ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.357.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 357/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) D., s.r.o., b) B. S., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) JUDr. F. K., jako správci konkurzní podstaty L. S., 2) T., v.o.s., o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 177/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. října 2005, č.j. 20 Co 371/2005-125, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě dne 12. 7. 2004 (doplněnou podáními ze dne 18.10.2004 a 26.10.2004) se žalobci domáhali určení, že „dobrovolná dražba ½ nemovitosti č.p. 55 na pozemku č. parc. 869/1 a ½ pozemku č. parc. 869/1 zapsaných u Katastrálního úřadu po K. k., KP N. na LV č. pro kat. úz. Č. S., kterou provedl dražebník, 2. žalovaný T. v.o.s. dne 16.6.2004, je neplatná“; že „nemovitost č.p. 55 na p.č. 869/1 a pozemek p.č. 869/1 zůstávají nadále ve spoluvlastnictví původních spoluvlastníků, tj. ½ nemovitosti č.p. 55 na p.č. 869/1 a ½ pozemku p.č. 869/1 ve vlastnictví firmy D. s.r.o., a ½ nemovitosti č.p. 55 na p.č. 869/1 a ½ pozemku p.č. 869/1 ve vlastnictví B. S.“. Uvedli, že „byly vydraženy předměty dražby z dobrovolné dražby vyloučené a navrhovatel dobrovolné dražby JUDr. K. nebyl oprávněn navrhnout provedení dobrovolné dražby“; že „dražebník zastoupený licitátorem JUDr. B. měl na základě uplatnění zákonného předkupního práva spoluvlastníka před zahájením dražby od dražby upustit“; že „na základě návrhu navrhovatele JUDr. F. K. provedla firma T. v.o.s. jako dražebník dne 16.6.2004 dobrovolnou dražbu ½ nemovitosti evidenčního čísla 55 – obchodní středisko na pozemku p.č. 869/1, ½ pozemku p.č. 869/1 o výměře 821 m2 zapsaných na LV č., obec a k.ú. Č. S.“; že „tato dobrovolná dražba byla navržena a provedena i přesto, že dle par. 17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách nelze v dobrovolné dražbě dražit věci, na nichž vázne zákonné předkupní právo spoluvlastníků“; „že u nedobrovolné dražby se předkupní právo může uplatnit v rámci dražby a dražbu lze konat i u věcí, které jsou zatíženy zákonným předkupním právem dle §56 odst. 2 zákona o veřejných dražbách č. 26/2000 Sb., kdežto u dražby dobrovolné nelze provést dražbu věci, na které vázne zákonné předkupní právo spoluvlastníka dle §17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách č. 26/2000 Sb.“; že „do zahájení dražby nepřišlo žádné vyrozumění o upuštění od dražby, B. S. proto jako jednatel právnické osoby D. s.r.o. a zároveň jako fyzická osoba před zahájením dražby uplatnil zákonné předkupní právo spoluvlastníka a doložil tím, že navrhovatel není oprávněn navrhnout provedení dražby“; že „dražebník zastoupený licitátorem JUDr. B. toto zákonné předkupní právo spoluvlastníka uznal“; že „přesto, že měl dražebník dle §23 odst. 6 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách od dražby upustit, dražbu zahájil“.
Podáním ze dne 18.10.2004 žalobci vzali zpět část žaloby ze dne 12.7.2004 s tím, že „nadále nepožadují, aby soud rozhodl o určení vlastnictví, ale pouze o neplatnosti dražby“.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22.2.2005, č.j. 20 Co 71/2005-80, zrušil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 2.11.2004, č.j. 5 C 177/2004-60, jímž „byl přibrán do řízení P. L. jako žalovaný 2) a bylo rozhodnuto, že řízení se nadále nebude účastnit žalovaný 2) T., v.o.s.“. Krajský soud vycházel ze závěru, že „v projednávaném řízení nejde o tzv. nesporné řízení a ani nejde o řízení, ve kterém by se účastenství zakládalo podle §94 odst. 2 o.s.ř., proto okresní soud nemohl okruh účastníků v rozporu s žalobou žalobců postupem podle §94 odst. 3 a 4 o.s.ř. měnit“; že „okresní soud byl vázán vymezením účastníků řízení tak, jak to žalobci učinili v žalobě, a pokud dospěl k závěru, že není dána věcná legitimace některého z účastníků, měl se tento jeho závěr projevit v rozhodnutí o věci samé tak, že měl žalobu zamítnout“.
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 19.5.2005, č.j. 5 C 177/2004-97, řízení zastavil „v části, v níž se žalobci domáhali určení vlastnictví k nemovitosti č.p. 55 na pozemku č. 869/1 a k pozemku 869/1, a to z jedné poloviny“, a „žalobu o určení, že je neplatná dobrovolná dražba ½ nemovitosti č.p. 55 na pozemku č. 869/1 a ½ pozemku č. 869/1 zapsaných na LV č. pro k.ú. Č. S.“, zamítl; současně žalobci a) a žalobci b) uložil povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení každý částku 5.112,- Kč a rozhodl že žalovaný 2) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že „v souzené věci je soud vázán vymezením okruhu účastníků řízení tak, jak jej v žalobě žalobci učinili“; že „není dána věcná legitimace žalovaných v tomto sporu, neboť nejsou účastníky právního vztahu, o nějž v řízení jde“; že „na tom nic nemění skutečnost, že dražbu žalovaný 2) provedl na základě smlouvy uzavřené s žalovaným 1)“; že „žalovaní jsou pouze účastníci smlouvy o provedení dobrovolné dražby uzavřené mezi žalovanými dne 3.5.2004, nejsou však účastníky samotné dobrovolné dražby“; že „žalobci se podanou žalobou nedomáhají určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi žalovanými, ale neplatnosti dobrovolné dražby“; že „ustanovení §48 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách odůvodňuje pouze věcnou legitimaci žalobců k podání žaloby o vyslovení neplatnosti dobrovolné dražby, nikoliv pasivní legitimaci žalovaných“; že „proto soud musel z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalobu zamítnout“.
K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20.10.2005, č.j. 20 Co 371/2005-125, rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl, že „ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1) žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem“; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že „se zcela ztotožňuje s právním posouzením věci okresním soudem“; že „zákon o veřejných dražbách stanoví, kdo je aktivně legitimován k podání žaloby“; že „neplatnost žaloby může být vyslovena jen na návrh některé z těchto aktivně legitimovaných osob“; že „zákon těmto osobám stanoví prekluzivní lhůtu, v níž musí toto své právo u soudu uplatnit“; že „kdo je pasivně legitimován, zákon nestanoví, z logiky věci však plyne, že je třeba se této neplatnosti dovolat vůči všem osobám, kterých se případné rozhodnutí o tom, že dražba byla neplatná, dotkne“; že „takovou osobou je nepochybně i vydražitel, který se po uhrazení ceny stává vlastníkem předmětu dražby, a to k okamžiku udělení příklepu (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách)“; že „se řízení neúčastnili všichni, na jejichž právní postavení by mohlo mít případné vyhovění žaloby dopad, tedy zejména vydražitel“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že „zákonná úprava institutu vyslovení neplatnosti dražby soudem na žádost oprávněné osoby umožňuje rozdílný výklad otázky pasivní legitimace a charakteru řízení jako řízení nesporného“; že „zákonodárce nepovažuje řízení o vyslovení neplatnosti dražby dobrovolné za řízení sporné“; že “z ustanovení §80 o.s.ř. vyplývá, že se sporná řízení zahajují pouze žalobou (návrhem na zahájení řízení) a nikoliv žádostí, kterou je nutno považovat za podnět k zahájení řízení nesporného“; že „zákon o veřejných dražbách připouští zahájení nesporného řízení o neplatnost dobrovolné dražby na základě podnětu, žádosti“; že „ze znění zákona logicky vyplývá, že soud rozhodne o neplatnosti dražby na základě žádosti na základě předložených listin a po jejich posouzení, tedy bez jednání a účasti dalších osob jako případných účastníků řízení“; že „vydražitel není účastníkem řízení, neboť nemohl způsobit neplatnost dražby a mohl by mít postavení jen vedlejšího účastníka, protože má právní zájem na jeho výsledku“; že „vydražitel jako účastník dražby nemá žádný vliv na plnění podmínek platné dražby a jako případný účastník na straně žalovaných by v případě úspěchu žádosti o vyslovení neplatnosti dražby byl povinen hradit náklady řízení a byl sankcionován za něco, co nemohl ovlivnit“; že „co se týče účasti dalších účastníků, přichází do úvahy dražebník a navrhovatel dražby, kteří způsobili neplatnost dražby svým nezákonným postupem a mají nést za své pochybení odpovědnost, uhradit případné náklady řízení a způsobenou škodu“; že „zákon pasivní legitimaci v předmětném řízení neupravuje vůbec a dle znění zákona, jeho gramatického výkladu a logiky věci zákonodárce nepočítá s účastí někoho jiného při řešení neplatnosti dražby než se žadatelem a soudem, který o žádosti rozhoduje na základě předložených listin“; že „osoby, které soud považoval za účastníky řízení, účastníky ve skutečnosti nejsou, i když mohou být dotčeni vyhověním žádosti o vyslovení neplatnosti dražby“; že „je nesporné, že byly splněny věcné podmínky pro vyslovení neplatnosti dražby, to znamená byla vydražena věc, na které vázne zákonné předkupní právo spoluvlastníka a smlouva o provedení dražby je neplatná, neboť podpisy na ní nejsou úředně ověřeny“; že „žádosti nebylo vyhověno a žaloba byla zamítnuta z důvodů procesních, když žalobci vynechali na straně žalovaných vydražitele P. L.“ a že „žádosti, ač důvodně a po právu podané, nebylo vyhověno z formálních důvodů, nedostatku pasivní legitimace“; že „soudy nemají shodný právní názor na charakter sporu, tedy zda se jedná o řízení sporné či nesporné“; že „soudy měly splnit svou poučovací povinnost v tom směru, že se řízení neúčastní všichni, na jejichž právní postavení by mohlo mít případné vyhovění žalobě dopad“. Navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolání žalobců bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatelé tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Projednávanou věc je třeba posuzovat - s ohledem na to, že napadená veřejná dražba byla provedena dne 16.6.2004 - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb. (dále jen \"zákon o veřejných dražbách\").
Podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel dražby požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §12 odst. 1 a 2, §14 odst. 3, §15 odst. 1 až 3, §19, §20, §21, §23 odst. 1 až 10, §25 a v §26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999, sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné dobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle tohoto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), jestliže byla žaloba podána proti osobám k určení neplatnosti dražby legitimovaným, a byla-li žaloba podána v prekluzívní lhůtě v tomto ustanovení uvedené.
Žaloba o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. Podání této žaloby má totiž oporu v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách a žalobu lze projednat, aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
Oprávnění (věcnou legitimaci) k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby (tj. právo domáhat se vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby) zákon poskytuje - jak se uvádí v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách - každému účastníku dražby (tj. osobě přítomné při dražbě, která se dostavila za účelem činit podání a splňuje podmínky stanovené zákonem o veřejných dražbách), dražebnímu věřiteli (tj. zástavnímu věřiteli, věřiteli, jehož pohledávka je zajištěna omezením převodu nemovitostí nebo zadržovacím právem, správci daně, správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně provádějící veřejné zdravotní pojištění) a navrhovateli (tj. osobě, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhla provedení dražby). Kdo je v řízení o této žalobě pasivně věcně legitimován, však zákon o veřejných dražbách výslovně nestanoví.
Při úvaze, které z osob zúčastněných na veřejné dobrovolné dražbě jsou v řízení o neplatnost této dražby pasivně věcně legitimovány, je třeba přihlédnout k výše nastíněné právní povaze veřejné dobrovolné dražby, zmíněným předpokladům pro vyslovení její neplatnosti a důsledkům, které z vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro právní vztahy těchto osob, jakož i k tomu, že účinek rozhodnutí o žalobě, jak vyplývá především z povahy neplatnosti dražby, se musí vztahovat na všechny, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, a že závěr o platnosti dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně. Uvedená hlediska vyžadují, aby se řízení o neplatnost veřejné dobrovolné dražby vždy zúčastnili její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, oprávněná podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit (srov. §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách), dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci, tedy všichni, jejichž práv a povinností se rozhodnutí o žalobě o neplatnosti dražby (již ze samotné své podstaty) týká (musí týkat), neboť musí být zajištěno, aby, protože rozhodnutí o žalobě bude působit na jejich práva a povinnosti, mohli za řízení v zájmu ochrany svých práv a oprávněných zájmů vykonávat ohledně žalobou napadené dražby svá procesní práva, popřípadě plnit své procesní povinnosti a přispět tak k dosažení účelu řízení (tj. rozhodnutí o žalobě v souladu s hmotným právem), a aby vůči všem, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, byla otázka její neplatnosti vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§159a odst. 1 a 4 o.s.ř.). Nepodala-li některá z těchto osob žalobu, musí všechny vystupovat na žalované straně a mají za řízení postavení tzv. nerozlučných společníků (§91 odst. 2 o. s. ř.). Řízení o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách se tedy - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53, ročník 2006) - musí účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, oprávněná podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit, dražebník a vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud proto v souladu se zákonem dospěl k závěru, že žaloba o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, kterou žalobce podal jen proti dražebníku, musela být pro nedostatek pasivní věcné legitimace zamítnuta.
Protože odvolací soud posoudil projednávanou věc v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít rozsudek odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam; dovolání proti němu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2007
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu