ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1090.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1090/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Bytového družstva „69“ , se sídlem v Praze 6, Národní obrany 30/486, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 45242828, zastoupeného Mgr. Ladislavem Peškem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Karenova 1040/2, PSČ 150 00, proti žalovanému Bytovému družstvu Na Ořechovce 250 , se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 250, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 61862924, zastoupenému JUDr. Andreou Vrzáňovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Dejvická 46, PSČ 160 00, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 172/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2011, č. j. 14 Co 271/2011-483, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.400,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 10. prosince 2010, č. j. 4 C 172/98-453, Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem domu na parcele č. 1404 v katastrálním území S., obec P. (dále jen „nemovitost“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení [výrok II.].
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že výše nákladů řízení činí 79.620,- Kč, jinak jej potvrdil (první část výroku) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhá část výroku).
Odvolací soud – konstatuje, že závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3461/2007 nelze v projednávané věci aplikovat, neboť tento rozsudek řeší jinou skutkovou situaci – uzavřel, že po vzniku nového družstva (žalovaného) dle ustanovení §29 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, za situace, kdy nedošlo k jiné dohodě, přešlo dle §29 odst. 3 věty druhé daného zákona na toto nově vzniklé družstvo vlastnictví k nemovitosti i souhrn majetkových hodnot a zdrojů jejich krytí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (k tomu, že o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. 22 Cdo 3602/2007, uveřejněného pod číslem 69/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Nejvyšší soudu v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. 31 Cdo 1008/2011 (jenž je veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách), jímž překonal závěry rozsudku sp. zn. 28 Cdo 3461/2007, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož vypořádání majetku, práv a povinností, které z dosavadního družstva přecházejí na nové (vyčleňované) družstvo v souladu s §29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů, není podmínkou přechodu vlastnického práva k budově nebo budovám, popřípadě domu nebo domům, uvedeným v §29 odst. 1 téhož zákona, na nové (vyčleňované) družstvo.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu, od něhož není důvodu se odchylovat ani v projednávané věci, zcela v souladu; dovolací námitky, jež zpochybňují výše uvedený závěr, proto přípustnost dovolání založit nemohou.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné být nemůže.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování advokátkou, jež podle §6 odst. 1, §9 odst. 3 písm. a/, §7 bod 5 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. Čl. II a Čl. III vyhlášky č. 486/2012 Sb.), činí 2.100,- Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tak Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele 2.400,- Kč.
K důvodům, pro které Nejvyšší soud při výpočtu odměny za zastupování vycházel z advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu