ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.369.2009.1
sp. zn. 4 Nd 369/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce B. V., proti neoznačenému žalovanému, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 12/2008, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Leandra Zilvarová a JUDr. Jitka Horová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 119/2009.
Odůvodnění:
Žalobce podal k Vrchnímu soudu v Praze odvolání (č. l. 26) ze dne 6. 3. 2009 proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 37 C 12/2008, jímž bylo rozhodnuto, že se žaloba pro zmatečnost odmítá a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. 11 Cmo 119/2009.
V odvolání žalobce taktéž namítl podjatost „všech soudců“ Vrchního soudu v Praze. Jako důvody uvedl „skutečnosti již dříve uvedené“. Z předkládací zprávy Vrchního soudu v Praze se podává, že žalobce nebyl vyzván, aby námitku blíže konkretizoval, protože vede celou řadu sporů (viz. spisový obal a č. l. 2 spisu), ve všech pravidelně vznáší námitky podjatosti soudců prvního stupně, jakožto i Vrchního soudu v Praze coby soudu odvolacího, kteréžto vždy odůvodňuje stejně. Z č. l. 2 spisu vyplývá, že žalobce svou námitku podjatosti zakládá na přesvědčení, že se ze strany Krajského soudu v Praze jedná o cílený postup, resp. organizovanou represi vůči jeho osobě, a to za součinnosti Vrchního soudu v Praze, kdy jsou porušována žalobcova občanská práva a mezinárodní dohody o respektování práv jednotlivce.
Vrchní soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením soudců senátu 11 Cmo, který má podle rozvrhu práce ve věci rozhodovat, a zastupujících senátů 6 Cmo a 16 Cmo, tj. JUDr. Evy Sekaninové, JUDr. Milady Lukáčové, JUDr. Evy Keményové, JUDr. Hany Voclové, JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Aleny Pavlíkové, JUDr. Leandry Zilvarové a JUDr. Jitky Horové.
Jmenovaní soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Vyloučení soudce tak zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K pochybnostem musí být dán objektivní důvod.
K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci Vrchního soudu v Praze, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům řízení a jejich zástupcům. Žalobce ve svém podání neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců. Ačkoli žalobce nebyl Vrchním soudem v Praze vyzván, aby svou námitku podjatosti blíže konkretizoval, je možno odkázat na další žalobcem vedená řízení, ve kterých námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze uplatnil, konkr. vůči totožným soudcům jako v této věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 4 Nd 205/2009, ve věci vedené žalobcem u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 9/2008). V návaznosti na výše uvedené skutečnosti, je tak nutno učinit závěr, že není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců.
Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou žalobcem neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. Vzhledem k tomu, že takovéto důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 119/2009, byly vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu, nebyly v dané věci shledány, rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata