nákup zboží „za hotové“. Údaje svědků Š. a J. se liší v tom, kdy mělo být zaplaceno, a proto mají význam i dodavatelem vystavené účetní doklady z nichž vyplývá zmatečnost v osobě odběratele, výši ceny zboží a její splatnosti. Podle obviněného nemají v tomto směru závěry odvolacího soudu oporu v provedených důkazech. Nutno zdůraznit, že všechny tyto uplatněné výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a způsobu hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Jak již bylo výše uvedeno, tak v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný L. J. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný s poukazem na skutková zjištění též v podrobnostech tvrdí, že při odběru zboží nebyl přítomen a z tohoto důvodu nemohl uvést v omyl zástupce společnosti C., s. r. o., uvedením společnosti C., s. r. o., jako odběratele či slibem o úhradě ceny zboží. Rovněž vytýká, že neuhrazení odebraného zboží ještě nezakládá trestněprávní odpovědnost. Ani tyto námitky však nemohou uplatněný dovolací důvod naplnit. Obviněný L. J. totiž nevytýká nesoulad ve věci učiněných skutkových zjištění, jak jsou vyjádřeny v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a podrobně rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, s jejich právním posouzením jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., který spáchal jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. Své výhrady zaměřuje k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jímž ale uznán vinným nebyl. Lze poznamenat, že pro účastenství na trestném činu ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. je typické, že účastník sice bezprostředně přispívá k tomu, aby došlo k jeho spáchání, přičemž ale sám znaky skutkové podstaty trestného činu nenaplňuje. Jestliže obviněný organizoval odběr zboží, při kterém bylo podle tzv. skutkové věty úmyslně předstíráno (srov. její doslovné znění citované výše), že bude společnosti C., s. r. o., odběratelem společností C., s. r. o., zaplaceno (ačkoliv věděl, že jmenovaná společnost ve skutečnosti zboží neodebírá, neboť toto sám hodlal prodat), pak takové jednání není pouze nezaplacením zboží a nezakládá jen obchodněprávní odpovědnost tvrzenou v dovolání, ale je postižitelné též trestněprávně, jak na tyto všechny skutečnosti důvodně poukazuje i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání. Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v zákoně. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci. Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného L. J. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 21. prosince 2006 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:12/21/2006
Spisová značka:6 Tdo 911/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.911.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21