ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.403.2008.1
sp. zn. 4 Nd 403/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. prosince 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci péče o nezletilou P. V., zastoupenou opatrovníkem Městským úřadem Humpolec, dítěte matky V. V. a otce P. V., vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 0 P 170/2002, o návrhu otce na přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně z důvodu vhodnosti dle ust. 12. odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 0 P 170/2002 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Hodoníně.
Odůvodnění:
Ve věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 0 P 170/2002 podal otec nezletilé P. V. návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně, a to podáním označeným jako „Odvolání proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově, předání celého spisu (veškeré dokumentace) Okresnímu soudu v Hodoníně k rozhodnutí, z důvodu opětovného pochybení Okresního soudu v Pelhřimově“.
V tomto podání uvedl, že přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně navrhuje jednak vzhledem k tomu, že v obvodu tohoto soudu má trvalý pobyt, jednak proto, že o zákonnosti v procesním postupu Okresního soudu v Pelhřimově má pochybnosti.
K návrhu se podáním ze dne 20. 6. 2008 vyjádřila matka nezletilé V. V. a vyslovila s tímto návrhem nesouhlas s tím, že „kvůli výmyslům P.V.“ nehodlá někam dojíždět a že řízení ve věci se již tak dost protahuje.
Okresním soudem v Pelhřimově byl vyzván k vyjádření k návrhu i opatrovník nezletilé – Městský úřad Humpolec, a to s tím, že pokud se k návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se v souladu s ustanovením §101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že proti návrhu nemá námitek. Městský úřad Humpolec se k návrhu nevyjádřil a je tedy možno předpokládat, že k návrhu na přikázání věci jinému soudu nemá námitek.
Vzhledem k tomu, že nejblíže společně nadřízeným soudem Okresního soudu v Pelhřimově a Okresního soudu v Hodoníně je Nejvyšší soud České republiky, byl tomuto soudu předložen předmětný návrh na delegaci dle §2 odst. 2 o. s. ř. k rozhodnutí.
Nejvyšší soud se zabýval okolnostmi podání návrhu a důvody, pro které byl návrh podán a dospěl k závěru, že návrhu nelze vyhovět.
Podle ust. §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Z důvodu vhodnosti lze věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu zejména tehdy, nasvědčují-li okolnosti případu, a to ať již na straně účastníků nebo vyplývající z okolností věci (předmětu řízení apod.), že jiný soud věc projedná
a rozhodne rychleji a hospodárněji.
Důvody vedoucí k odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik závažné, aby odůvodňovaly výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
V posuzovaném případě otec nezletilé odůvodňuje svůj návrh na přikázání věci jednak svým trvalým bydlištěm, jednak svými pochybnostmi o správnosti postupu Okresního soudu v Pelhřimově.
Tyto důvody nepovažuje Nejvyšší soud za dostatečně významné, aby na jejich základě bylo návrhu vyhověno. Sama skutečnost trvalého bydliště některého z účastníků řízení, aniž by k ní přistupovaly jiné závažné důvody, tento návrh odůvodňovat nemůže, zejména v situaci, kdy řízení je vedeno u soudu místně příslušného dle místa trvalého bydliště jiného účastníka či účastníků a přikázání věci jinému soudu by tedy bylo na jejich úkor.
Pochybnosti otce nezletilé o správnosti dosavadního postupu Okresního soudu v Pelhřimově, resp. jeho tvrzení o údajném pochybení jichž se tento soud vůči němu dopustil, Nejvyšší soud nepovažuje za důvody, které by opravňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud po posouzení okolností, v nichž otec nezletilé spatřuje důvod pro přikázání věci jinému soudu, dospěl k závěru, že návrhu nelze vyhovět. Z návrhu samotného je zjevné, že otec nezletilé se tímto návrhem pokouší dosáhnout odejmutí věci soudu, s jehož dosavadním postupem není spokojen. Nespokojenost účastníka s průběhem a výsledky řízení však Nejvyšší soud nemůže akceptovat jako důvod k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Tato otázka byla ostatně již v průběhu řízení řešena, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře – svým usnesením ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 15 Nc 332/2008 nevyhověl námitce podjatosti soudkyně Okresního soudu v Pelhřimově JUDr. A. J. a tuto soudkyni z projednávání a rozhodování v této věci nevyloučil. V poučení obsaženém v písemném vyhotovení tohoto usnesení je jednoznačně uvedeno, že proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. Nejvyšší soud k této skutečnosti považuje za vhodné poznamenat, že nepřípustné dovolání nelze nahrazovat ani jiným procesním prostředkem, jako je návrh na přikázání věci jinému soudu dle §12 o. s. ř.
S ohledem na předmět řízení a jeho dosavadní průběh je zřejmé, že přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně by nemohlo přispět k rychlejšímu a hospodárnějšímu rozhodování.
Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto, že věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 0 P 170/2002, se nepřikazuje Okresnímu soudu v Hodoníně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná