Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.12.2011, sp. zn. 30 Cdo 510/2010 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.510.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.510.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 510/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D., v právní věci žalobkyně Ing. M. S. , zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 3A, proti žalovanému Sdružení SOS dětské vesničky , se sídlem v Praze 1, U Prašného mostu 50, IČO: 00407933, zastoupenému JUDr. Josefem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Přemyslovská 11/2346, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 26/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2008, č. j. 1 Co 345/2007 - 246, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.860,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Josefa Nováka, advokáta se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 11/2346. Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.): Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. dubna 2007, č. j. 37 C 26/2005-199, zamítl ve výroku I. žalobu, aby žalovaný zaslal žalobkyni, Magistrátu města K. V., odboru zdravotnictví a sociálních věcí, Okresnímu soudu v Karlových Varech k č.j.: 18P 4/95 a Krajskému úřadu odboru sociálních věcí dopis ve znění uvedeném ve výroku, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jenobč. zák.“) částku 1.000,000,- Kč a výrokem III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o náhradě nákladů řízení placených státem. Soud prvního stupně posoudil věc podle ustanovení §11násl. obč. zák. a dospěl k závěru, že obsahem dopisu, sepsaného ředitelem žalovaného v rámci výkonu jeho funkce, nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Vzhledem k tomu soud zamítl i požadavek na náhradu nemajetkové újmy v penězích, přičemž žalobkyně ani žádnou újmu netvrdila a neprokazovala. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. listopadu 2008, č.j. 1 Co 345/2007-246, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jeno.s.ř.“) potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právním závěrem soudu prvního stupně, že v předmětné věci se jednalo ze strany žalovaného o výkon práva, resp. povinnosti, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 4. března 2009 dovolání doplněné podáním ze dne 16. prosince 2009, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Odkazuje na dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o.s.ř. a ustanovení §241a odst. 3 téhož zákona. Domnívá se, že základní vadou řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) byla nesprávná interpretace provedených důkazů. Obsah dopisu soudy hodnotily zcela mimo souvislosti a události, za kterých byl dopis napsán. Odvolací soud přitom nerozlišoval mezi pracovně právním poměrem a závazkovým vztahem založeným mezi pěstounkou a žalovanou organizací. Zásadní právní význam shledává v tom, že neexistuje žádné analogické rozhodnutí o tom, že Sdružení vesniček SOS má právo takovým způsobem, jakým to učinil jeho ředitel, atakovat osobnostní práva pěstounky. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřil žalovaný podáním ze dne 14. října 2009 a 8. února 2010. Uvedl, že podle jeho názoru nemá napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam a proto navrhuje odmítnutí dovolání. Současně žádá o přiznání nákladů dovolacího řízení. Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 30 Cdo 2677/2006, rozsudek téhož soudu ze dne 28. února 2007 , 30 Cdo 97/2007, nebo rozsudek ze dne 24. června 2008, sp.zn. 30 Cdo 146/2008). Pokud dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady spojené se zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč /srovnej §2 odst. 1, §6 odst. 1 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2000 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u žalovaného 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 22. prosince 2011 JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/22/2011
Spisová značka:30 Cdo 510/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.510.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§11násl. obč. zák.
§243b odst. 5 o. s. ř.
§218 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. III. ÚS 774/12
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-26