ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2262.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 2262/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona v exekuční věci oprávněné QUICK POWER PLANT SE , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 823/33, identifikační číslo osoby 27953432, zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, ul. 28. října 101/3, proti povinné TRANSPETROL, a. s. , se sídlem v Bratislavě, Šumavská 38, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 31341977, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3, pro 189.250,69 € s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 Nc 2391/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze 7. března 2011 č.j. 39 Co 365/2010-484, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17.980.- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 25. srpna 2010, č. j. 20 Nc 2391/2009-387, jímž obvodní soud exekuci, nařízenou usnesením ze 16. prosince 2009 č. j. 20 Nc 2391/2009-27, podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil (s poukazem na své usnesení sp. zn. 39 Co 165/2010, v němž řešil v jiném řízení, jehož účastnicí však byla táž povinná, stejnou otázku, totiž otázku oprávněnosti týchž osob, Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H., k podpisu vykonávaného exekutorského zápisu) závěrem, že shromáždění, svolané na základě usnesení z 30. března 2009, č. j. 36 Cbr 14/2008-„204“ (správně 224), jímž Okresní soud Bratislava I. pověřil navrhovatele – společnost TRADEUNION, s. r. o., svoláním mimořádného valného shromáždění odpůrce – společnosti TRANSPETROL, a. s., tedy povinné, za mimořádné valné shromáždění povinné považovat nelze, jelikož Generální prokurátor Slovenské republiky podal dne 23. dubna 2009 mimořádné dovolání k Nejvyššímu soudu Slovenské republiky, v němž navrhl odklad jeho vykonatelnosti. Podle ustanovení §243ha odst. 1 o. s. p. (občianský súdny poriadok) podá-li generální prokurátor mimořádné dovolání a současně s podáním mimořádného dovolání navrhne odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, odkládá se doručením mimořádného dovolání dovolacímu soudu vykonatelnost napadeného rozhodnutí. V daném případě tak došlo k odkladu vykonatelnosti usnesení (na základě něhož bylo mimořádné valné shromáždění svoláno) dne 23. dubna 2009, proto 29. dubna téhož roku mimořádné valné shromáždění povinné proběhnout nemohlo. Odvolací soud přitom nesouhlasí s názorem oprávněné, že k datu podání mimořádného dovolání „již bylo usnesení realizováno, tak že nebylo co odkládat.“ Usnesení Okresního soudu Bratislava I. z 30. března 2009 totiž neopravňovalo společnost TRADEUNION, s. r. o., jen ke svolání mimořádné valné hromady, ale také k jejímu provedení, tedy k realizaci stanoveného programu. Jestliže vykonatelnost byla odložena, nemohla již pověřená společnost mimořádné valné shromáždění provést. Shromáždění svolané na základě uvedeného usnesení, jehož vykonatelnost byla odložena, tak již nebylo možno považovat za mimořádnou valnou hromadu povinné. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské republiky z 20. května 2009 ,sp. zn. 6 M Obdo 3/2009, jímž bylo usnesení Okresního soudu Bratislava I. z 30 3. 2009, č. j. 36 Cbr 14/2008-224, zrušeno a kterým byla věc okresnímu soudu vrácena, bylo Ústavním soudem zrušeno, neboť odkladný účinek spojuje ustanovení §243ha odst. 1 o. s. p. již s podáním mimořádného dovolání. Protože nešlo o mimořádnou valnou hromadu, nedopadá na věc ustanovení §183 „obchodného zákoníku,“ upravující možnost domáhat se neplatnosti usnesení na valné hromadě přijatého. Nešlo-li o mimořádnou valnou hromadu povinné, nemohly na ní být ani zvoleny orgány společnosti. Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H., kteří měli na tomto shromáždění být zvoleni předsedou a členem představenstva, tak nelze považovat za členy představenstva povinné, a ti proto nemohli za povinnou platně podepsat vykonávaný exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti. Tento zápis ze 4. června 2009 tak není platný, neboť jestliže jej za povinnou podepsali Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H., kteří žádnou funkci u povinné nezastávali, nebyl podepsán povinnou osobou, a exekutorský zápis tak nesplňuje náležitost předepsanou ustanovením §79 odst. 1 písm. h) exekučního řádu. Nejde-li o platný exekutorský zápis, který by mohl být exekučním titulem ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu, je namístě exekuci podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Zásadní právní význam napadenému usnesení přisuzuje s odůvodněním, že jsou v něm řešeny otázky, zda
1. může mít odklad vykonatelnosti rozhodnutí na základě mimořádného dovolání generálního prokurátora SR doručeného NS SR vliv na jednání učiněné na základě napadeného rozhodnutí před doručením tohoto mimořádného dovolání nejvyššímu soudu, nejde-li o jednání trvající
2. může mít odklad vykonatelnosti rozhodnutí na základě mimořádného dovolání vliv na skutečnost, která nebyla předmětem napadeného rozhodnutí
3. může soud vyhovět návrhu jednoho z možných právních zástupců účastníka řízení, aniž by rozhodl o tom, zda tato osoba právním zástupcem účastníka je či není, a zda postačuje, aby o tom, zda tato osoba právním zástupcem účastníka řízení je či není, rozhodl až soud II. instance rozhodující o odvolání proti usnesení, jímž bylo návrhu takové osoby vyhověno
4. je přípustné, aby otázku, zda o podjatosti rozhodnuto bylo a chyba je ve výroku usnesení, anebo o podjatosti rozhodnuto nebylo a chyba je v odůvodnění usnesení, posuzoval sám soudce, o jehož podjatosti bylo rozhodováno.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) dovolatelka spatřuje v závěru odvolacího soudu, že shromáždění konané 29. dubna 2009 nebylo mimořádnou valnou hromadou povinné, že tudíž na něm nemohly být zvoleny orgány společnosti, že Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H., kteří na tomto shromáždění měli být zvoleni předsedou a členem představenstva povinné tak nelze považovat za členy jejího představenstva a že ti proto za ni nemohli platně podepsat vykonávaný exekutorský zápis, a v závěru z toho rezultujícím, že nesplňuje-li exekutorský zápis náležitost předepsanou ustanovením §79 odst. 1 písm. h) exekučního řádu, nemůže být způsobilým exekučním titulem ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu, a že zde tedy je dán důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Dovolatelka je přesvědčena, že byla-li mimořádná valná hromada povinné svolána před doručením mimořádného dovolání nejvyššímu soudu, pak byla svolána řádně, na základě pravomocného a vykonatelného usnesení soudu, a že pozdější odklad vykonatelnosti tohoto usnesení na řádnost svolání mimořádné valné hromady nemá žádný vliv. Tato valná hromada proběhla v souladu se zákonem a její rozhodnutí o odvolání dosavadních členů představenstva a zvolení členů nových jsou platná. Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H. proto byli podle názoru oprávněné za členy představenstva povinné zvoleni platně a byli tedy oprávněni jejím jménem činit veškeré právní úkony, zejména podepsat předmětný exekutorský zápis. Protože proti rozhodnutím na mimořádné valné hromadě přijatým nebyl podán opravný prostředek podle §183 „obchodného zákoníku,“ jsou tato rozhodnutí podle dovolatelky platná a závazná jak vůči společnosti samotné, tak ve vztahu k třetím osobám. Dále pak dovolatelka vyjadřuje názor, že Slovenská republika není jediným akcionářem povinné, u níž naopak zůstala zachována pluralita akcionářů. Uvádí-li výpis z Centrálního depozitáře cenných papírů SR, a. s., z 24. dubna 2009 jen jediného vlastníka všech akcií povinné, pak podle ní jde buď o falzum, nebo o výsledek protiprávního zásahu výkonné moci Slovenské republiky, na jehož základě byly do evidence zapsány údaje v rozporu se skutečností. Podle dovolatelky je nepřípustné, aby při přetrvávající pluralitě účastníků kterýkoli z nich vydal rozhodnutí jediného akcionáře, Slovenská republika proto v působnosti jediného akcionáře podle dovolatelky nemohla rozhodnout o jmenování Ing. I. K., Ing. S. Z., RNDr. M. R., Ph.D., Ing. P. M. a Ing. S. J. do představenstva osob povinné, a členy představenstva tak zůstaly pouze a jedině osoby jmenované na mimořádné valné hromadě konané 29. dubna 2009.
Z uvedeného podle dovolatelky dále plyne, že právními zástupci povinné nebyli Mgr. V. ani Mgr. P., jejichž plné moci podepsali Ing. I. K., Ing. S. J., ani RNDr. M. R., Ph. D., kteří podle jejího názoru nikdy nebyli oprávněni jednat jménem povinné, nýbrž pouze a jedině JUDr. K., jenž své oprávnění povinnou zastupovat doložil plnou mocí podepsanou právě Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H. Proto podle dovolatelky neměl obvodní ani městský soud písemnosti podané Mgr. P. a Mgr. V. posuzovat jako podání povinné a v řízení k nim vůbec přihlížet neměl. Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), dovolatelka spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí odvolací soud vydal, aniž předtím bylo rozhodnuto o námitce podjatosti vznesené proti předsedovi senátu JUDr. Jiřímu Cidlinovi.
Povinná navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí (a o takové jde v souzené věci, byť je napadený rozsudek formálně označen jako měnící) odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Dovolatelka napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Předně nutno zdůraznit, že má-li dovolací soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí soudu odvolacího, nelze jednotlivé (dílčí, svou povahou „předběžné“) otázky klást prostřednictvím formulace citované ve druhém odstavci druhé strany tohoto rozhodnutí, a to právě proto, že na řešení takových dílčích, svou povahou „předběžných“ otázek napadené rozhodnutí o zastavení exekuce bezprostředně nespočívá).
I kdyby však dovolací soud vycházel z předpokladu, že nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), pro něž lze napadenému rozhodnutí přisuzovat zásadní právní význam, dovolatelka spatřuje v závěru odvolacího soudu, že byla-li vykonatelnost usnesení, na jehož základě bylo mimořádné valné shromáždění svoláno, dne 23. dubna 2009 odložena, nemohlo toto shromáždění proběhnout, a v dalším závěru z toho vyplývajícím, že totiž „nešlo-li o mimořádnou valnou hromadu, nemohly být na ní ani zvoleny orgány společnosti,“ takže Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H. nelze považovat za členy představenstva, v důsledku čehož je jimi podepsaný exekutorský zápis neplatný, pak ani za tohoto předpokladu nelze dospět k závěru, že dovolání je – pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí – přípustné.
V usnesení ze 17. prosince 2014, sp. zn. 30 Cdo 3671/2013, vydaném v řízení vedeném k návrhu téže povinné na zastavení exekuce nařízené k návrhu jiné oprávněné společnosti - CZ PAP, s. r. o. - (jímž Nejvyšší soud zamítl dovolání oprávněné proti usnesení, kterým odvolací soud /formou změny prvostupňového rozhodnutí/ exekuci zastavil, tedy návrhu na zastavení exekuce vyhověl), Nejvyšší soud vycházel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu Michalovce ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 22 Cb/101/2009, ve věci navrhovatele Slovenské republiky – Ministerstva hospodářství proti odpůrci Mgr. Ing. I. I., za účasti společnosti TRADEUNION, s. r. o., na základě žaloby o určení, že odpůrce není předsedou představenstva společnosti TRANSPETROL, a. s., bylo určeno, že Mgr. Ing. I. I. není předsedou představenstva společnosti TRANSPETROL, a. s. (v odůvodnění rozsudku pak vysvětlil, že „není a nikdy nebyl předsedou představenstva“). Okresní soud posuzoval jako předběžnou otázku, zda „zhromažděnie“ akcionářů společnosti TRANSPETROL, a. s. ze dne 29. 4. 2009 a 1. 6. 2009 mělo náležitosti stanovené zákonem, zda bylo ustaveno v souladu s obchodním zákoníkem a zda bylo řádně svoláno, neboť při těchto zasedáních měl být odpůrce zvolen předsedou společnosti TRANSPETROL, a. s. Po zhodnocení usnesení Nejvyššího soudu Slovenské republiky č. k. 6MObdo/3/2009 (vydaného na základě mimořádného dovolání generálního prokurátora), kterým byla odložena vykonatelnost usnesení ze dne 30. 3. 2009, č. k. 36Cbr/14/2008, jímž Okresní soud Bratislava I pověřil společnost TRADEUNION, společnost s ručením omezeným svolat do 40 dnů mimořádnou valnou hromadu společnosti TRANSPETROL a.s., okresní soud uzavřel, že „zhromaždenie" z 29. 4. 2009 je nicotným aktem, a že proto jsou nicotná také všechna rozhodnutí přijatá dne 1. 6. 2009 (na základě svolání dle rozhodnutí ze dne 29. 4. 2009), takže z nich nelze vyvozovat žádné právní následky, a že tudíž na nich nemohl být Mgr. Ing. I. I. zvolen předsedou představenstva společnosti TRANSPETROL, a. s. Dále dovodil, že aktivní legitimace k podání žaloby je dána, neboť žalobce neměl možnost domáhat se neplatnosti usnesení valné hromady postupem podle §131 a 183 obch. z., protože usnesení, jimiž byl žalovaný zvolen předsedou představenstva, jsou nicotnými právními akty, takže jedinou možností obrany bylo domáhat se žalobou určení, že žalovaný není předsedou představenstva. Pokud jde o závaznost rozsudku (pro nějž je podle §154 odst. 1 o. s. p. rozhodující stav v době jeho vyhlášení), okresní soud zdůraznil, že určovací výrok je třeba posuzovat v širším pojetí v tom smyslu, že „důsledky jednání žalovaného se mohou projevit až po vyhlášení rozhodnutí ve věci - což je v daném případě velmi pravděpodobné i vzhledem k exekučnímu řízení v České republice - a určovacím výrokem se tak odstraní nejasnosti ohledně statutárního orgánu společnosti TRANSPETROL, a. s.“ (str. 19 rozsudku).
Dále pak Nejvyšší soud vycházel ze zjištění, že ve věci žalobce Slovenské republiky – Ministerstva hospodářství SR proti žalovanému TRANSPETROL, a. s., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného BRILANT, a. s., bylo rozsudkem Okresního soudu Bratislava II ze dne 10. 5. 2012, č. j. 23Cb/130/2009-571, určeno, že „zhromaždenie “ uskutečněné dne 29. 4. 2009 v 15,00 hodin v rekreačním středisku Vinné jazero – Hotel Jazero, nebylo zasedáním mimořádné valné hromady společnosti TRANSPETROL, a. s. a že žádné z usnesení na něm přijatých není usnesením mimořádné valné hromady společnosti TRANSPETROL, a. s. I v tomto řízení soud uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení je dán tím, že Mgr. Ing. I. I. se (i v České republice) neoprávněně vydává za předsedu představenstva a že se snaží dosáhnout vydání exekučních titulů v neprospěch společnosti TRANSPETROL, a. s., pročež je třeba odstranit nejistotu o právním charakteru napadeného „zhromaždenia“ a jeho usnesení. Protože se mimořádná valná hromada nekonala, nemůže se žalobce úspěšně domáhat určení neplatnosti usnesení, o kterých účastníci mimořádné valné hromady tvrdí, že jsou jejími usneseními (str. 3 rozsudku). Soud mimo jiné zmiňuje i sepsání exekutorského zápisu sp. zn. Exc 109/2009, na základě něhož je v České republice vedena proti TRANSPETROL, a. s. exekuce (pro úplnost srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 211/2009).
Otázkou zůstává, konstatuje Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí, jakou závaznost mají shora uvedená rozhodnutí ve vztahu k exekučnímu řízení probíhajícímu v České republice, když oprávněná nebyla účastníkem nalézacího řízení před slovenskými soudy, a uzavírá, že v takovém případě je rozhodující, v jaké rozsahu jsou daná rozhodnutí závazná ve Slovenské republice (srov. rovněž Simon, P. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, str. 2989). Podle rozhodnutí slovenských soudů v souzených věcech nelze dosáhnout nápravy podáním žaloby o neplatnost usnesení valné hromady podle §131 a §183 obch. zák., jedinou možnou obranou je tudíž určovací žaloba, „proto tyto soudy přisuzují rozhodnutím, jejichž smyslem bylo odstranit právní nejistotu o charakteru mimořádné valné hromady a jejím usnesením ve vztahu k třetím osobám a zpětně ve vztahu k účastníkům nalézacího řízení (rozsudek Okresního soudu Bratislava II str. 7), závaznost, jakou mají rozhodnutí ve statusových věcech společnosti TRANSPETROL, a.s.
Bylo-li tedy bylo rozhodnuto, uzavírá Nejvyšší soud, že Mgr. Ing. I. I. není předsedou představenstva povinné a že „zhromaždenie“ konané dne 29. 4. 2009 nebylo zasedáním mimořádné valné hromady povinné, je zřejmé, že Mgr. Ing. I. I. ani JUDr. J. H. nebyli statutárním orgánem povinné a nemohli tudíž za ni podepsat exekutorský zápis, jenž je v souzené věci exekučním titulem.
Od závěrů dovozených v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3671/2013, řešícím otázky relevantní pro posouzení (ne)oprávněnosti Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. a H. k jednání za – tutéž – povinnou, nemá dovolací soud důvodů odchýlit se ani v předmětné věci.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) odst. 3 o. s. ř. není způsobilá založit ani otázka formulovaná pod bodem 4. části V. dovolání. Má-li oprávněná zato, že v řízení před odvolacím soudem rozhodoval vyloučený soudce (JUDr. Jiří Cidlina), namítá zmatečnostní vadu odvolacího řízení (§229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.); případná existence takové vady však není způsobilým (samostatným, jak tomu bylo před novelou č. 30/2000 Sb.) dovolacím důvodem (srov. ustanovení §241a odst. 2, 3 o. s. ř.), nýbrž (pouze) vadou, k níž soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), o kterýžto případ však v souzené věci – viz výše – nejde. Domnívá-li se dovolatelka, že řízení bylo postiženo vadou podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., kterou spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud napadené rozhodnutí vydal, aniž předtím bylo rozhodnuto o její námitce podjatosti vznesené proti předsedovi senátu JUDr. Jiřímu Cidlinovi (odvolací soud ovšem v jednání pokračoval s poukazem na ustanovení §15b odst. 2 o. s. ř.), tento důvod způsobilý k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (viz výše) není.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo povinné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty tvoří odměna advokáta za vyjádření k dovolání podle §11 odst. 2 písm. e/ vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 14.560,- Kč (při kursu ČNB ke dni16. 12. 2014 1 € = 27,60 Kč) a náhrada hotových výloh 300 Kč, jakož i DPH ve výši 21 %, tj. částce 3.120,- Kč (viz nález pléna Ústavního soudu ze 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněný pod číslem 116/2013 Sb., a rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu z 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci.
V Brně dne 19. prosince 2014
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu