ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1003.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 1003/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po R. B., za účasti 1) Ing. J. B., zastoupené advokátem, 2) RNDr. A. B., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2966/2002, o dovolání Ing. J. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2006, č. j. 24 Co 278/2006-135, takto:
Dovolání Ing. J. B. se odmítá.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po R. B., zemřelém, (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12.12.2002, č.j. 34 D 2966/2002-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byl pověřen JUDr. J. H., notář v P. (§38 odst. 1 o.s.ř.).
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 17.3.2006, č.j. 34 D 2966/2002-120, určil, že „obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění s pozůstalou manželkou Ing. J. B., činí ke dni úmrtí zůstavitele 1.339.191,80 Kč a že ½ veškerého majetku ve společném jmění manželů, tj. peněžní hotovost ve výši 1.000,- Kč, ½ bytového zařízení včetně domácích elektrospotřebičů v obvyklé ceně 1.500,- Kč, ½ majetkových práv a povinností zůstavitele jako majitele sporožirového účtu u Č. s., a.s., pob. P., v hodnotě zůstatku ke dni úmrtí ve výši 49.447,25 Kč, ½ majetkových práv a povinností zůstavitele jako majitele běžného devizového účtu u Č. s., a.s., pob. P., v hodnotě zůstatku ke dni úmrtí 1.203,39 EUR, tj. v přepočtu 37.148,65 Kč připadá poz. manželce“ a že „do dědictví patří druhá polovina uvedeného majetku a pohledávka za poz. manželkou z důvodu vypořádání zaniklého společného jmění ve výši 580.500,- Kč“.
K odvolání Ing. J. B. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.10.2006, č.j. 24 Co 278/2006-135, usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Ing. J. B. dovolání. Namítá, že „opakovaně navrhovala vypracování revizního znaleckého posudku a k tomuto návrhu zřetelně uvedla vady znaleckého posudku znalce Ing. P. a tyto vady řádně zdůvodnila“; že „má za to, že se znalec ve svém vyjádření ze dne 20.10.2004 se vznesenými námitkami proti znaleckému posudku nevypořádal“; že „z těchto důvodů nemůže souhlasit s názorem odvolacího soudu o tom, že se tento s námitkami dovolatelky vypořádal uspokojivě“; že „vzhledem k nejasné a neprůkazné odpovědi znalce na námitky dovolatelky bylo dle názoru dovolatelky, která opakovaně vyjádřila nesouhlas s předmětným znaleckým posudkem, namístě provést znalecký posudek nový, aby tak byla hodnota majetku spadajícího do dědictví správně a nepochybně zjištěna“; že „revizní posudek však v řízení proveden nebyl, přičemž se s námitkami dovolatelky znalec ani soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly“. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004).
Z obsahu dovolání Ing. J. B. (z vylíčení důvodů dovolání) je zřejmé, že dovolatelka namítá, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], případně, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Tyto námitky – jak výše vysvětleno – nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání Ing. J. B. není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Ing. J. B. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2007
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu