Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2015, sp. zn. 29 Cdo 2318/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2318.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2318.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 2318/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Frýdlantská zemědělská a. s. , se sídlem v Janovicích č. p. 593, PSČ 739 11, identifikační číslo osoby 64610047, zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 600/21, PSČ 591 01, proti žalovanému Mgr. Jiřímu Fialovi , advokátu, se sídlem ve Frýdku-Místku, Novodvorská 667, PSČ 738 01, jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Frýdlant nad Ostravicí „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 00145513, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě , se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 21, PSČ 729 01, o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 Cm 43/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 10 Cmo 18/2013-221, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 6. září 2012, č. j. 40 Cm 43/2007-173, ve znění opravného usnesení ze dne 5. srpna 2013, č. j. 40 Cm 43/2007-193, Krajský soud v Ostravě vyloučil ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Frýdlant nad Ostravicí „v likvidaci“ (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Šlo přitom v pořadí o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho první rozsudek ze dne 28. ledna 2010, č. j. 40 Cm 43/2007-79, jímž žalobu zamítl, částečně zrušil k odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. prosince 2010, č. j. 6 Cmo 63/2010-118 (v části, která je předmětem dovolacího řízení). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek prvního stupně tak, že žalobu o vyloučení sporných nemovitostí zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, maje je za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek , který je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, též na webových stránkách Nejvyššího soudu . V rozsahu, ve kterém směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného rozsudku o nákladech řízení před soudy obou stupňů, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání proti prvnímu (měnícímu) výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že otázky předkládané mu k řešení dovolatelem (povaha, podstatné náležitosti a platnost smluv o převodu vlastnictví ze dne 1. dubna 1998, uzavřených mezi pozdějším úpadcem a žalobcem za účelem vypořádání majetkových nároků oprávněných osob podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech) již zodpověděl v rozsudku ze dne 29. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 2066/2013 (šlo o spor vyvolaný stejným konkursem), na který v podrobnostech odkazuje a s jehož závěry je napadené rozhodnutí v souladu. Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. prosince 2015 Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/21/2015
Spisová značka:29 Cdo 2318/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2318.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Družstvo
Vlastnictví
Dotčené předpisy:čl. 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. III. ÚS 882/16
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20