ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.5105.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 5105/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně Z. Z., proti žalovaným 1) Z. M., a 2) J. M., o zaplacení 10 000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 11 C 4/2002, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. ledna 2007, č. j. 9 Co 276/2006-75, takto:
I. Dovolání druhého žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9. prosince 2004, č. j. 11 C 4/2002–54, uznal žalované povinnými zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 10 000,-Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o zaplacení soudního poplatku.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne
10. ledna 2007, č. j. 9 Co 276/2006-75, toto odvolání odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 a §211 o.s.ř.
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo doručeno druhému žalovanému dne 6. února 2007 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dne
15. února 2007 včasné dovolání, v němž s tímto rozhodnutím vyslovuje nesouhlas
a žádá, aby bylo zrušeno.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil
(§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Podle §238 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá o.s.ř.), přičemž ustanovení §237 o.s.ř. platí obdobně.
Podle §238a o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 o.s.ř. (§336n o.s.ř.)
a v §338za odst. 2 o.s.ř., přičemž ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. platí obdobně.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1 o.s.ř.) a o záměně účastníka (§92 odst. 2 o.s.ř.).
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř., b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1 o.s.ř.) a o záměně účastníka (§92 odst. 2 o.s.ř.).
Podle §239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a
a §75b o.s.ř.) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§78d o.s.ř.).
Z citovaných ustanovení vyplývá, že žádné z nich nedopadá na případ rozhodnutí odvolacího soudu.
Protože tedy není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto dovolání druhého žalovaného jako nepřípustné odmítl (243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.). Dovolací soud pouze pro úplnost připomíná, že podle ustanovení §229 odst. 4
o. s. ř. může účastník případně za zákonem stanovených podmínek napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, žalobou pro zmatečnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 ve spojení s §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 o. s. ř. za situace, když dovolání druhého žalovaného bylo sice odmítnuto, avšak ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu