ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3304.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3304/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing. J. Š., zastoupeného Mgr. Vlastislavem Kusákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, PSČ 110 00, proti žalovanému J. Ch., zastoupenému Mgr. Jiřím Trávníčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 290/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2013, č. j. 8 Cmo 436/2012-137, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.600,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 16. května 2013, č. j. 8 Cmo 436/2012-137, (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 8. srpna 2012, č. j. 55 Cm 290/2011-101, jímž Městský soud v Praze zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 10. srpna 2011, č. j. 55 Cm 290/2011-12, kterým původně žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 650.000,- Kč s 6% úrokem od 1. října 2008 do zaplacení, směnečnou odměnu 2.167,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud – poté, co zopakoval dokazování dohodou o společném postupu při zahájení provozu restaurace ze dne 22. května 2008, uzavřenou mezi remitentem Ing. V. Š. a žalovaným (dále jen „dohoda“) – odkazuje na ustanovení čl. I. §20 a §44 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, jakož i na obsah včasných námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu, shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že „kauzou směnky bylo zajištění vyplacení podílu na zisku žalovaným remitentovi, a to k vyrovnání vkladu remitenta ve výši 13 milionů Kč na provoz restaurace (tzv. projekt uváděný v dohodě), přičemž zisk měl být vytvořen provozem restaurace, která měla být zřízena v prostorách, které si pronajala společnost Bohemia originál Restaurant, s. r. o., ovládaná remitentem“.
Současně ve shodě se soudem prvního stupně zdůraznil, že „se žalovanému podařilo prokázat, že předpokládaná kauza směnky nenastala – provoz restaurace nebyl zahájen a zisk nebyl vygenerován. Směnkou zajištěná pohledávka tedy neexistuje a žalovanému nesvědčí povinnost platit žalobci směnečný peníz“.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Z obsahu dovolání je zjevné, že jakkoli dovolatel avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci), výhradami, podle nichž odvolací soud nesprávně posoudil kauzální námitku co do (ne)existence důvodu (kauzy) směnky a nesprávně vyložil obsah dohody, ve skutečnosti polemizuje se skutkovými zjištěními, na jejichž základě odvolací soud (následné) právní posouzení věci vybudoval a zpochybňuje hodnocení důkazů soudy nižších stupňů [k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu)].
Jinak rozhodnutí odvolacího soudu zcela odpovídá závěrům formulovaným judikaturou Nejvyššího soudu – viz např. rozsudek ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 1999, pod číslem 84 a rozsudek ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jde-li o možnost obrany proti směnečnému platebnímu rozkazu prostřednictvím kauzálních námitek) a důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84 (jde-li o výklad dohody).
Konečně Nejvyšší soud neshledává rozhodnutí odvolacího soudu ani rozporným s dovolatelem zmiňovanými rozhodnutími dovolacího soudu, když je zcela zjevné, že žalovanému (vzhledem k převodu směnky rubopisem „s účinky obyčejného postupu“) kauzální námitky náležely a že žalovaný důkazní břemeno co do (ne)existence dohodou předpokládané (a směnkou zajištěné) pohledávky unesl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 2. září 2013), určené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Tarifní hodnota pro výpočet sazby mimosmluvní odměny určená podle ustanovení §7 bodu 6 a §8 odst. 1 advokátního tarifu činí celkem 652.167,- Kč [650.000,- Kč (směnečná suma) a 2.167,- Kč (směnečná odměna)] a sazba mimosmluvní odměny tak činí 10.940,- Kč. S připočtením paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) celkem žalovanému přísluší náhrada nákladů dovolacího řízení v částce 13.600,40 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu