ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2952.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 2952/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. V., zastoupeného Mgr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Latrán č. 193, proti žalované Nemocnici Český Krumlov, a.s. , se sídlem v Českém Krumlově, Nad Nemocnicí č. 153, IČO: 26095149, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 25/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2010, č.j. 1 Co 341/2009-123, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. dubna 2010, č.j. 1 Co 341/2009-123, potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. února 2009, č.j. 11 C 25/2008-95, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 4. srpna 2009, č.j. 11 C 25/2008-116, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci, na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) částku 4.500.000,- Kč a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, a současně se s ním ztotožnil především i v závěru, že uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích je promlčen. Připomněl mimo jiné judikaturu Nejvyššího soudu ČR vztahující se k otázce možného promlčení tohoto nároku a poukázal na to, že k tvrzeným zásahům do práv na ochranu osobnosti žalobce mělo dojít dne 23. května 1976, resp. v další době do roku 1981, přičemž však žaloba byla v této věci podána (až) dne 2. dubna 2008. S negativním závěrem se odvolací soud zabýval též tím, zda vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Poukázal na to, že žalobce především v průběhu řízení nekonkretizoval, v jakých určitých okolnostech by bylo třeba tento rozpor spatřovat a ani ze spisu nebylo zjištěno nic, co by takto uplatněnou námitku podporovalo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 22. června 2010 dovolání, z jehož obsahu vyplývá (§41 odst. 2 o.s.ř.), že přípustnost tohoto dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o.s.ř. a dovolací důvody spatřuje především v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Vysvětluje, v čem je třeba jednání žalované považovat za nemravné a připomíná též nejednotnost předchozí rozhodovací praxe soudů v otázce posuzování otázky promlčitelnosti nároku podle ustanovení §13 odst. 2 obč. zák. Vzhledem k tomu dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se písemně vyjádřila žalovaná, která s jeho obsahem vyslovila nesouhlas.
Dovolací soud konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu možnosti promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení §13 odst. 2 obč. zák., při současném posouzení uplatněné námitky z hlediska ustanovení §3 téhož zákona, odvolací soud posoudil v souladu s aktuální stabilizovanou judikaturou dovolacího soudu za situace, kdy odvolacím soudem byly náležitě vyloženy konkrétní a relevantní okolnosti, jež jej vedly s ohledem na vznesenou námitku promlčení žalovanou k závěru o nedůvodnosti žaloby (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. října 2011 sp.zn. 30 Cdo 57/2011). Pokud žalobce případně uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (§41odst. 2 o.s.ř.), pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, kdy nelze dovodit případný judikatorní přesah podaného dovolání, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá eventuální dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu