ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.85.2009.1
sp. zn. 4 Tz 85/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 19. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného R. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 5 To 46/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 5 To 46/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998, §176 odst. 1 tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb., §49 odst. 1 tr. zákona, v tehdy platném znění, §50 odst. 1 tr. zákona a §259 odst. 4 tr. řádu v neprospěch obviněného R. J.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o vině pod bodem a), pokud jím byl obviněný uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny dle §176 odst. 1 tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb. v souběhu s trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb., výrok o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a výrok o trestu zákazu činnosti.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené výroky rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchnímu soudu v Olomouci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2001, sp. zn. 48 T 8/2000, byl obviněný R. J. uznán vinným v bodě 1) výroku rozsudku trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, v bodě 2) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, v bodech 3) a 4) dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona.
Za skutky uvedené v rozsudku ad 1), 2), 3) byl obviněnému v sazbě ustanovení §250 odst. 4 tr. zákona, za použití §35 odst. 2 tr. zákona uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 1 T 166/99, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro skutek uvedený ad 4) soud dle §37 tr. zákona upustil od uložení dalšího trestu. Současně byl uložen i trest zákazu činnosti dle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona spočívající v zákazu podnikatelské činnosti v oboru koupě zboží za účelem dalšího prodeje na dobu pěti let. Dále byly učiněny výroky o povinnosti obviněného dle §228 odst. 1 tr. řádu zaplatit na náhradě škody specifikovaným poškozeným v určené výši, jeden z poškozených byl dle §229 odst. 2 tr. řádu odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání obviněný R. J. a okresní státní zástupce. Vrchní státní zástupce vzal podané odvolání zpět svým výslovně učiněným prohlášením ve veřejném zasedání dne 9. 10. 2002, a toto zpětvzetí odvolání vzal předseda senátu na vědomí dle §250 odst. 1, odst. 4 tr. řádu.
Z podnětu odvolání, jež podal obviněný, odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek ve výrocích o vině pod body 1), 2), v celém výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, ve výroku učiněném dle §37 tr. zákona a výroku o náhradě škody učiněných dle §228 odst. 1 tr. řádu ve vztahu k poškozeným M. M., J. V., J. N., P. C., P. P., L. Z. a Ing. J. Š.
Za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově uznal obviněného R. J. vinným, že ačkoliv si byl vědom, že nebude schopen dostát svým závazkům a neměl dostatek finančních prostředků,
a) v přesně nezjištěné době v měsíci listopadu 1997, v místě svého trvalého bydliště v obci R., ul. S., okr. B., pozměnil svůj živnostenský list vystavený OÚ B. pro předmět podnikání – obchodní živnost – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej tak, že na psacím stroji dopsal do předmětu podnikání položku „klempířství a pokrývačství“, takto padělaný živnostenský list použil dne 8. 12. 1997 při uzavření smlouvy o dílo s B. N., bytem K., K., na kompletní opravu střechy, a v souvislosti s touto smlouvou v den uzavření smlouvy obdržel zálohu ve výši 90.000,- Kč, dne 8. 5. 1998 obdržel další zálohu ve výši 95.000,- Kč a dne 28. 5. 1998 další zálohu ve výši 119.469,80 Kč, na opakované urgence na dodání materiálu a zahájení stavby nereagoval, termíny prací oddaloval, práci neprovedl a z materiálu dodal pouze folii v hodnotě 4.334,- Kč, zálohy nevrátil a způsobil tak B. N. škodu ve výši celkem 300.135,80 Kč,
b) dne 25. 1. 1998 si půjčil od M. M., bytem B., S., částku 100.000,- Kč, údajně na nákup materiálu s tím, že dluh vrátí do 15. 3. 1998, dne 26. 2. 1998 si opětovně půjčil částku 85.000,- Kč za účelem zakoupení materiálu s tím, že dluh vrátí do 4. 3. 1998, přičemž v uvedených termínech ani dosud dluh nevrátil a na urgence reagoval výmluvami a oddalováním termínu vrácení, čímž způsobil M. M. škodu ve výši 185.000,- Kč,
c) dne 29. 1. 1998 uzavřel smlouvu o dílo s J. V., bytem D. n. S., N. h., na zhotovení krovů, střešních latí a bednění, v této souvislosti dne 3. 2. 1998 odebral zboží v celkové hodnotě 74.423,90 Kč, kdy mu tato částka byla vyfakturována, avšak fakturu v termínu splatnosti 14 dnů neuhradil a podmiňoval úhradu platby snížením ceny, k čemuž došlo a původní cena byla snížena na částku 66.153,90 Kč, avšak ani tuto částku ve lhůtě splatnosti ani dosud nevrátil,
d) dne 25. 2. 1998 si půjčil od J. N., bytem R., n. 9. k., částku 24.000,- Kč, údajně na nákup dlažby, kterou mu měl dodat a nebo vrátit peníze do 4. 3. 1998, dále dne 13. 5. 1998 si půjčil od J. N. částku 75.000,- Kč s tím, že ji vrátí do 30. 5. 1998 a dne 18. 5. 1998 si od J. N. půjčil další částku ve výši 118.000,- Kč, údajně na nákup střešních oken V., dne 3. 6. 1998 požadoval po J. N. částku 140.000,- Kč s tím, že do 5. 6. 1998 zaplatí všechny dluhy, pokud mu tuto požadovanou částku půjčí, J. N. mu částku 140.000,- Kč půjčil, avšak peníze do dnešního dne nesplatil, čímž způsobil J. N. škodu ve výši 357.000,- Kč
e) v přesně nezjištěné době v měsíci březnu 1998, na základě ústní smlouvy o dílo provedl pro jeho firmu tesařské práce P. C., bytem D. L. s tím, že mu obv. R. J. přislíbil uhradit zálohu ve výši 30.000,- Kč a následné platby za další provedené práce, kdy na tuto částku byla R. J. vystavena faktura ze dne 1. 3. 1998, kterou však ve lhůtě splatnosti a přes četné urgence do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil P. C. škodu ve výši 30.000,- Kč,
f) v přesně nezjištěné době v měsíci březnu 1998, na základě ústní smlouvy o dílo provedl pro jeho firmu tesařské práce P. P., bytem Ž., okr. Ž. n. S. s tím, že mu obv. R. J. přislíbil uhradit zálohu ve výši 30.000,- Kč, kdy na tuto částku byla R. J. vystavena faktura ze dne 1. 3. 1998, kterou však ve lhůtě splatnosti a přes četné urgence do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil P. P. škodu ve výši 30.000,- Kč,
g) dne 22. 5. 1998 na základě rámcové kupní smlouvy odebral od firmy S. A., a. s. O., střešní krytinu v hodnotě 616.982,50 Kč, kdy na úhradu tohoto zboží mu byla poskytnuta záloha firmou P. ve výši 1.200.000,- Kč, na zboží byla vystavena faktura ze dne 22. 5. 1998, kterou však obv. R. J. do dnešního dne neuhradil, částku ve výši 550.000,- Kč za něho uhradila firma P. a zbývající částku 66.982,50 Kč obv. R. J. dodnes dluží firmě S. A., a. s.,
což bylo kvalifikováno v bodě a) jednak jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zákona podle §176 odst. 1 tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jednak v bodech a-g) jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb.
Za tyto trestné činy, jakož i trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona v nezměněném výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ad 3) a stejný trestný čin uvedený v tomto rozsudku ad 4) byl obviněnému v sazbě §250 odst. 3 tr. zákona, za užití ustanovení §35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku. Pro výkon trestu byl dle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl uložen dle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání obchodní živnost – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a klempířství a pokrývačství na dobu pěti let. Současně byly učiněny výroky o náhradě škody podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. řádu.
