ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2642.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2642/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Společnost s ručením omezeným „Objediňonnyj klub venčurnogo kapitala“ , se sídlem v Moskvě, Dubninskaja 44A, 127591, Ruská federace, zastoupené Mgr. Janem Pacovským, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Plavecká 2, PSČ 128 00, proti žalovaným 1/ Ing. S. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Médeia Bohemia, a. s., identifikační číslo osoby 25 28 10 71, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Voleským, advokátem, se sídlem v Praze 5, Staropramenná 17, PSČ 150 00 , 2/ Výstavnictví a. s. , se sídlem v Praze 2, Americká 649/18, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 25 09 78 06, 3/ Léčebné lázně Jáchymov a. s. , se sídlem v Jáchymově, T. G. Masaryka 415, PSČ 362 51, identifikační číslo osoby 45 35 92 29, zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, a 4/ PENTA INVESTMENTS LIMITED , se sídlem v Limassolu, 28th October No. 319, Kanika Business Center, 2nd floor, Kyperská republika, o určení pravosti pohledávek v celkové výši 156,018.333,33 Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 41/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2008, č. j. 15 Cmo 308/2008-381, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2008,
č. j. 15 Cmo 308/2008-381, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. června 2008, č. j. 40 Cm 41/2003-341, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne
25. června 2008, č. j. 40 Cm 41/2003-341, kterým Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že má za úpadkyní Médeia Bohemia,
a. s. (dále jen „úpadkyně“) pohledávku v celkové výši 156,018.333,33 Kč.
Soudy vyšly z toho, že:
1/ Úpadkyně vystavila dne 12. února 2002 čtyři směnky vlastní na řad společnosti GOLDFUND FINANCIAL LLC. v celkové částce 155,500.000,- Kč, splatné dne 30. dubna 2002, 30. června 2002, 30. září 2002 a 31. prosince 2002, všechny opatřené doložkou „bez protestu“ (dále jen „směnky“).
2/ Společnost GOLDFUND FINANCIAL LLC. převedla směnky rubopisem na společnost CARLEEN HOLDINGS LLC., která prokuraindosamentem zmocnila žalobkyni, aby za ni vykonávala všechna práva s předmětnými směnkami spojená.
3/ Žalobkyně přihlásila pohledávku ze směnek do konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně, když jako právní důvod vzniku pohledávky směnky v přihlášce blíže specifikovala; současně k ní přiložila jejich kopie.
4/ Poté, co správce konkursní podstaty úpadkyně pohledávku žalobkyně popřel, tato podala včas žalobu na určení pravosti popřené pohledávky, k níž připojila tytéž kopie směnek,
které tvořily přílohu přihlášky.
5/ Originály směnek, které žalobkyně předložila při jednání před soudem prvního stupně k prokázání oprávněnosti svého nároku, se neshodují s kopiemi přiloženými k přihlášce
a k žalobě, neboť podpis v prokuraindosamentu nad firmou CARLEEN HOLDING LLC.
je umístěn na jiném místě a sídlo prokuraindosatáře označené ve směnkách neodpovídá
jeho zapsanému sídlu (místo ulice „Dubninskaja“ je v označení sídla uvedena ulice „Dublinskaja“).
Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně se domáhá určení pravosti pohledávky z jiného právního důvodu, než který uvedla v přihlášce, neboť v průběhu řízení předložila jiné směnky, než které přiložila k přihlášce. Dále dodal, že na směnce je – s ohledem na odlišné sídlo – uveden jiný prokuraindosatář, než žalobkyně, a ta proto není ve sporu aktivně věcně legitimována.
Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyně nedoložila, že jí svědčí směnečné pohledávky přihlášené do konkursu, jestliže v konkursním řízení osvědčovala přihlášené nároky jinými směnkami, než které předložila v tomto řízení.
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost
o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňujíc přitom dovolací důvody dle §241a odst. 2 o. s. ř. Navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dle názoru dovolatelky měly soudy zkoumat, zda předložené originály odpovídají specifikaci směnek provedené v přihlášce pohledávky, nikoliv provést jejich porovnání s kopiemi, které tvoří pouze přílohu přihlášky.
Dovolatelka dále napadá i závěr, podle něhož je na směnce uveden jiný prokuraindosatář než žalobkyně, namítajíc, že jde o pouhou chybu v psaní, poukazujíc přitom na to, že k identifikaci prokuraindosatáře postačí uvedení jeho úplné obchodní firmy. Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatelka ve skutečnosti, že soud nepřihlédl k (blíže nekonkretizovaným) důkazům,
jež v řízení navrhovala. Soud nepřihlédl taktéž ke kauze směnek (smlouvám o právní pomoci).
Třetí žalovaná ve vyjádření k dovolání vyvrací námitky dovolatelky a navrhuje,
aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. v podrobnostech pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a je i důvodné,
neboť odvolací soud posoudil otázku vázanosti právním důvodem uvedeným v přihlášce pohledávky do konkursního řízení v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Žaloba o určení existence pohledávky byla v projednávané věci podána 17. června 2003. Pro další úvahy Nejvyššího soudu je proto rozhodný výklad zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), ve znění účinném do 23. července 2003, tj. naposledy ve znění zákona č. 210/2003 Sb.
Podle ustanovení §20 odst. 2 ZKV je v přihlášce třeba zvlášť uvést důvod a výši každé přihlášené pohledávky. K přihlášce je třeba připojit kopie listin, z nichž jednotlivé pohledávky vyplývají.
Podle §23 odst. 2 ZKV se mohou konkursní věřitelé nevykonatelných pohledávek, které zůstaly sporné co do pravosti, výše nebo pořadí, domáhat určení svého práva; žalobu musí podat u soudu, který prohlásil konkurs, proti popírajícím konkursním věřitelům
i správci; smějí se v ní dovolávat jen právního důvodu uvedeného v přihlášce
nebo při přezkumném jednání a pohledávku mohou uplatnit jen do výše v nich uvedené.
O pořadí pohledávky rozhoduje vždy soud.
Soudní praxí byl obecně přijat judikatorní závěr, podle něhož právním důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá,
tedy skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, rozsudek ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2003, pod číslem 35, či rozsudek ze dne
22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 506/2007, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Podmínka, podle níž lze žalobu o určení pravosti popřené pohledávky podat pouze
ze stejného právního důvodu, jaký je uveden v přihlášce, je tak splněna v případě, opírá-li žalobce svůj nárok o ty skutkové okolnosti, které vylíčil již v přihlášce pohledávky.
Závěr, podle něhož žalobkyně přihlásila do konkursu vedeného na majetek úpadkyně pohledávky z jiných směnek, než v následně podané žalobě o určení pravosti směnečných pohledávek, k němuž soudy nižších stupňů dospěly, porovnávajíce přitom na straně jedné přílohy přihlášky a přílohy žaloby (tj. kopie směnek, které považovaly za „totožné“)
a na straně druhé originály směnek předložené žalobkyní v průběhu řízení o určení pravosti pohledávek, Nejvyšší soud nepovažuje za správný.
Je tomu tak již proto, že na totožnost právního důvodu pohledávek uplatněných v přihlášce (§20 odst. 2 ZKV) a v následné žalobě (§23 odst. 2 ZKV) lze usuzovat zásadně s ohledem na skutečnosti, na nichž se pohledávky zakládají; ty jsou v poměrech dané věci shodné (k tomu srov. obsah přihlášky č.l. 279-282 a obsah žaloby č. l. 1-5).
Přitom v přihlášce i v žalobě byly rozhodující skutečnosti vylíčeny úplně, a nešlo tak
o situaci, v níž by scházející skutečnosti měly zprostředkovaně původ v odkazu na listiny, které žalobce coby důkazní materiál připojil k přihlášce, resp. k žalobě a na které v textu přihlášky, resp. žaloby výslovně odkázal (viz závěry formulované Nejvyšším soudem v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož v souvislosti s přihláškou pohledávek žádné originály směnek žalobkyně nepředložila, je pro řešení otázky shody právního důvodu pohledávek v přihlášce a v žalobě rozhodné,
zda v řízení předložené originály směnek (jejich obsah) rozhodujícím skutečnostem vskutku odpovídají.
Konečně neobstojí ani závěr soudu prvního stupně o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, založený na rozdílu v adrese jejího sídla uvedené ve zmocňovacím rubopisu „Dublinskaja 14A, 127591 Moskva“ a skutečným sídlem „Dubninskaja 44A, 127591 Moskva“, když jde o zřejmou chybu v psaní, která na možnost nezaměnitelného určení osoby prokuraindosatáře bez dalšího nemůže mít vliv.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod
dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 věta první a §226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. prosince 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu