Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2012, sp. zn. 21 Cdo 968/2011 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.968.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.968.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 968/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po M. Š. , za účasti 1) L. R. a 2) M. Š. , zastoupeného Evou Krtičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh č. 1560/99, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1367/2007, o dovolání M. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2009 č.j. 24 Co 178/2009-230, takto: Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Řízení o dědictví po M. Š., zemřelém dne 21.4.2007, bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17.5.2007 č.j. 34 D 1367/2007-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví byl pověřen JUDr. Miloslav Peterka, notář v Praze 4 (§38 o.s.ř.). Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 8.2.2008 č.j. 34 D 1367/2007-72 určil, že obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění manželů s L. R., činí 1.609.680,- Kč, že L. R. z vypořádání společného jmění manželů "připadá členský podíl v Bytovém družstvu K. v P., v obvyklé ceně 1.609.680,- Kč, nábytek v obvyklé ceně 0 Kč a elektrospotřebiče v obvyklé ceně 0 Kč", že ze společného jmění manželů "připadá do aktiv dědictví" po zůstaviteli "pohledávka za L. R. z titulu vypořádání společného jmění manželů v obvyklé ceně 804.840,- Kč", určil, že obvyklá cena majetku zůstavitele činí 1.139.316,80 Kč, že dluhy zůstavitele činí 7.941,- Kč a že čistá hodnota dědictví činí 1.131.375,80 Kč, a potvrdil, že veškeré jmění zůstavitele nabyl M. Š. jako jediný dědic ze závěti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jediným zůstavitelovým dědicem je na základě závěti ze dne 13.6.2005 jeho syn M. Š. a že členský podíl v bytovém družstvu Družstvo Kaplická 73 patřil do společného jmění zůstavitele s manželkou L. R. K odvolání L. R. Městský soud v Praze usnesením ze dne 23.10.2008 č.j. 24 Co 209/2008-134 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že pro posouzení otázky členství v bytovém družstvu (pro posouzení toho, zda L. R. byla ke dni smrti zůstavitele výlučnou členkou bytového družstva či zda se jednalo o společné členství manželů v družstvu) je rozhodující zjištění, zda ke dni vzniku družstva byl byt ve "výlučném" nájmu bytu L. R. či zda tvořil předmět společného nájmu bytu zůstavitele a L. R., a uložil mu, aby se v dalším řízení touto otázkou zabýval. Kdyby bylo zjištěno, že "výlučnou členkou družstva byla L. R.", nemůže být rozhodováno o členském podílu v bytovém družstvu, protože v takovém případě členský podíl v bytovém družstvu náleží L. R. Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně byla rovněž skutečnost, že soud "nebyl správně obsazen", neboť ve věci rozhodoval vyšší soudní úředník, ačkoliv se jednalo o posouzení otázek skutkově a právně složitých. Obvodní soud pro Prahu 4 poté usnesením ze dne 25.3.2009 č.j. 34 D 1367/2007-180 znovu určil, že obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění manželů s L. R., činí 1.609.680,- Kč, že L. R. z vypořádání společného jmění manželů "připadá členský podíl v Bytovém družstvu K. v P. v obvyklé ceně 1.609.680,- Kč, nábytek v obvyklé ceně 0 Kč a elektrospotřebiče v obvyklé ceně 0 Kč" a že ze společného jmění manželů "připadá do aktiv dědictví" po zůstaviteli pohledávka za L. R. z titulu vypořádání společného jmění manželů v obvyklé ceně 804.840,- Kč, určil, že obvyklá cena majetku zůstavitele činí 1.139.316,80 Kč, že dluhy zůstavitele činí 7.941,- Kč a že čistá hodnota dědictví činí 1.131.375,80 Kč, a potvrdil, že veškeré jmění zůstavitele nabyl M. Š. jako jediný dědic ze závěti; současně rozhodl, že M. Š. je povinen zaplatit "státu - Obvodnímu soudu pro Prahu 4" na náhradě nákladů řízení 3.250,- Kč, že M. Š. je povinen zaplatit notáři JUDr. Miloslavu Peterkovi odměnu ve výši 12.000,- Kč, hotové výdaje ve výši 926,50 Kč a "19% DPH" ve výši 2.456,- Kč (s tím, že již zaplatil "zálohu" ve výši 15.301,50 Kč) a že "žádný z účastníků dědického řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení". Soud prvního stupně z provedených důkazů mimo jiné zjistil, že L. R. a zůstavitel byli nájemci bytu v domě v P., že po schválení dohody o výměně bytů ze dne 28.11.1979, jejímž účastníkem byl "zjevně též zůstavitel", se stali nájemci bytu ve stejném domě a že poté, co se předmětný byt stal bytem družstevním, "oběma manželům svědčilo stejné užívací (resp. nájemní) právo k předmětnému bytu ke dni vzniku bytového družstva". Při posouzení otázky členství v bytovém družstvu soud prvního stupně vyšel z dopisu Bytového družstva K. v P. ze dne 28.6.2007, v němž bytové družstvo sdělilo, že L. R. a zůstavitele eviduje jako členy družstva od samotného vzniku bytového družstva, z "potvrzení o členství v bytovém družstvu", z nichž vyplývá, že ke dni 1.12.1997 Bytové družstvo K. v P. evidovalo L. R. a zůstavitele jako členy družstva, ze zápisu z členské schůze ze dne 24.9.1997, podle něhož byl zůstavitel jednomyslně přijat za člena družstva s tím, že mají s L. R. "společné členství na byt ve společném užívání s jedním hlasovacím právem při rozhodování družstva", a z přílohy č. 1 ke kupní smlouvě, kde je patrný soupis nájemních smluv a kde jsou jako oprávnění nájemci v bytě uvedeni zůstavitel a L. R. V době vzniku bytového družstva (dne 14.8.1997) měli tedy podle soudu prvního stupně zůstavitel a L. R. "stejné právo na to, aby jim vzniklo členství v bytovém družstvu", i když nebyli manžely, neboť k uzavření manželství došlo až dne 26.3.2004. Soud přihlédl k tomu, že "v podstatě protiprávním jednáním družstva, zůstavitele a jeho manželky" vznikl stav nesouladný s ustanovením §700 občanského zákoníku, podle kterého může u družstevního bytu vzniknout společný nájem pouze mezi manžely, a dovodil, že tuto situaci je třeba vyřešit tak, aby "nikdo z účastníků nezneužil v rozporu s dobrými mravy svých práv", a že se proto "společné členství jeví za této situace jako spravedlivé řešení odstraňující předchozí pochybení". Kdyby nebyla "připuštěna varianta společného členství", mohl by se výlučného členství domáhat jak zůstavitel, resp. jeho dědic, tak i pozůstalá manželka. Soud prvního stupně uzavřel, že členský podíl v bytovém družstvu Družstvo Kaplická 73 patřil do společného jmění zůstavitele s manželkou L. R. K odvolání L. R. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.11.2009 č.j. 24 Co 178/2009-230 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitele a pozůstalé manželky určuje částkou 0,- Kč, že do dědictví nepřipadá ze společného jmění manželů žádný majetek, že obvyklá cena majetku zůstavitele se určuje částkou 383.226,80 Kč, výše dluhů částkou 7.941,- Kč a čistá hodnota dědictví částkou 375.285,80 Kč, že namísto pohledávky za L. R. z vypořádání společného jmění manželů ve výši 804.840,- Kč nabývá M. Š. pohledávku za L. R. ve výši 48.750,- Kč a že se určuje odměna notáře JUDr. Miloslava Peterky ve výši 5.400,- Kč, hotové výdaje ve výši 926,50 Kč a "19% DPH" ve výši 1.202,- Kč, přičemž "celkové náklady ve výši 7.528,50 Kč hradí pozůstalý syn M. Š., kterému bude po právní moci tohoto usnesení vrácen přeplatek ve výši 7.773,- Kč; v dalším usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování a ze sdělení Městské části Praha 4 ze dne 17.8.2009 zjistil, že podle záznamů odboru bytové politiky Úřadu Městské části Praha 4 požádali uživatelé dvou bytů v domě K. v P. L. R. a F. H. o výměnu bytů "v rámci domu" a s bytem v domě M. v P. uživatele M. Š., že výměna byla povolena, ale patrně pouze pro uživatele L. R. a F. H., neboť uživatel M. Š. je "v souvisejících kartách přeškrtnutý", že ze záznamu z karty č. 4 vyplývá, že M. Š. původně bydlel na adrese P., že dnem 5.10.1979 se stal uživatelem bytu 0+1 v P., že jeho žádost ze dne 19.11.1979 o souhlas s výměnou bytu je přeškrtnutá a že další záznam odkazuje na storno žádosti a vrácení bytu "zpět ONV Praha 4". Odvolací soud dospěl na základě těchto zjištění k závěru, že ke dni 28.11.1979, k němuž byla povolena výměna bytů, byl M. Š. uživatelem bytu 0+1 v P., že L. R. správně namítá, že byla výlučnou uživatelkou (a posléze nájemkyní) bytu v P., v době, kdy se zůstavitelem žili v tomto bytě jako druh s družkou, a že v době uskutečnění výměny bytů nebyli zůstavitel a L. R. manžely, a proto se výměna týkala pouze užívacího práva L. R. Skutečnost, že v rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytů ze dne 28.11.1979 je M. Š. uveden jako žadatel o výměnu bytu na straně L. R., neznamená, že by se v důsledku schválení dohody o výměně bytů automaticky stal společným uživatelem bytu společně s L. R., a to ani s přihlédnutím k tomu, že podle dohody o užívání byl tento byt přenechán do užívání L. R. a M. Š.; účastníkem výměny bytu může být jen ten, kdo má k bytu "neodvozený právní titul užívání", "takovou osobou v daném případě byla pouze L. R. jako výlučná uživatelka bytu, který byl předmětem výměny", a ke vzniku společného užívacího práva k bytu nestačí faktické bydlení v bytě, popř. okolnost, že tak jako v tomto případě byl M. Š. "zahrnut v žádosti uživatele bytu o schválení výměny bytu v počtu příslušníků domácnosti, kteří budou užívat byt získaný výměnou". Podle odvolacího soudu bylo dále významné, že ke dni vzniku bytového družstva (ke dni 14.8.1997) nebyli zůstavitel a L. R. manžely (manželství uzavřeli až dne 26.3.2004), a že proto "nemohlo vzniknout jejich společné členství v bytovém družstvu"; postup bytového družstva, které přijalo zůstavitele za člena, resp. společného člena s pozůstalou manželkou, je v rozporu se zákonem, a, umožňují-li takový postup stanovy bytového družstva, jsou v těchto ustanoveních pro rozpor se zákonem neplatné. Protože L. R. byla výlučnou členkou bytového družstva, nelze v dědickém řízení po zůstaviteli v rámci vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky postupovat ve smyslu ustanovení §707 odst. 2 občanského zákoníku a přihlédnout k tomu, že v důsledku smrti zůstavitele zůstala členskou družstva pouze pozůstalá manželka, které náleží členský podíl; zohledněna může být pouze skutečnost, že zůstavitel přispěl L. R. na zaplacení částky 97.500,- Kč v souvislosti s privatizací domu. Odvolací soud uzavřel, že členský podíl v bytovém družstvu Družstvo Kaplická 73 netvořil součást společného jmění zůstavitele s manželkou L. R. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal M. Š. dovolání. Namítá, že L. R. a zůstaviteli svědčilo "stejné nájemní právo" k předmětnému bytu nejpozději ke dni 12.12.1979 a že náležitosti, které "zákon pro výměnu bytů předpokládal a vyžadoval, byly bezezbytku splněny rozhodnutím o schválení dohody o výměně bytů" vydaným Obvodním národním výborem v Praze 4 dne 28.11.1979; i když byl "v souvisejících kartách přeškrtnutý", je "nezpochybnitelné, že se zůstavitel celého procesu výměny bytů aktivně účastnil". Skutečnost, že zůstavitel měl být uživatelem bytu v P., vráceným "zpět pronajímateli ONV Praha 4" dne 19.12.1979, je pro podstatu projednávané věci nerozhodná a mohla být jen "pouhou možností k případné aplikaci ustanovení §184 písm.c) tehdy platného občanského zákoníku". Dovolatel poukazuje na právní názor vyjádřený v "rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1230/99 (R 7/2002)" a dovozuje, že schválením výměny bytů ztratil F. H. "postavení nájemce (resp. užívací právo) bytu a do jeho původních práv a povinností vyplývajících z nájemního vztahu vstoupili" L. R. a zůstavitel, že v době konání ustavující schůze Bytového družstva Kaplická 73 byl zůstavitel "oprávněným nájemcem bytu" a že měl v tomto směru stejná práva jako L. R. Vzhledem k uvedeným skutečnostem se dovolatel domnívá, že "pohledávka za L. R. z vypořádání společného jmění manželů v obvyklé ceně 804.840,- Kč jako polovina hodnoty družstevního podílu v Bytovém družstvu Kaplická 73 je důvodná". Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. L. R. navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Poukázala na to, že "na adrese P." užívala byt se svým předchozím manželem J. R. až do jeho smrti, že zůstavitel se k ní do tohoto bytu přistěhoval v roce 1979, kdy spolu začali žít jako druh s družkou, a že zůstavitel byl pouhým příslušníkem její domácnosti, na čemž se nic nezměnilo ani poté, co došlo k výměně bytu za byt. Závěry odvolacího soudu jsou proto v souladu se zákonem. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. V projednávané dědické věci bylo mezi účastníky nesporné, že zůstavitel žil v době své smrti se svou manželkou L. R. v družstevním bytě v P., k němuž měli právo společného nájmu manžely. Shoda mezi účastníky však nepanovala o tom, zda jim vzniklo také společné členství manželů v bytovém družstvu nebo zda byla členkou bytového družstva v době zůstavitelovy smrti výlučně L. R. Z hlediska skutkového stavu bylo v zájmu objasnění této sporné otázky dokazováním před soudy zjištěno, že býv. Obvodní národní výbor v Praze 4 vydal dne 28.11.1979 pod č.j. na žádost L. R. a zůstavitele na straně jedné a F. H. na straně druhé rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytů s tím, že L. R. a zůstavitel se nastěhují do bytu "P. do bytu kat, byt, 2 osoby" a F. H. se nastěhuje do bytu "P., 1 osoba". Na základě tohoto rozhodnutí sjednal býv. Obvodní podnik bytového hospodářství v Praze 4 se zůstavitelem a L. R. dohodu o odevzdání a převzetí bytu v P. do jejich užívání; dohoda byla uzavřena písemně bez uvedení data. Podle protokolu o převzetí bytu byl byt v P. převzat "nájemníkem L. R. a M. Š." dne 12.12.(1979). Spisový materiál týkající se schválení této dohody o výměně bytů se podle sdělení Městské části Praha 4 nedochoval. Z obsahu spisu dále vyplývá, že L. R. žila v době před vydáním rozhodnutí o schválení výměny bytů v bytě v P., jehož byla po smrti manžela J. R. jedinou uživatelkou, a od roku 1979 s ní v bytě žil (podle jejího tvrzení) zůstavitel jako příslušník její domácnosti. Zůstavitel bydlel v té době (podle sdělení Městské části Praha 4) na adrese P., dne 13.7.1978 požádal o posouzení tohoto bytu z hlediska zdravotního a dne 6.8.1979 správa domu oznámila, že zůstavitel má (podle stanoviska "OHES") "nárok na suchý a teplý byt"; ke dni 24.9.1979 je uveden záznam "koukačka po A. B.", rozhodnutím ze dne 5.10.1979 byl zůstaviteli přidělen do užívání byt v P. a podle záznamů v tzv. evidenční kartě tohoto bytu je ke dni 19.11.1979 uveden škrtnutý údaj "výměna L. Ř. F. H.", ke dni 3.12.1979 "storno - ZH" a ke dni 19.12.1979 oznámení býv. Obvodního podniku bytového hospodářství v Praze 4 o "uvol. bytu po Š.". Podle obsahu spisu bylo dne 14.8.1997 založeno Bytové družstvo Kaplická 73, které koupilo od Hlavního města Prahy - městské části P. dům v P.; podle přílohy č. 1 k této kupní smlouvě byli nájemci bytu L. R. a zůstavitel (ke vzniku nájmu došlo 1.1.1980). Bytové družstvo Kaplická 73 sdělilo, že eviduje L. R. a zůstavitele jako členy družstva od "samého vzniku BD". Zůstavitel uzavřel s L. R. manželství dne 26.3.2004. Podle právní úpravy účinné do 31.12.1991 státní, družstevní a jiné tzv. socialistické organizace přenechávaly byty občanům do osobního užívání bez určení doby užívání, a to za úhradu, nebylo-li právním předpisem stanoveno jinak (srov. §153 občanského zákoníku). Rozhodnutím o přidělení vydaným místním národním výborem nebo jiným orgánem příslušným podle předpisů o hospodaření s byty, anebo jinými skutečnostmi stanovenými tímto zákonem vzniklo občanovi právo, aby s ním organizace uzavřela dohodu o odevzdání a převzetí bytu (srov. §154 odst.1 občanského zákoníku). Právo užívat byt vzniklo dohodou o odevzdání a převzetí bytu sjednanou mezi organizací a občanem; o dohodě o odevzdání a převzetí bytu se sepsal zápis, který podepisoval ten, kdo jednal za organizaci, a občan, který s organizací dohodu uzavřel; v zápisu musely být zejména uvedeny rozhodnutí o přidělení bytu, předmět a rozsah práva užívat byt včetně jeho příslušenství, určena výše úhrady za užívání a za služby, popřípadě uveden způsob určení úhrady, a popsán stav bytu; Organizace byla povinna vydat občanovi opis zápisu (srov. §155 občanského zákoníku). Uživatelé bytů se mohli dohodnout o výměně bytu; dohoda musela mít písemnou formu a musela být schválena místním národním výborem nebo jiným orgánem podle předpisů o hospodaření s byty, k tomu příslušným (srov. §188 odst.1 občanského zákoníku); pro vznik práva užívat vyměněný byt platilo ustanovení §155 občanského zákoníku (§188 odst. 2 občanského zákoníku). S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že účastníkem dohody o výměně bytů uzavírané v roce 1979 mohl být jen ten, kdo měl právo osobního užívání k vyměňovanému bytu, a že právo osobního užívání bytu nesvědčilo tomu, kdo v bytě bydlel pouze jako příslušník domácnosti uživatele bytu; k tomu, kdo se tehdy pokládal za příslušníka domácnosti uživatele bytu, srov. §71 zákona č. 41/1964 Sb. Se závěrem odvolacího soudu, že zůstavitel byl v době vydání rozhodnutí býv. Obvodního národního výboru v Praze 4 o schválení výměny bytů ze dne 28.11.1979 č.j., pouze příslušníkem domácnosti L. R., která v té době bydlela v P. v bytě, a že proto nemohl být účastníkem dohody o výměně bytů schválené rozhodnutím býv. Obvodního národního výboru v Praze 4 ze dne 28.11.1979 č.j., však dovolací soud nesouhlasí. L. R. sice v průběhu řízení opakovaně uváděla, že zůstavitel, s nímž žila jako "družka s druhem", u ní bydlel (v bytě) od roku 1979 "na základě jejího souhlasu", odvolacímu soudu, který při rozhodování věci z jejího tvrzení v tomto směru bez dalšího vycházel, je však třeba vytknout, že náležitě nepřihlédl ke všem záznamům, které jsou obsaženy v tzv. evidenčních kartách předložených soudu Městskou částí Praha 4. Z těchto záznamů totiž vyplývá, že podle stanoviska "OHES" datovaného ke dni 6.8.1979 měl zůstavitel, který byl v té době uživatelem bytu v P., "nárok na suchý a teplý byt" a že dne 24.9.1979 byl zůstaviteli nabídnut byt po A. B." ("koukačka" tehdy znamenala možnost si prohlédnout a případně odmítnout nabízený volný byt dříve, než bylo rozhodnuto o jeho přidělení do užívání), který mu byl posléze rozhodnutím ze dne 5.10.1979 přidělen do užívání; kdyby zůstavitel v té době vskutku žil jako příslušník domácnosti a "druh" L. R. v bytě v P., bylo v tehdejší době státem regulovaného hospodaření s byty jen obtížně představitelné, že by byl zůstaviteli současně nabízen a posléze přidělen do osobního užívání jiný byt v P. Z předložených tzv. evidenčních karet je dále zřejmé, že po přidělení bytu v P. do osobního užívání zůstaviteli byl v příslušné kartě učiněn škrtnutý údaj "výměna L. Ř. F. H." a po rozhodnutí býv. Obvodního národního výboru v Praze 4 ze dne 28.11.1979 č.j. o schválení výměny bytů, jejímž byl zůstavitel účastníkem, se poznamenává do příslušné karty ke dni 3.12.1979 "storno - ZH" a ke dni 19.12.1979 oznámení Obvodního podniku bytového hospodářství v Praze 4 o "uvolnění bytu po Š.". I když z těchto záznamů, původně učiněných jen pro vnitřní potřebu orgánů hospodařících s byty, nelze spolehlivě dovodit všechny rozhodné skutečnosti (a spisový materiál týkající se schválení výměny bytů rozhodnutím býv. Obvodního národního výboru v Praze 4 ze dne 28.11.1979 č.j. se podle sdělení Městské části Praha 4 nedochoval), je možné souhlasit s dovolatelem, že se zůstavitel "celého procesu výměny bytů aktivně účastnil" a že tedy jeho účast na výměně bytů nebyla omezena jen na právní postavení "pouhého" příslušníka domácnosti L. R. Z provedených důkazů lze dovodit (jak to učinil také odvolací soud), že L. R. a F. H. požádali o výměnu bytů v domě K. v P. spolu s bytem zůstavitele v P.; i když byl posléze údaj o výměně na tzv. evidenční kartě ve vztahu k bytu zůstavitele v P. škrtnut, a i když se v rozhodnutí býv. Obvodního národního výboru v Praze 4 ze dne 28.11.1979 č.j. o bytu zůstavitele v P. již nehovoří, nelze pominout, že bezprostředně po rozhodnutí býv. Obvodního národního výboru v Praze 4 ze dne 28.11.1979 č.j. a po převzetí bytu v P. "nájemníkem L. R. a M. Š." dochází ke dni 19.12.1979 k "uvolnění" bytu v P. přiděleného zůstaviteli teprve dne 5.10.1979, a tedy ani spolehlivě vyloučit to, že byt v P. nakonec byl součástí "šířeji pojaté" výměny bytů mezi L. R., F. H. a zůstavitelem, o níž se nedochovaly (nemusely dochovat) všechny listiny (dokumenty). Podle názoru dovolacího soudu za uvedeného stavu věci nelze úspěšně dovozovat, že by zůstaviteli, kterého za účastníka dohody o výměně bytů považovalo rozhodnutí býv. Obvodního národního výboru v Praze 4 ze dne 28.11.1979 č.j. o schválení výměny bytů, který byt v P. po povolení výměny bytu (spolu s L. R.) podle protokolu ze dne 12.12.1979 převzal a který uzavřel (spolu s L. R.) s býv. Obvodním podnikem bytového hospodářství v Praze 4 dohodu o odevzdání a převzetí bytu v P. do osobního užívání, nesvědčil právní titul, na základě kterého by mu mohlo vzniknout (spolu s L. R.) právo osobního užívání bytu v P. Zůstaviteli samozřejmě nemohlo vzniknout právo osobního užívání bytu jen na základě rozhodnutí o schválení výměny bytů, jestliže nebyl (způsobilým) účastníkem schvalované dohody o výměně bytů, v projednávané věci - nebudou-li případně zjištěny další okolnosti - však nebylo (a pro nedostatek dochovaných dokumentů zatím nemohlo být) jeho právní postavení v době výměny bytů spolehlivě objasněno a není tu proto žádný důvod k tomu, aby bylo pochybováno o správnosti rozhodnutí býv. Obvodního národního výboru v Praze 4 ze dne 28.11.1979 č.j., dohody o odevzdání a převzetí bytu a protokolu o předání bytu ze dne 12.12.1979 ve vymezení (způsobilých) účastníků dohody o výměně bytů a aby o právních vztazích zůstavitele týkajících se bytu v P. byly činěny jiné závěry, než jaké vyplývají z výše uvedených listin z roku 1979. Za předpokladu, že zůstavitel a L. R. byli účastníky výměny bytů, schválené rozhodnutím býv. Obvodního národního výboru v Praze 4 ze dne 28.11.1979 č.j., vzniklo jim dohodou o odevzdání a převzetí bytu sjednanou s býv. Obvodním podnikem bytového hospodářství v Praze 4 koncem roku 1979 právo společného užívání bytu podle ustanovení §172 odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.1991), které se dnem 1.1.1992 "transformovalo" na právo společného nájmu bytu ve smyslu ustanovení 700 odst.1 občanského zákoníku (§871 odst.1 občanského zákoníku). Poté, co dům v P. nabylo do vlastnictví Bytové družstvo Kaplická 73 a co se proto předmětný byt stal bytem družstevním, stali se zůstavitel a L. R. každý samostatným nájemcem tohoto družstevního bytu; právo společného nájmu družstevního bytu jim nemohlo vzniknout, protože nebyli manžely (srov. §700 odst.3 občanského zákoníku), současně při "transformaci" bytu nemohl žádný z nich pozbýt své (samostatné) právo k bytu, a proto je třeba za použití analogie (§853 občanského zákoníku) dovodit, že každý z nich měl své samostatné a plné právo nájmu družstevního bytu. Dne 26.3.2004 se zůstavitel a L. R. stali manžely, překážka bránící společnému nájmu družstevního bytu vyplývající z ustanovení §700 odst.3 občanského zákoníku tím odpadla a tímto dnem se proto jejich právní postavení změnilo tak, že jim vzniklo jak právo společného nájmu předmětného družstevního bytu, tak i společné členství manželů v družstvu. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. prosince 2012 JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/20/2012
Spisová značka:21 Cdo 968/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.968.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Byty družstevní
Dědění
Dotčené předpisy:§153 obč. zák. ve znění do 31.12.1991
§154 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.1991
§155 obč. zák. ve znění do 31.12.1991
§188 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.1991
§188 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.1991
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02