ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1398.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 1398/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně České dráhy, a. s., se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, IČO 70994226, proti žalovanému V. M. , o 305.267,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 12 C 419/2007, o dovolání Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1003/7, IČO 70994226, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. května 2010, č. j. 73 Co 741/2009-65, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2010, č. j. 73 Co 741/2009-65, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 21. 5. 2009, č. j. 12 C 419/2007-58, připustil, aby na místo žalobkyně České dráhy, a.s., vstoupila do řízení Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1003/7. Učinil tak postupem podle §107a o.s.ř. s ohledem na zjištění, že na tento subjekt přešlo právo vymáhat dlužnou částku na základě smlouvy o prodeji části podniku ze dne 26. 6. 2008 a postupník vyslovil se svým vstupem do řízení souhlas.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 28. 5. 2010, č. j. 73 Co 741/2009-65, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh žalobkyně na vstup Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, do řízení zamítl. Z předložených dokladů totiž nebylo možno dovodit, zda smlouvou o převodu části podniku byla převedena i pohledávka, která je předmětem tohoto řízení. Za situace, kdy žalobkyně nepředložila přílohy ke smlouvě o prodeji podniku se specifikací převáděných pohledávek, nebylo prokázáno, že nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde.
Proti tomuto usnesení podala Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, dovolání, v němž namítá, že ke dni 1. 7. 2009 přešla (mimo jiné) Správa dopravní cesty Ústí nad Labem jako organizační jednotka původní žalobkyně pod Správu železniční dopravní cesty, státní organizaci, která nadále jako jediná vykonává správu nad železniční dopravní cestou. Není tudíž správný závěr odvolacího soudu, že nenastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného. Prodej části podniku měl s jistotou za následek i přechod práv a povinností souvisejících se správou železniční dopravní cesty. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], přezkoumal usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva (či povinnosti) vstoupil do řízení na jeho místo [či na místo žalovaného (§107a o.s.ř.)], soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva či povinnosti, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva či povinnosti. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva (žalovaný tvrzené povinnosti), popřípadě zda podle označené právní skutečnosti toto právo (povinnost) přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu §107a o.s.ř., ale již posouzení věci samé.
V projednávané věci je z obsahu spisu zřejmé, že žalobkyně navrhla vstup Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, do řízení na své místo postupem podle §107a o.s.ř. a tento návrh odůvodnila uzavřením smlouvy o prodeji části podniku podle §487 obch. zák. mezi žalobkyní jako prodávající a dovolatelkou jako kupující. Přecházejí-li podle §477 odst. 1 obch. zák. na kupujícího všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje, pak smlouva o prodeji části podniku je právní skutečností, s níž je obecně spojen přechod práv a závazků ve smyslu ustanovení §107a o.s.ř. Dále není pochyb o tom, že taková smlouva byla uzavřena a je zároveň tvrzeno, že se vztahovala na pohledávku, která je předmětem řízení. Otázkou, zda i žalobou uplatněná pohledávka tímto úkonem skutečně přešla na Správu železniční dopravní cesty, státní organizaci, tj. zda byla součástí převáděné části podniku, se bude soud zabývat při posouzení věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, č. j. 32 Cdo 1314/2010, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 8848).
Protože odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení, je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je naplněn. Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 části věty za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2011
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu