ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1549.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1549/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 12. 2006 o dovolání obviněných H. B., a L. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2005, sp. zn. 8 To 537/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 3 T 58/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné H. B. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obvinění H. B. a L. B. podali prostřednictvím společného obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2005, sp. zn. 8 To 537/2005, jímž byla podle §256 tr. ř. zamítnuta jejich odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 7. 10. 2005, sp. zn. 3 T 58/2005. S odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se každý z nich domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Okresnímu soudu v Sokolově nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná H. B. podala dovolání v zákonné lhůtě, avšak z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že obviněný L. B. podal dovolání opožděně.
K dovolání obviněné H. B.
Obviněná byla odsouzena pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Takto posoudily soudy skutek, který podle jejich zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněná, ačkoli neměla zvláštní oprávnění ve smyslu seznamu II přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., prodala v době od listopadu 2003 do 20. 4. 2005 v S. pěti jiným osobám nejméně v 295 případech celkem 61,4 gramů pervitinu, tj. chloridu metamfetaminu.
Obviněná v dovolání neuplatnila žádné námitky v tom směru, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Pouze takové námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem, jímž je podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jinak řečeno, jde o podřazení skutkových zjištění, která učinil soud, pod ustanovení hmotného práva (trestního zákona). Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo rámec zákonného dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jimiž sleduje prosazení své vlastní verze skutkového stavu. V dovolání nelze namítat nic proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
Obviněná založila dovolání v celém rozsahu na ryze skutkových námitkách. Vytýkala odvolacímu soudu, že znovu nevyslechl jednoho ze svědků, který byl vyslechnut v přípravném řízení, v hlavním líčení odepřel vypovídat z důvodu, že by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, avšak byl podle obviněné ochoten vypovídat ve veřejném zasedání před odvolacím soudem. Obviněná vyjádřila názor, že odvolací soud svým postupem porušil ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Obviněná tedy odvolacímu soudu vytýkala porušení p r o c e s n í c h ustanovení, která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, zatímco dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je porušení h m o t n é h o práva, tj. trestního zákona.
Obviněná sice formálně deklarovala zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnila námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj, nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3, 5 tr. ř.
K dovolání obviněného L. B.
Napadené usnesení bylo doručeno obviněnému dne 23. 5. 2006 a jeho obhájci dne 24. 3. 2006. V napadeném usnesení byl obviněný poučen mimo jiné o tom, že lhůta k podání dovolání činí dva měsíce od doručení usnesení, a o tom, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce a že podání, které není učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, i když je takto označeno. Tímto poučením se obviněný neřídil.
Lhůta dvou měsíců k podání dovolání (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) obviněnému uplynula dne 24. 5. 2006. Podání, které bylo možné považovat za dovolání, obviněný učinil prostřednictvím obhájce až dne 14. 6. 2006, tedy po uplynutí zákonné dovolací lhůty. Toho si byl obviněný evidentně vědom, neboť k samotnému dovolání připojil žádost o navrácení lhůty. Touto žádostí se Nejvyšší soud dále nezabýval, protože ustanovení §265e odst. 4 tr. ř. výslovně stanoví, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné dodat, že dovolací lhůta nebyla zachována podáním, které obviněný učinil dne 22. 5. 2006 sám, tj. nikoli prostřednictvím obhájce, byť toto podání označil jako dovolání. Podle §265d odst. 2 tr. ř. obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce, přičemž podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Vzhledem k tomu, že podání obviněného se nepovažuje za dovolání, nemohlo mít ani účinek, že by jím byla zachována dovolací lhůta.
Zcela bez významu jsou důvody, pro které obviněný zmeškal dovolací lhůtu, byť to případně byly, jak obviněný uvedl v žádosti o navrácení lhůty, obtíže se získáním advokáta jako obhájce, který by za něho podal dovolání. V této souvislosti lze jen poznamenat, že podat dovolání, a to alespoň v podobě zaručující zachování lhůty, mohl z titulu ustanovení §41 odst. 5 tr. ř. obhájce, který obviněného obhajoval v původním řízení.
Z důvodu opožděnosti podaného dovolání Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněného odmítl bez toho, že by se jím dále zabýval a že by na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 5 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec