Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2009, sp. zn. 29 Cdo 4061/2007 [ rozsudek / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4061.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4061.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4061/2007 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce JUDr. T. F., zastoupeného Mgr. M. R., advokátem, proti žalovanému Z. A., zastoupenému JUDr. Š. V., advokátkou, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 89/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2007, č. j. 12 Cmo 449/2006-95, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2007, č. j. 12 Cmo 449/2006-95, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem k odvolání žalovaného změnil rozsudek ze dne 12. dubna 2006, č. j. 39 Cm 89/2005-47, jímž Krajský soud v Hradci Králové ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 23. května 2005, č. j. 39 Sm 69/2005-26, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1,500.000,- Kč s 6% úrokem od 3. června 2003 do zaplacení, směnečnou odměnu 5.000,- Kč a náklady řízení, tak, že směnečný platební rozkaz zrušil. Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně, který uzavřel, že žalovanému jako směnečnému rukojmímu nepřísluší námitka nesprávného vyplnění směnečné sumy ani námitka „neplatnosti smluvní pokuty pro její rozpor s dobrými mravy“ [rozuměj námitky vztahující se ke směnkou zajištěným pohledávkám z leasingové smlouvy ze dne 28. srpna 2000, uzavřené mezi pronajímatelkou C. s. r. o. (dále jen „pronajímatelka“) a nájemkyní M. c., spol. s r. o.(dále jen „nájemkyně“)] - dospěl k závěru, podle něhož směnečný platební rozkaz nebyl vydán po právu. Odkazuje na ustanovení čl. I §10, §17, §20, §44 a §77 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“), především zdůraznil, že směnka byla na žalobce indosována po splatnosti, pročež má indosament účinky obyčejného postupu a žalovanému zůstaly k dispozici všechny námitky, které měl vůči indosantovi (remitentovi). V situaci, kdy žalovaný uzavřel jménem nájemkyně s pronajímatelkou smlouvu o udělení vyplňovacího práva datovanou 28. srpna 2000, ve které byly vymezeny předpoklady, za jejichž splnění mohla pronajímatelka (remitent) vyplnit do směnečné listiny údaje směnečné sumy a data splatnosti, akceptoval podmínky pro vyplnění blankosměnky, s čímž musel být srozuměn i remitent, který blankosměnku žalovanému k převzetí směnečného rukojemství předložil. Zkoumaje ujednání o smluvní pokutě obsažené v leasingové smlouvě dále odvolací soud uzavřel, že smluvní pokuta „je nezvykle konstruována, neboť její výše není závislá na výši dlužné částky - bez ohledu na to, zda nájemkyně byla v prodlení s placením celé měsíční splátky 13.953,- Kč nebo jen její části, byla povinna platit pokutu 350,- Kč denně“. „Tato výše v případě prodlení s placením celé měsíční splátky 13.953,- Kč odpovídá ročnímu úroku 915 % a pokud by byl dlužník v prodlení s placením pouze 1,- Kč smluvní pokuta 350,- Kč za každý týden prodlení by odpovídala ročnímu úroku 12,775.000 %. Takto extrémně vysoká smluvní pokuta, která se neodvíjí od výše částky, jejíž včasné zaplacení má zajišťovat, je neplatná podle §39 občanského zákoníku (dále jenobč. zák.“), neboť se příčí dobrým mravům“. V situaci, kdy pronajímatelka obdržela od třetí osoby za prodej předmětu leasingu kupní cenu ve výši 305.000,- Kč, kterážto částka převýšila výši dlužných leasingových splátek, shledal odvolací soud výše zmíněné námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu (rozuměj námitky neexistence směnkou zajištěné pohledávky z důvodu neplatnosti ujednání o smluvní pokutě a kompenzaci dluhu inkasem kupní ceny za následný prodej předmětu leasingu po zániku leasingové smlouvy odstoupením ze strany pronajímatelky) opodstatněnými. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel akcentuje, že směnka obsahuje doložku „bez protestu“ pročež „lhůta k učinění protestu pro nezaplacení nemohla začít běžet“. Polemizuje s odvolacím soudem v závěru, podle něhož měl indosament jen účinky obyčejného postupu a v tomto směru odvolacímu soudu vytýká nesprávný výklad ustanovení čl. I. §20 a §46 směnečného zákona. Protestuje dále proti závěru odvolacího soudu, podle něhož žalovanému jako směnečnému rukojmímu přísluší námitky vztahující se ke směnkou zajištěné pohledávce, s tím, že žalovaný nebyl účastníkem dohody o vyplnění blankosměnky, pročež mu námitka nesprávného vyplnění blankosměnky ve smyslu ustanovení čl. I §10 směnečného zákona nepřísluší. Za rozporné s hmotným právem považuje právní posouzení věci odvolacím soudem ohledně (ne)platnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení §39 obč. zák., maje za to, že odvolací soud mohl v rámci námitkami vymezeného rozsahu odvolacího přezkumu posoudit, zda v posuzovaném případě byla namístě aplikace ustanovení §301 obch. zák.; takový postup však nemohl nahradit aplikací ustanovení §3 odst. 1 a §39 obč. zák. Dovolatel nepovažuje smluvní pokutu za nepřiměřeně vysokou a upozorňuje, že výsledná výše smluvní pokuty je výsledkem „relativně dlouhé doby, která uplynula ode dne splatnosti zajištěné pohledávky do jejího zaplacení“. Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, podle něhož byl dluh z titulu nezaplacených leasingových splátek „splacen“ částkou 305.000,- Kč, kterou pronajímatelka obdržela jako kupní cenu z prodeje předmětu leasingu třetí osobě. Šlo totiž o dispozici vlastníka s předmětem leasingu po zániku leasingové smlouvy, aniž by zde byl jakýkoli právní důvod pro snížení dluhu z leasingových splátek o výše uvedenou kupní cenu. Konečně existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel spatřuje v tom, že se odvolací soud námitkou nesprávného vyplnění blankosměnky zabýval v rozporu se zásadou koncentrace směnečného řízení vyjádřenou v ustanovení §175 odst. 4 o. s. ř.. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné. Jde-li o řešení otázek, zda žalovanému jako směnečnému rukojmímu přísluší ve vztahu k žalobci námitka nesprávného vyplnění blankosměnky a námitka neexistence směnkou zajištěné pohledávky, odpovídají závěry odvolacího soudu následné judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1636/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2007, pod číslem 151, jakož i rozhodnutí ze dne 30. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3727/2007, jež bylo dne 9. prosince 2009 schváleno občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož lze ujednání o smluvní pokutě v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné podle ustanovení §39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty, však neobstojí. Je tomu tak proto, že rovněž v době po rozhodnutí odvolacího soudu velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sjednotil do té doby rozpornou judikaturu Nejvyššího soudu v řešení uvedené otázky, a to rozsudkem ze dne 14. října 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007. V něm formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož ujednání o smluvní pokutě není možno v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné podle ustanovení §39 obč. zák. pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty, když takovou situaci řeší ustanovení §301 obch. zák. upravující moderační oprávnění soudu. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem výše zmíněným závěrům, přijatým v rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, které je tříčlenný senát Nejvyššího soudu povinen respektovat, odporuje (a zůstává tak otevřená i otázka, zda a v jakém rozsahu přetrvává po zániku leasingové smlouvy v důsledku odstoupení ze strany pronajímatelky směnkou zajištěná pohledávka), Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243b odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. prosince 2009 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/21/2009
Spisová značka:29 Cdo 4061/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4061.2007.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-09