Proti výše citovanému pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. J. Podle jejího názoru byl zákon v neprospěch tohoto obviněného porušen zákon v ustanoveních čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 ve vztahu k ustanovení §176 odst. 1 tr. zákona, §259 odst. 4 tr. řádu ve vztahu k ustanovením §49 odst. 1 tr. zákona v tehdy platném znění a §50 odst. 1 tr. zákona.
Podle názoru stěžovatelky, pokud Vrchní soud v Olomouci rozhodoval o vině obviněného trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny a užil právní kvalifikace pro toto jednání dle §176 odst. 1 tr. zákona, v době, kdy rozhodoval, měl na tento trestný čin aplikovat amnestii prezidenta republiky z 3. 2. 1998, neboť na tento trestný čin se vztahovalo aboliční ustanovení čl. I. písm. a) rozhodnutí o amnestii. Vrchní soud ve svém rozhodnutí zdůvodnil proč v intencích tohoto zákonného ustanovení nepostupoval, což odůvodnil tvrzením, že trestný čin byl dokonán až po vyhlášení amnestie a ta se proto na něj nevztahovala. S tímto právním názorem ministryně spravedlnosti nesouhlasila a argumentuje tím, že čin byl dokonán samotným předložením padělaného živnostenského listu a uzavřením smlouvy v listopadu 1997.
Ministryně spravedlnosti zaměřila mimořádný opravný prostředek rovněž do uloženého trestu zákazu činnosti, který Vrchní soud v Olomouci ve svém rozsudku nově koncipoval. Byť ponechal stejnou výměru trestu v trvání pěti let, rozšířil okruh činností, na který se uložený zákaz vztahuje, přičemž pominul, že rozhoduje pouze o odvolání obviněného a nemůže svým rozhodnutím zhoršit jeho postavení. Postupoval tak v rozporu s ustanovením §259 odst. 4 tr. řádu.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 5 To 46/2001, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v namítaném rozsahu. Podle §269 odst. 2 tr. řádu navrhla zrušit rozsudek ve výroku o vině trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zákona, ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, ve výroku o trestu zákazu činnosti, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušené části rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhla, aby věc byla podle §270 odst. 1 tr. řádu vrácena Vrchnímu soudu v Olomouci s pokynem věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch částí výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
K důvodnosti užití amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 zaujal Nejvyšší soud tento právní názor:
Ustanovení §176 odst. 1 tr. zákona stanoví, že trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny se dopustí ten, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo kdo užije takové listiny jako pravé. Podstatou protiprávního jednání obviněného, jenž byl tímto trestným činem uznán vinným, bylo pozměnění obsahu živnostenského listu někdy v měsíci listopadu 1997, kdy oproti originálu doplnil rozsah živnostenského oprávnění o položku „klempířství a pokrývačství“. Takto pozměněný doklad použil jako pravý dne 8. 12. 1997 při uzavírání smlouvy o dílo s B. N. na kompletní opravu střechy.
Vrchní soud důvodně toto jednání obviněného posoudil pouze jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zákona, nikoli dle §176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, neboť především toto jednání obviněného nehodnotil jako samostatný skutek, ale jako jeden skutek spolu s trestným činem podvodu spáchaný v jednočinném souběhu, nadto vzhledem ke změně zákonné úpravy §89 odst. 11 tr. zákona, provedené novelou č. 265/2001 Sb., užil ustanovení §16 odst. 1 tr. zákona a užil příznivější právní kvalifikace ve vztahu k té části skutku, jež je posouzena jako majetkový trestný čin a odkázal na nová zákonná kriteria ve vztahu k výši škody, od čehož se posléze odvíjela i mírnější právní kvalifikace činu posouzeného dle §176 tr. zákona.
Nelze však přisvědčit té právní úvaze vrchního soudu, že na uvedenou právní kvalifikaci nelze vztáhnout užití amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1988, neboť obviněný na základě padělaného živnostenského listu pobíral zálohy až do 28. 5. 1998 a svou trestnou činnost dokonal po vyhlášení amnestie, jejíž účinky se tudíž na něj nevztahují. Podle ustálené judikatury a soudní praxe je trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny v intencích §176 odst. 1 tr. zákona dokonán okamžikem, kdy podstatně změněná veřejná listina je předložena a užita jako pravá, což se v posuzovaném případě stalo blíže nezjištěného dne v měsíci listopadu 1997, přičemž vyplácení záloh a jejich přebírání obviněným je třeba hodnotit jako podstatné náležitosti ve vztahu k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu dle §250 tr. zákona. Je proto nutné konstatovat, že nepodřazení té části skutku, jež je kvalifikována dle §176 odst. 1 tr. zákona pod aboliční ustanovení čl. I. písm. a) amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1988 je porušením zákona v tomto ustanovení, jakož i §176 odst. 1 tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb.
K otázce zákazu reformationis in peius dle §259 odst. 4 tr. řádu:
Podle citovaného zákonného ustanovení může odvolací soud změnit napadený rozsudek v neprospěch obviněného jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného. Řízení o opravném prostředku bylo před vrchním soudem vedeno původně jak z podnětu odvolání obviněného, tak z podnětu odvolání státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného. Pokud však státní zástupce vzal svým výslovně učiněným prohlášením ve veřejném zasedání dne 9. 10. 2002 toto odvolání zpět, a předseda senátu vzal toto zpětvzetí odvolání na vědomí dle §250 odst. 1, odst. 4 tr. řádu, nemohlo výsledné rozhodnutí odvolacího soudu vyznít v neprospěch obviněného, neboť pro takovýto výsledek odvolacího řízení vedeného toliko na podkladě odvolání obviněného platí zásada zákazu reformationis in peius – čili zákazu změny k horšímu v neprospěch obviněného. Odvolací soud sice znovu uložil trest zákazu činnosti dle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona na dobu pěti let, avšak rozsah trestu vymezil šířeji než učinil soud prvního stupně, tedy vyslovil nejen zákaz podnikatelské činnosti s předmětem podnikání obchodní živnost – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, ale nadto tento trest rozšířil i o zákaz klempířství a pokrývačství, kterýžto výrok soud prvního stupně neučinil. Takto koncipovaný trest zákazu činnosti je širší a zakazuje větší rozsah činností než vyslovil nalézací soud, což ve svých důsledcích je porušením zákazu stanoveného §259 odst. 4 tr. řádu. Okolnost, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v nižší výměře než vyslovil soud prvního stupně, je důsledkem aplikace nové zákonné úpravy a užití mírnější právní kvalifikace v intencích zákonného ustanovení §250 tr. zákona, nemá vliv na formulaci šíře ukládaného trestu zákazu činnosti a nemůže proto být vnímána jako kompenzační možnost ve vztahu k přísněji vymezenému trestu zákazu činnosti.
Vzhledem k výše uvedené argumentaci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 5 To 46/2001, byl porušen zákon v rozsahu, jež je specifikován ve výroku tohoto rozsudku a v intencích §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil toto porušení zákona v neprospěch obviněného R. J. Podle §269 odst. 2 tr. řádu poté v napadeném rozsudku zrušil výrok o vině pod bodem a), pokud jím byl obviněný uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zákona v souběhu s trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona v obou případech ve znění zákona č. 265/2001 Sb., dále zrušil výrok o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, jakož i trest zákazu činnosti. Dále zrušil všechna další rozhodnutí, která na zrušené výroky obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. řádu vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vrchní soud v Olomouci v nově nařízeném veřejném zasedání rozhodne o užití amnestie ve vztahu k §176 odst. 1 tr. zákona tak, jak výše podrobně uvedeno, a poté v intencích §37a a §35 odst. 1 tr. zákona uloží nově společný a úhrnný trest odnětí svobody a nově rozhodne též o uložení trestu zákazu činnosti, avšak při stanovení jeho výměry a rozsahu bude vázán právním názorem Nejvyššího soudu - §270 odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná