Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2007, sp. zn. 28 Cdo 2807/2006 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2807.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2807.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2807/2006 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce C., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. B., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 111.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 364/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2006, č. j. 11 Co 22/2006-112, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem výše označeným tak, že v části, napadené odvoláním žalobce, změnil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2.9.2005, č.j. 16 C 364/2004-50, a touto změnou uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 107.700,- Kč s 2% úrokem z prodlení ročně od 9.12.2004 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu téhož úroku za dobu od 11.7.2004 do 8.12.2004 žalobu zamítl. Žalovaný byl odvolacím soudem zavázán, v rámci změny prvostupňového rozsudku, k náhradě nákladů řízení žalobce před soudem prvního stupně ve výši 29.520,- Kč a před soudem odvolacím ve výši 31.367,- Kč, vždy k rukám jeho právního zástupce. Odvolací soud vyšel z platné nájemní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem dne 14.4.2003. Tato nájemní smlouva měla za předmět budovu čerpací stanice, 2 podzemní nádrže a pozemky parc. č. 1513 a 1514/1, vše v obci O. Strany si v bodě III. nájemní smlouvy sjednaly výši nájemného 55.000,- Kč, splatného předem vždy do pátého dne příslušného kalendářního měsíce. V části VI. bodu 2 bylo dohodnuto, že v případě prodlení s platbou nájemného je pronajímatel oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 300,- Kč za každý den. Žalovaný se dostal podle zjištění odvolacího soudu do prodlení, a to v délce 359 dní. Za toto období představovala sjednaná smluvní pokuta 107.700,- Kč. Takto byla smluvní pokuta dne 29.6.2004 fakturována, žalovaný však nezaplatil a dosud tedy příslušnou částku dluží. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru o platnosti předmětné nájemní smlouvy, sjednané k několika nemovitostem. Právní režim vztahu mezi účastníky se řídil ustanoveními §663 a násl. o. z. To tím spíše, že podle smlouvy již bylo delší dobu plněno (pacta sunt servanda). Nárok na smluvní pokutu se opíral o §544 odst. 1 o. z. a tato pokuta byla sjednána v přiměřené výši. Odvolací soud zamítl žalobu pouze v té části, v níž žalobce požadoval úrok z prolení od 11.7.do 8.12.2004; nárok na příslušenství byl uplatněn teprve doručením žaloby protistraně. Proti nepříznivým výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovodil ze změny rozsudku soudu prvního stupně (v příslušné části) rozsudkem odvolacího soudu. Důvody dovolání spatřoval jednak v procesním pochybení odvolacího soudu, jednak v nesprávném právním posouzení věci. Ohledně procesní vady řízení s následkem nesprávného rozhodnutí tvrdil dovolatel, že odvolací soud provedl v řízení jen jediný důkaz, a to čtením předmětné nájemní smlouvy. Pochybil tedy, jestliže při změně rozsudku vycházel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně. Aby bylo možné rozsudek změnit, muselo by dojít též k odlišným skutkovým zjištěním na straně odvolacího soudu. Ohledně nesprávného právního posouzení věci poskytl žalovaný dovolacímu soudu možnost posouzení rozsáhlé argumentace, obsahující jak rekapitulaci předchozího průběhu věci, tak i tvrzení, jež možno bezprostředně považovat za vylíčení dovolacího důvodu. Dovolatel zejména tvrdil, že nájemní smlouva, která by podle něj neměla být platná, není udržitelná na základě argumentace odvolací instance, že se účastníci po dobu delší než jeden rok touto smlouvou řídili. Neplatnost nájemní smlouvy spatřoval dovolatel i ve způsobu užívání jednotlivých nemovitostí; k tomu docházelo jen zčásti, specifickým způsobem. Vymezení předmětu nájmu, jak bylo provedeno v čl. I. nájemní smlouvy, tedy neodpovídalo skutečnosti. Odvolací soud se podle dovolatele dostatečně nevypořádal s odvolacími tvrzeními žalovaného, včetně námitky o rozporu požadavku na smluvní pokutu se zásadami poctivého obchodního styku. Mezi stranami totiž docházelo k placení nájemného vždy později, což bylo podloženo ústní dohodou. Taková praxe placení nájemného byla mezi účastníky nájemního vztahu již delší dobu nastolena. V této souvislosti dovolatel poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 971/2004, ve kterém je praxe sjednání a placení nájemného shledána relevantní pro posouzení oprávněnosti postupu pronajímatele, při němž byla dána výpověď. Konečně pak výši smluvní pokuty shledal dovolatel jako nepřiměřenou a brojil proti tomu, že odvolací instance zde svůj právní závěr blíže nezdůvodnila. Dovolatel závěrem žádal, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno k němu oprávněnou osobou včas, při zachování podmínky povinného zastoupení advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř. ). Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a Nejvyšší soud tedy posuzoval dovolací důvody, jak je dovolatel uplatnil v intencích §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Dovolání není opodstatněné. Především je nutno zdůraznit, že odvolací soud správně posoudil samotný základ právního vztahu mezi účastníky, tedy nájemní smlouvu ze dne 14.4.2003. Ta je nepochybně platná; neobstojí ta tvrzení brojící proti její neplatnosti, která se vztahují k užívání pozemků a nádrží, tedy nejen nebytových prostor v budově čerpací stanice. Tento stav je nutné posuzovat komplexně. Nejvyšší soud již v usnesení sp. zn. 28 Cdo 764/2004 dospěl k závěru, že areál podobného typu, jako v nyní projednávané věci, je možné – vzhledem k podstatě funkce užívání, realizované v nebytových prostorách – pronajmout cestou smlouvy o nájmu nebytových prostor. V citované věci se jednalo o pronajímaný areál funkčně takřka shodný s tím, který je nyní předmětem právního posouzení. Poněvadž byly pronajaty nemovitosti jako celek, řídí se smluvní vztah ustanoveními §663 a násl. o. z. (nájemní smlouva samotná pak též ustanovením §3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor). Posledně zmíněnou interpretační praxi potvrdil již dříve Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 2 Cdon 1548/97, publikovaném pod R 73/2000. Učinil-li odvolací soud správný závěr stran platnosti nájemní smlouvy, zbylo již jen, z hlediska hmotněprávního posouzení věci, vypořádat se s otázkou přiměřenosti sjednané smluvní pokuty (samotné prodlení žalovaného nebylo napadeno). Tato smluvní pokuta, řídící se ustanovením §544 odst. 1 o. z., byla stranami sjednána v přiměřené výši; neprotiřečí zásadám poctivého obchodního styku ani dobrým mravům. Jestliže měsíční nájemné činilo 55.000,- Kč, pak smluvní sankce ve výši 300,- Kč za den prodlení není nadsazená. Brojí-li dovolatel proti argumentaci odvolacího soudu, jenž uvedl, že „výše pokuty 300,- Kč za den prodlení je přiměřená ve vztahu k výši nájemného“, pak toto odůvodnění akceptovatelné smluvní pokuty se jeví dovolacímu soudu jako zcela postačující. Výši smluvní pokuty je vždy nutné určit vzhledem k okolnostem konkrétního případu; okolnosti nyní posuzované věci nejsou nijak mimořádné a bylo zcela oprávněným ujednáním smluvních stran, aby bylo prodlení sankcionováno právě takovým způsobem, na němž se dohodly. K přiměřenosti sjednání určité výše smluvní pokuty poukazuje Nejvyšší soud též na své rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 588/2003 (Soubor rozhodnutí NS, sešit 30, C 2801), a podpůrně též na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 358/94 (Právní rozhledy č. 6/96) a na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 2675/96 (Právní rozhledy č. 5/97). Jestliže dovolatel poukazuje ve svých tvrzeních na již vzájemně akceptovanou praxi stran, podle níž mělo k platbám měsíčního nájemného docházet zcela běžně pozdě, a smluvní pokuta by se za těchto okolností stala jakousi šikanou (výkonem práva v rozporu s dobrými mravy), pak toto tvrzení dovolatele nemohlo být ze strany dovolacího soudu zohledněno. Není totiž explicitní součástí důkazních zjištění ani první instance ani odvolacího soudu. Nejvyšší soud je ovšem soudem přezkumným, provádějící právní posouzení věcí, nikoli soudem nalézacím (viz výklad §243a o. s. ř.). Nemohl tedy brát v úvahu taková tvrzení dovolatele, pro něž nenalezl ve skutkových zjištěních nižších instancí náležitou oporu. Tím méně bylo možné přisvědčit dovolacím tvrzením, jež byla dovolatelem podřazena pod ten dovolací důvod, který měl spočívat v procesním pochybení odvolací instance. Dovolatel se mýlí, jestliže se domnívá, že určitá – odvolacím soudem nezpochybněná – skutková zjištění nemohou vést k takovému právnímu závěru odvolacího soudu, který je odlišný od právního závěru soudu prvního stupně. Právě v nyní projednávané věci došlo k tomu základnímu rozporu právního posouzení nižšími instancemi, že odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění k předmětu nájmu a ze zjištěných skutečností pak odlišně dovodil, že nájemní smlouva je platná. Konkrétně se jednalo o výklad rozsahu termínu „nájem nebytových prostor“. V tomto ohledu Nejvyšší soud odkazuje na již zmíněné rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 764/2004 a dodává jen, že otázku předmětu nájmu nebytových prostor – funkční jednotky, obsahující vedle nebytových prostor též přilehlé součásti (nádrže, pozemky) – již považuje za vyřešenou a správně po právní stránce nižší instancí posouzenou. Odvolací soud tedy rozhodl správně a dovolání žalovaného bylo proto zamítnuto (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.). Žalobce byl v dovolacím řízení úspěšný, nevznikly mu však žádné náklady. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 19. prosince 2007 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/19/2007
Spisová značka:28 Cdo 2807/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2807.2006.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28