Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2007, sp. zn. 21 Cdo 1492/2007 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1492.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1492.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 1492/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) O. G., b) J. H., c) J. S., proti žalované S. – M. Z., spol. s r.o., o žalobě pro zmatečnost, podané žalobci proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. listopadu 2002, č. j. 9 C 240/2000 – 26, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 145/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2004, č.j. 40 Co 1193/2004-28, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Původní žalobce O. S., zemřelý, předložil Okresnímu soudu v Šumperku dne 1.7.2003 podání označené jako „žaloba pro zmatečnost“. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 28.6.2004, č.j. 9 C 145/2003-19, podání žalobce odmítl a rozhodl, že žalobce „není povinen hradit žalované náklady řízení“. Vycházel ze závěru, že žalobce, „ani přes výzvu soudu podle §43 odst. 1 o.s.ř., neodstranil vady podání, které brání jeho věcnému vyřízení“. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29.10.2004, č.j. 40 Co 1193/2004-28, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Dospěl k závěru, že podání žalobce „nesplňuje náležitosti řádné žaloby pro zmatečnost“; že z něj „je pouze zřejmé, kterému soudu je určeno, kdo jej činí a proti komu směřuje“ a že „ostatní náležitosti postrádá, případně jsou nesrozumitelné nebo neúplné“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 23.10.2006, č.j. 9 C 145/2003-134, opraveným usnesením ze dne 10.11.2006, č.j. 9 C 145/2003-136, rozhodl, že „soud bude v řízení pokračovat namísto původního žalobce O. S., zemřelého, s jeho procesními nástupci a) O. G., b) J. H., c) J. S.“. Podáními doručenými soudu prvního stupně dne 6.9.2006 [žalobkyně a)], dne 28.2.2007 [žalobce b)] a dne 22.3.2007 [žalobce c)] vzali žalobci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu zpět. Protože dovolání bylo všemi žalobci vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají právo na náhradu nákladů a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. prosince 2007 JUDr. Roman F i a l a, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/20/2007
Spisová značka:21 Cdo 1492/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1492.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28